Myšlenka „robotických vojáků“ už dávno není sci-fi, Čína si tvoří zásoby a je na 1. místě

Foto: Ilustrační_createx5/Pixabay

Co jsou bojoví roboti s AI? Nejde jen o humanoidy připomínající člověka. Do této kategorie patří pozemní roboti s kulomety či granátomety, autonomní drony, robotická vozidla bez posádky, „loitering munitions“ – sebevražedné drony vybavené AI a také humanoidní stroje schopné manipulovat se standardní vojenskou výbavou.

Ve skutečnosti jde o kombinaci několika technologií: humanoidních robotů, autonomních dronů, senzorů, strojového vidění a systémů umělé inteligence schopných analyzovat bojiště v reálném čase. Čína, USA i další mocnosti dnes investují miliardy do vývoje tzv. smrtících autonomních zbraní (LAWS – Lethal Autonomous Weapon Systems).

Humanoidní konstrukce má praktickou výhodu. Armáda nemusí kompletně měnit infrastrukturu. Robot může otevřít dveře, používat schody, řídit vozidla, nebo manipulovat se zbraněmi určenými pro lidi.

Proč má Čína takový náskok?

Čína v posledních letech dramaticky rozšířila civilní robotický průmysl. To je důležité, protože vojenské technologie často vznikají z civilních dodavatelských řetězců.

Klíčové faktory pro čínské výhody jsou, že mají obrovskou výrobu domácích robotů, masivní státní investice, dominanci ve výrobě baterií a elektroniky, rychlé nasazování AI systémů a méně regulačních omezení. Podle údajů od International Federation of Robotics má dnes Čína největší průmyslovou robotickou základnu na světě.

Americká výhoda naopak spočívá spíše v bojových zkušenostech, kvalitním softwaru, vojenské integraci a také v satelitních a průzkumných systémech.

Foto: Ilustrační_Hansuan_Fabregas/Pixabay

Budou humanoidní roboti opravdu bojovat?

Krátkodobě pravděpodobně jen omezeně. Současné humanoidní stroje mají stále problémy s výdrží baterií, pohybem v těžkém terénu, spolehlivostí, cenou a také s odolností proti elektronickému rušení. Mnohem slibněji a praktičtější jsou dnes pásové robotické platformy, autonomní drony, rojové systémy.

Například válka na Ukrajině ukázala, že levné drony mohou změnit charakter boje mnohem rychleji než drahé humanoidní platformy.

Jaká je největší obava? Autonomie při zabíjení

Nejkontroverznější částí není samotný robot, ale otázka: „Kdo rozhodne o výstřelu?“

Existují tři základní režimy:

1. Human-in-the-loop
   Člověk musí útok potvrdit.
2. Human-on-the-loop
   AI jedná samostatně, člověk může zasáhnout.
3. Human-out-of-the-loop
   Systém rozhoduje zcela autonomně.

A právě třetí varianta vyvolává největší etické i bezpečnostní obavy.

Proč můžou AI zbraně učinit války nebezpečnějšími?

Odborníci varují před několika riziky. Nižší politické obavy z války. Pokud ve válce neumírají vlastní vojáci, může být pro vlády snazší zahájit konflikt.

Rychlost eskalace

AI systémy reagují během několika sekund. To může vést k omylům, automatickým protiútokům a ve finále k nekontrolované eskalaci.

Kdo ponese odpovědnost?

Když autonomní systém zabije civilisty kdo bude viníkem? Programátor, velitel, výrobce nebo stát?Mezinárodní právo na to zatím nemá jasnou odpověď.

Může USA opravdu „prohrát“ závod v robotickém zbrojení?

Situace je složitější, ale i tak je jasné, že „Čína vede“. Už jen to, že mají silnější výrobu, rychlejší průmyslové škálování a obrovskou robotickou infrastrukturu. Oproti tomu má USA pokročilejší vojenské zkušenosti, špičkový software, dominantní obranné firmy, zkušenosti s integrací AI do bojových systémů.

Ve skutečnosti ale pravděpodobně nevznikne jedna „armáda Terminátorů“, nebo vojáků jako je tomu ve Star Wars, ale rozhodně půjde o rozsáhlé sítě dronů, autonomní logistiku, robotický průzkum (takoví malí špióni) a AI, které bude koordinovaně řídit bojové systémy.

Jaká je tedy nejpravděpodobnější budoucnost?

Nejspíš to nebudou humanoidní vojáci pochodující ulicemi, ale autonomní dronové roje, robotické hlídky (z toho jde až mráz po zádech), AI systémy pro identifikaci cílů (možná i lidských?), poloautonomní obrněná vozidla a také lidsko-robotické týmy (jakože psovodi, ale s ….).

Člověk, doufejme, pravděpodobně ještě dlouho zůstane součástí rozhodovacího procesu, hlavně kvůli právní odpovědnosti a nepředvídatelnosti takového smrtícího bojiště.

Historická paralela

Mnoho analytiků přirovnává současný vývoj k jadernému zbrojnímu závodu po druhé světové válce, nebo nástupu letectva před první světovou válkou.

Rozdíl je však v tom, že AI technologie se šíří mnohem rychleji a levněji. To znamená, že autonomní zbraně nemusí mít jen velmoci, ale časem i menší státy nebo nevládní skupiny! Právě proto dnes sílí tlak na mezinárodní regulaci autonomních smrtících systémů podobně, jako existují dohody o chemických či biologických zbraních.

Zdroje: https://www.congress.gov/crs-product/R46458#_Toc159504039; https://www.nytimes.com/2025/09/25/business/china-factory-robots.html, https://www.youtube.com/watch?v=_Vw_6QrqS8c