Jaký je nejjedovatější strom na světě? Zkoumání „malých jablek smrti“
Strom, pod kterým je nebezpečné stát v dešti a jeho oběti
Mancinella, Hippomane mancinella nebo také „strom smrti“ je nejnebezpečnějším stromem na světě. Vyrůstají na něm zelené plody, které jsou velmi podobné jablkům. Rozhodně však není dobré podlehnout pokušení a do tohoto jablíčka se zakousnout, je totiž opravdu prudce jedovaté, píše HITC.
Kvůli své extrémní nebezpečnosti jsou tyto plody ve španělštině dokonce označovány jako „manzanita de la muerte“, což v překladu znamená „malé jablko smrti“. Mancinella je jako nejjedovatější strom na světě vedena také v Guinnesově knize rekordů.
Rostlina patří do čeledi pryšcovité, která obsahuje asi 7 000 druhů a mancinella je ohroženým druhem.
Kvůli svým velmi nebezpečným vlastnostem jsou v některých částech přirozeného výskytu stromy natírány červeným křížem, červeným prstencem nebo dokonce označovány varovnými nápisy.
Účinky a toxicita mancinelly
Smrtelné může být i jediné kousnutí do plodu stromu a nebezpečí představuje i blízký kontakt se stromem. Pokud byste stáli pod stromem třeba při dešti, jeho nebezpečné toxiny budou spolu s kapkami deště dopadat na vaši pokožku, jak upozorňuje například článek magazínu Science Alert.
Strom obsahuje koktejl toxinů, některé z nich dokonce dosud nejsou přesně popsané, píše Tree Hugger. Některé z toxinů působí okamžitě, zatímco jiné si dávají na čas. Příznaky kontaktu s mízou (která vytéká z kůry, listů i plodů) sahají od vyrážky a bolesti hlavy až po akutní dermatitidu či vážné dýchací problémy.
Při kontaktu s kůži (například pokud právě stojíte pod stromem při dešti) způsobují toxiny nesnesitelně bolestivé a závažné popáleniny s puchýři. Nedoporučuje se ani pálení nebo sekání dřeva, protože jeho kouř a piliny pálí kůži, oči a plíce. Kouř z hořícího dřeva může způsobit dokonce dočasnou bolestivou slepotu. Pojídání plodů obvykle způsobuje bolesti břicha, zvracení, krvácení a poškození trávicího traktu. Kromě krátkodobého nebezpečí mohou být některé látky mancinelly kancerogenní, protože podporují růst nezhoubných a zhoubných nádorů, píše Tree Hugger.
Oběti mancinelly
O tom, co mancinella dokáže, ví své také radioložka Nicola Stricklandová a její kamarádka, s níž se vydala na dovolenou na karibský ostrov Tobago, tropický ráj s idylickými opuštěnými plážemi. O svých bolestivých zkušenostech napsala dokonce článek pro Národní lékařskou knihovnu ve Washingtonu.
Když se hned první ráno vydaly hledat mušle a korály do bílého písku, jejich dovolená se otočila naruby. Stricklandová a její kamarádka našly na pláži mezi kokosovými ořechy a mangem sladce vonící zelené plody, velké asi jako mandarinka. Obě se bláhově rozhodly do nich zakousnout a během chvíle příjemnou sladkou chuť přebil peprný, pálivý pocit a nesnesitelná tíseň v krku, která postupně zesílila natolik, že sotva mohly polykat.
Stricklandová k onomu životu nebezpečnému rozhodnutí řekla: „Zbrkle jsme se do tohoto ovoce zakously a zjistily, že je příjemně sladké. O chvíli později jsme si všimly zvláštního pocitu v ústech, který postupně přešel v pálení, drásání a sevření hrdla. Příznaky se během několika hodin zhoršovaly, až jsme kvůli nesnesitelné bolesti a nateklému krku sotva dokázaly polknout pevnou stravu. Bolest bohužel zhoršovala většina alkoholických nápojů, mírně ji sice zmírňovala piňa colada, ale více samotné mléko.
Příznaky a bolest začaly ustupovat asi po osmi hodinách. Přetrvávala citlivost lymfatických uzlin na krku, které také byly nadále nateklé. Stricklandová a její kamarádka měly obrovské štěstí, přežily především díky tomu, že množství snědeného plodu (resp. šťávy z něj) bylo opravdu malé.
Smrt je všeobecně považována za riziko, které se k tomuto stromu váže, ale údajů o úmrtí v případě požití plodů neformálně známých též jako „plážové jablko“ je málo.
Nejznámější obětí mancinelly je pravděpodobně Juan Ponce de Leon, který vedl první evropskou výpravu na Floridu v roce 1513. O osm let později se vrátil, aby poloostrov kolonizoval, ale jeho invaze narazila na odpor bojovníků z kmene Calusa. Někteří domorodí obyvatelé Karibiku používali mízu z mancinelly k výrobě jedovatých šípů a jeden z těchto šípů s hrotem z mízy údajně zasáhl Ponce de Leona do stehna během bitvy v roce 1521. Se svými vojáky uprchl na Kubu, kde na následky zranění zemřel.
Kde mancinella roste?
Mancinella se vyskytuje na mnoha karibských ostrovech, ve Střední Americe, na západním pobřeží Afriky a na Floridě. Rostlině vyhovuje slané prostředí, proto roste v blízkosti moře.
- Psychologie diktátorů: Co se odehrává v myslích Putina nebo Kim Čong-una?
- Obří hmyz, který by vám svým tělem zalehl celou klávesnici
- Geniální podvodníci: Chobotnice v tisíci kostýmech a želvy, které si pozvou večeři přímo do tlamy
K čemu je mancinella dobrá?
Zatímco pro většinu živých tvorů je strom smrtelně nebezpečný, pro Zemi je prospěšný.
Rostlina pomáhá jako větrolam a chrání tak pobřežní města před tropickými bouřemi a bojuje také proti erozi pláží, uvádí HITC a dodává, že mimo jiné také často slouží jako útočiště pro některé druhy leguánů, kteří jsou vůči jeho jedu imunní.
A dřevo mancinelly se dokonce již po staletí používá k výrobě nábytku. Karibští truhláři velmi dobře vědí, jak se dřevem pracovat tak, aby nebylo nebezpečné pro ně samotné ani pro budoucí uživatele nábytku – nezbytným v procesu zpracování je pečlivé rozřezání a vysušení na slunci, aby se neutralizovala jedovatá míza, píše Tree Hugger.
Zdroje: HITC, Inexpensive Tree Care, Science Alert, Tree Hugger