Starověká sluneční bouře rozbila Zemi v nesprávné části slunečního cyklu – a vědci jsou znepokojeni
Bouře stará 9 200 let zanechala výzkumníky se strohým závěrem: Nejsme připraveni na další
Extrémně silná sluneční bouře zasáhla naši planetu před 9 200 lety a zanechala trvalé jizvy na ledu pohřbeném hluboko pod Grónskem a Antarktidou. Nová studie těchto starověkých vzorků ledu zjistila, že tato dříve neznámá bouře je jedním z nejsilnějších výbuchů slunečního počasí, jaké kdy byly zjištěny, a pokud by dnes v takové síle zasáhla Zemi, ochromila by moderní komunikační systémy, napsal server Livescience.
Ale možná nejpřekvapivější je, že masivní bouře zřejmě zasáhla během slunečního minima, což je bod během 11letého slunečního cyklu, kdy jsou sluneční výbuchy obvykle mnohem méně časté, podle studie zveřejněné v časopise Nature Communications. Kvůli tomuto neočekávanému objevu se výzkumníci studie obávají, že ničivé sluneční bouře mohou zasáhnout, když je nejméně čekáme – a že Země nemusí být připravena, až dorazí další velká.
„Tyto obrovské bouře nejsou v současné době dostatečně zahrnuty do hodnocení rizik,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie Raimund Muscheler, výzkumník geologie na univerzitě v Lundu ve Švédsku. „Je nanejvýš důležité analyzovat, co by tyto události mohly znamenat pro dnešní technologii a jak se můžeme chránit.“
Když hvězdy útočí
Sluneční bouře nastanou, když se magnetické siločáry na sluneční koroně, nejvzdálenější části sluneční atmosféry, zamotají a poté prudce zapadnou zpět na místo. Toto náhlé magnetické opětovné spojení může uvolnit obrovské výrony plazmy plazmy a magnetického pole známé jako výrony koronální hmoty (CME), které se pohybují vesmírem na slunečním větru, který se neustále zrychluje.
Pokud přes Zemi proletí silný CME, může stlačit magnetický štít planety a způsobit to, co je známé jako geomagnetická bouře.
Mírné geomagnetické bouře mohou poškodit satelity a přerušit rádiové přenosy; silné bouře, jako byly „Halloweenské bouře“ v roce 2003, mohou způsobit rozsáhlé výpadky elektřiny po celém světě a trvale poškodit elektrickou infrastrukturu, jako jsou výkonové transformátory. Někteří výzkumníci se obávají, že dostatečně velká sluneční bouře by mohla také zpustošit světové podmořské internetové kabely, což by mělo za následek „internetovou apokalypsu“, která zanechá obrovské kusy světové populace na měsíce odpojené.
Výbuchy CME obvykle vrcholí každých 11 let, když Slunce vstoupí do části svého přirozeného cyklu aktivity známého jako sluneční maximum – čas, kdy je magnetická aktivita v koroně na vysokém stupni.
Satelity dnes dokážou přímo sledovat sluneční výbuchy. Ale najít důkazy o dávných bouřích vyžaduje nějakou atomovou detektivní práci. Autoři nové studie hledali důkazy o speciálních částicích známých jako kosmogenní radionuklidy – v podstatě jde o radioaktivní izotopy (verze prvků) vytvořené při srážce nabitých slunečních částic s prvky v zemské atmosféře.
Tyto radioaktivní částice se mohou objevit v přírodních záznamech, jako jsou letokruhy a ledová jádra. Ve studii se autoři zabývali tím druhým a analyzovali několik jader vyvrtaných v Antarktidě a Grónsku. Jádra z obou míst vykázala před zhruba 9200 lety pozoruhodný nárůst radionuklidů beryllium -10 a chloru -36, což naznačuje, že v té době se Zemí přehnala silná sluneční bouře.
Další analýza jader ukázala, že bouře byla obzvláště silná – možná na stejné úrovni jako nejsilnější sluneční bouře, která kdy byla zjištěna, ke které došlo během slunečního maxima mezi lety 775 př.nl a 774 př.n.l..
Nově objevený výskyt bouře během slunečního minima, kdy by měla být magnetická aktivita na slunci nízká, nechal autory studie zmatené a znepokojené.
„Tato [bouře] dále posouvá velikost potenciálního nejhoršího scénáře pro události [sluneční bouře],“ napsali vědci ve studii.
Podle autorů studie je nyní pro výzkumníky nezbytné detekovat starší, extrémní bouře v záznamech ledového jádra a letokruhů, aby zjistili, zda existuje nějaký druh vzoru za 11letým cyklem Slunce, který určuje, kdy dojde k nejextrémnějším bouřkám.
Zdroj: Livescience