Sluneční soustava možná přežila výbuch blízké supernovy

Foto: victorsteep/ pixabay

Mladá sluneční soustava

Supernova, která vybuchla v blízkosti nově vznikajícího Slunce, mohla zničit naši sluneční soustavu, nebýt štítu z molekulárního plynu. K tomuto závěru dospěli vědci na základě studia izotopů prvků objevených v meteoritech, píše Space.

Tyto vesmírné kameny jsou kusy asteroidů, které vznikly z materiálu, jenž se nacházel v době, kdy se formovalo Slunce a následně planety sluneční soustavy. Meteority jako takové jsou svého druhu zkamenělinami, které vědcům umožňují rekonstruovat vývoj sluneční soustavy.

Výzkumný tým nalezl ve vzorcích meteoritů různé koncentrace radioaktivního izotopu hliníku. Tato informace odhalila, že přibližně před 4,6 miliardami let se na náš planetární dvorek dostalo další množství radioaktivního hliníku. Nejlepším vysvětlením pro takovou injekci radioaktivního materiálu je výbuch blízké supernovy, uvedli členové studijního týmu.

Podle vědců vedených astrofyzičkou Doris Arzoumanian z Japonské národní astronomické observatoře tedy naše mladá sluneční soustava pravděpodobně přežila výbuch supernovy. Dodali, že rodící se kokon sluneční soustavy pravděpodobně fungoval jako nárazník této rázové vlny.

Výbuchy supernov

K výbuchům supernov dochází, když umírajícím masivním hvězdám dojde palivo pro jadernou fúzi a jejich jádra se již nedokážou udržet proti gravitačnímu kolapsu. Když se jádro zhroutí, dojde k výbuchu supernovy, která rozptýlí těžké prvky, jež hvězda za svůj život vytvořila, do vesmíru.

Tento materiál se stane stavebním kamenem další generace hvězd – ale tlaková vlna, která jej vynese ven, může být dostatečně silná na to, aby roztrhala všechny nově vzniklé planetární systémy, které se náhodou nacházejí poblíž.

Hvězdy se rodí v obřích mračnech molekulárního plynu, která se skládají z hustých úponů nebo vláken. Menší hvězdná tělesa, jako je Slunce, vznikají podél těchto vláken, zatímco větší hvězdy, jako je ta, která by explodovala v této supernově, mají tendenci vznikat v místech, kde se tato vlákna vzájemně kříží.

Arzoumanian a jeho tým odhadli, že by trvalo přibližně 300 000 let, než by rázová vlna supernovy rozbila hustý filament chránící mladou sluneční soustavu.

Meteority bohaté na radioaktivní izotopy se oddělily od větších těles, jako jsou asteroidy. To by mohlo působit jako ochrana formující se sluneční soustavy před prudkým zářením vyzařovaným horkými a hmotnými hvězdami, což by mohlo mít negativní vliv na vznik planet, jako je Země.

Nový pohled na vznik hvězd

Vědci se domnívají, že jejich výsledky by mohly mít zásadní význam pro pochopení vzniku a vývoje hvězd a jejich planetárních systémů.

„Tento scénář může mít řadu důležitých důsledků pro naše chápání vzniku, vývoje a vlastností hvězdných systémů,“ napsal tým ve studii, která byla zveřejněna v časopise Astrophysical Journal Letters.