Meteorit, sopka nebo vesmírný přístav mimozemšťanů? Tajemství původu „Oka Sahary“

Foto: Snímek NASA

Jedno z nejúžasnějších a nejzáhadnějších míst na planetě se nachází v západní části Saharské pouště v oblasti patřící Mauretánii. Východně od vesnice Ouadan se nachází přírodní útvar známý jako struktura Richat, resp. „Oko Sahary“. Dosud nebylo nalezeno žádné vysvětlení pro povahu vzniku záhadných kruhů tažených neznámou silou mezi nudnou monotónností pouštní krajiny, napsal Svět poznání.

Záhada „Oka Sahary“ sem láká turisty z celého světa. Proud zvídavých cestovatelů, kteří se chtějí podívat na strukturu Richat, je nevyčerpatelný.

Maják pro astronauty

Vědci vypočítali stáří tohoto geologického útvaru a je více než úctyhodné. Podle badatelů unikátního objektu je nejstarší prstenec v řadě kruhů struktury Guell-Herr-Richat starý nejméně 500 – 600 milionů let. Velikost „oka“ je také impozantní. Průměr jeho vnějšího obrysu je asi 50 km. Je zřejmé, že tak impozantní měřítko není možné rozeznat ze země, stejně jako u neméně známých maleb v poušti Nazca lze obrysy prstenců spatřit pouze tehdy, když člověk vystoupá od objektu do značné výšky. Ne nadarmo se říká, že velké věci jsou vidět na dálku.

Proto je pochopitelné, proč se o unikátní stavbě začalo hovořit až s příchodem vesmírného věku v roce 1965. Předtím si Oka prostě nevšimli. Když ale kosmonauti viděli strukturu Richat, začala jim sloužit jako jasné vodítko.

Vědci si stále lámou hlavu a snaží se zjistit podstatu původu tohoto úžasného útvaru. Žádná z jejich verzí nevypadá dostatečně přesvědčivě.

Meteorit, sopka nebo vesmírný přístav mimozemšťanů?

Podle první verze je „Oko“ stopou po pádu meteoritu. Tento předpoklad se nepotvrdil, protože povrch země ve středu struktury nemá žádnou prohlubeň, jako na jiných místech, kde přistávají vesmírná tělesa. Skály navíc neobsahují stopy nárazu.

Zastánci druhé verze tvrdí, že struktura je ústím vyhaslé sopky. Stálo to za trochu námahy tuto domněnku vyvrátit: struktura Richat se skládá z dolomitických sedimentárních hornin, neobsahuje vulkanické horniny. A v Oce není žádný charakteristický sopečný dóm.

Verze tři je výsledkem eroze. Jak vědci naznačují, platforma na tomto místě buď stoupala, nebo klesala, zatímco neustále zvětrávala – to vedlo ke vzniku takové vrstvené formace. V tuto chvíli tato verze vypadá nejvěrohodněji.

Je dobře známo, že když dojdou argumenty pro racionální vysvětlení, přicházejí na řadu fantastické argumenty.

Podle jiné verze není „Oko Sahary“ ničím jiným než místem přistání mimozemšťanů nebo dokonce místem ztracené Atlantidy. Samozřejmě můžete říkat, co chcete. Ale kdo je schopen dokázat pravdivost takových hypotéz? Takoví odborníci se, alespoň zatím, nenašli.

Mezitím vědci prosévali všechny tyto verze, snad s výjimkou jedné mimozemské, jako je zlatý prach a úzkostlivě třídili detaily a důvody nekonzistence té či oné hypotézy.

Co se bude rozhodovat o struktuře Richat?

Sovětský kosmonaut Valentin Lebeděv, který v říjnu 1982 zkoumal tento geologický objekt, nápadný svým téměř kulatým tvarem a neobvyklou strukturou, z okna stanice Saljut-7, jej srovnal s dětskou pyramidou, která byla sestavena z různobarevných prstenců.

S dětskou hračkou se však tento zázrak přírody jen těžko spojuje, když je průměr vnějšího prstence padesát kilometrů. Stavba, když se na ni podíváte blíže, vůbec nevypadá jako pyramida.

Vědci studují Oko Sahary už půl století. Zdálo by se, že člověk za dobu své existence stihl prozkoumat téměř každý kout naší rodné planety. Objevil mnoho dosud neznámých ostrovů, zdolat nedobytné štíty nejvyšších hor, nacházel příležitosti k výzkumu v hlubinách oceánů, překonal chlad zemských pólů…

Na první pohled se zdá, že lidstvo na Zemi prozkoumalo vše a nic nezůstává neznámé. Ale není to tak. Stále existuje spousta záhad, které vědci nedokázali vyřešit. Oko Sahary je jednou z nich.

Snímek maurské „pyramidy“ získaný z vesmíru před 50 lety vědce vážně zmátl – i po provedení velkého počtu studií dodnes stále nemohou dospět ke konsenzu o příčině této geologické formace.

Vědci stanovené stáří tohoto geologického útvaru – 500-600 milionů let – odkazuje dobu zrodu struktury Richat do období proterozoika. Konec tohoto období byl poznamenán globální změnou zemského klimatu. Taková náhoda nemohla hrát do karet zastáncům meteoritové verze – tvrdili, že prstencová struktura Richatské struktury byla výsledkem pádu obrovského meteoritu.

Verze je verzí a bez patřičné důkazní základny to tak zůstane. Pád meteoritu by neměl zůstat beze stopy. A bez ohledu na to, jak se geologové snažili tyto stopy najít, neuspěli. Důkazy o samotném dopadu, stejně jako o jeho následcích, se nenašly. Výzkumníci měli s čím porovnávat. Na planetě je dostatek míst dopadu meteoritů, včetně těch docela velkých a krátery po meteoritech mají podobné znaky a rysy.

Ale „Oko Sahary“ neodpovídalo popisu místa kontaktu s hostem z útrob vesmíru. Ve středu konstrukce nemělo Oko prohlubeň odpovídající síle nárazu, jako podobné prohlubně v místech, kam dopadla kosmická tělesa. Geologové navíc nebyli schopni vysvětlit přítomnost ne jednoho, ale několika ideálně vnořených prstenců v „Oku“. Vzhledem k tomu, že se držíme meteoritové verze formování struktury, pak se takové prstence měly objevit v důsledku zásahu několika „výbuchů“ meteoritů na stejném místě, což je stěží možné.

Když byla meteoritová verze původu „Oka Sahary“ smetena pro nedostatek důkazů, vědci se nadšeně ujali obhajoby vulkanické verze. V té době to mezi ostatními předloženými předpoklady vypadalo nejvěrohodněji.

Odhady vědců byly založeny na výsledcích analýzy snímků tohoto geologického artefaktu ve srovnání se snímky objektů podobných na první pohled, vyfotografovaných umělými družicemi na Marsu, Merkuru a Měsíci. Zdálo se, že hypotéza předložená odborníky nevyvratitelně potvrzuje verzi o sopečném původu. Vědci dokonce přišli s vysvětlením nového typu vulkanických útvarů, které díky těmto fotografiím objevili, nazývaných „prstencové struktury“. Na toto téma byla v roce 1985 napsána speciální část v učebnici „Obecná geotektonika“, jejíž autory byli A. E. Michajlov a V. E. Khain.

Zastánci této verze vysvětlili původ mauritánských prstencových struktur staletou erozí sopky, věřili, že to byl její vliv, který přispěl k vytvoření současného geologického artefaktu.

Tato verze však byla také předurčena k „pochybnostem“. Výsledky následných studií způsobily, že mnoho vědců pochybovalo o argumentech, které tvořily důkazní část této hypotézy. Převaha sedimentárních dolomitových hornin v „Oko Sahary“ a úplná absence vulkanických hornin, charakterizovaných mikroskopickými velikostmi minerálních krystalů a výlevů (vyvřelé horniny vzniklé v důsledku tuhnutí lávy).

Vševidoucí oko

Proč bylo Oko takto pojmenováno? Pokud se na komplex obřích prstenců podíváte z určité vzdálenosti (řekněme z vesmíru), pak bude velmi podobný zornici lidského oka, které má orámované obrysy očních víček. Jak již bylo zmíněno, vědci se hodně hádají o tom, co vlastně struktura Richat je. A ani mimozemská verze původu „Oka“ se také neopírá o žádný více či méně závažný argument.

Příznivci nadpřirozena, kteří se snaží přítomnost ideálně tvarovaných kruhů v „Oku“ vysvětlit přítomností nadpozemských sil, nemají žádné důkazy o anomálních projevech, které kdy byly v této oblasti zaznamenány. Pastýři, kteří dlouho žijí na tajemném území a mírumilovně pasou velbloudy, si zde nikdy nevšimli ničeho divného.

Dnes nejvěrohodnější a nejhouževnatější hypotéza říká, že „Oko Sahary“ vzniklo v důsledku přirozených geologických procesů. Nejprve se zvedla zemská kůra a poté svou práci udělaly proudy větru a vody. Jinými slovy, eroze, která probíhala po mnoho staletí, vedla k tomu, že se na povrchu Země objevilo vševidoucí oko.

Je to skutečně dílo samotné přírody naší planety, která po několik století pečlivě kreslí kruhy přísného geometrického tvaru v „Oku Sahary“? A pokud ne ona, tak kdo nebo co je tvůrcem? Takže otázky zůstávají otevřené. Ambiciózní vědci mají stále šanci učinit další velké objevy skutečného původu prstenů.