Zvířecí zombie: 10 skutečných případů krádeží těl

Zde je 10 nejvíce šokujících příkladů skutečného zombismu ve světě zvířat

Ve filmech o zombie je všechno špatně. Je nepravděpodobné, že by zombifikační viry způsobily mrtvým lidem šílenou chuť požírat jiný lidský mozek, ale skuteční parazité mají schopnost mozek ovládnout a vytvořit z člověka skutečné zombie. Skutečnými zombie zabijáky jsou paraziti, píše Live Science.

Paraziti záměrně ohrožující svinky

Svinky jsou roztomilí a neškodní zástupci hmyzího světa, že? Jistě, pokud je ovšem neovládl parazit akanthocefalan (Plagiorhynchus cylindraceus). Podle webu Animal Diversity Web Michiganské univerzity žije tento parazit ve střevním traktu špačků (Sturnidae) a je vyměšován a požírán hladovými brouky, kteří milují ptačí trus. Jakmile se parazit dostane do těla svinky, ovládne její mozek a nabádá zombifikovaného brouka k neuváženým činům, například k tomu, aby dal o svém pobytu vědět predátorům, jako jsou špačci. A tak parazit dokončí svou cestu. Špaček přilétne, sežere zombie brouka a parazit znovu čeká na svou příležitost najít jiného brouka, na kterém by mohl praktikovat ovládání mysli.

Unesení švábi jako spižírna pro larvy vosiček

Je to jako z Hollywoodu: Z nevinného diváka se rychlým bodnutím do mozku stane oběť brutálního útoku a únosu. Až na to, že tentokrát je tou bezbrannou obětí jeden z nejnenáviděnějších hmyzů na světě – šváb – a padouchem je vosa. Podle výzkumu zveřejněného v roce 2010 v časopise PLUS ONE způsobí jed vosy smaragdové či také známé jako švábí vosy (Ampulex compressa), že se šváb nemůže hýbat. Jakmile je šváb znehybněn, vosa mu do břicha vpraví jediné vajíčko a vtáhne ho do svého doupěte. Larva se později vylíhne a sežere dosud žijícího, ale zombii podobného švába zevnitř. O měsíc později dospělá vosa odletí z místa činu a zanechá za sebou jen hnijící mrtvolu švába.

Mravenčí zombie dávají svá těla patogenním houbám

Ophiocordyceps unilateralis je patogenní houba, která se živí mravenci tesaříky (Camponotus spp.) a chytá je pro svůj vlastní prospěch. Tato houba infikuje mravence a poté pomocí chemických signálů nasměruje nešťastný hmyz na velmi podivnou cestu. Zombifikovaný mravenec opustí svou kolonii a začne šplhat na blízký strom, kde se čelistmi zachytí spodní strany listu a zůstane tam. Studie z roku 2019 publikovaná v časopise Behavioural Ecology naznačuje, že houba se zaměřuje na „dráhy fototaxe“, které nutí infikované zombie mravence šplhat směrem ke světlu. Mravenec nakonec zemře, protože houba se šíří po jeho těle a z hlavy mrtvého zombie se vytvoří stopka, z níž se uvolňují spory určené k infikování dalších mravenců v kolonii.

Svijonožci proměňují kraby v jesle pro svá mláďata

Samička svijonožce rodu Sacculina (Sacculina carcini), známá také jako kořenohlavec krabí, se ráda hnízdí v krabech. Larva samičího pohlaví se zachytí na krabovi a pak se rozhlíží kolem, dokud nenajde měkkou tkáň v krabích kloubech, do které se zavrtá a dostane se tak do těla kraba. Jakmile se dostane dovnitř, vytvoří si pěkný domeček, který vypadá jako nádor, protáhne úponky skrz krabovo tělo a pomalu svého hostitele požírá a ovlivňuje. Poté, co sežere pohlavní orgány svého nového hostitele, se z dosud žijícího kraba stane chůva, protože krab ztratí zájem o cokoli jiného než sloužit svému zombie vládci.

Podle Smithsonian Institution svijonožec manipuluje s krabem, aby se o něj staral jako o svého vlastního potomka – chrání ho, ošetřuje a zásobuje čerstvou okysličenou vodou. Svijonožec si sežráním pohlavních orgánů kraba vytvoří „dveře“, kterými si zve nápadníky k páření. O výsledná mláďata bude v útulném domově dobře postaráno.

Pavouci spřádají kokony pro své vlastní zabijáky

Chudák Leucauge argyra. Tohoto kostarického pavouka, který si chce jen ulovit nějakáho toho brouka, se může zmocnit parazitická vosa (Hymenoepimecis argyraphaga), která do pavoukova těla nasadí své larvy spolu s novým zadáním. Podle studie z roku 2001 uveřejněné v časopise Journal of Arachnology pavouk místo stavby sítě stráví poslední noc svého života stavbou hedvábného kokonu, který se stane domovem pro jeho zabijáky. Když je hedvábný vak hotov, larvy pavouka zabijí. Pak se usídlí v kokonu, zavěšeném bezpečně před predátory deštného pralesa. To je ale vděčnost!

Paraziti nutí vlky dělat riskantnější rozhodnutí

Podle studie z roku 2022 publikované v časopise Communications Biology tahají paraziti za nitky vlků v Yellowstonském národním parku a nutí je k většímu riziku. Parazitem je jednobuněčný organismus Toxoplasma gondii, který se rozmnožuje pouze u koček. T. gondii způsobuje onemocnění zvané toxoplazmóza, které se projevuje řadou příznaků, včetně zvýšené hladiny testosteronu a změn chování.

Vědci mají podezření, že yellowstonští vlci byli T. gondii vystaveni po konzumaci výkalů infikovaných pum (Puma concolor). Po nakažení vlci častěji projevovali rizikové chování, například opouštěli smečky a vytvářeli nové nebo se prosazovali jako vůdci smeček – chování, které pravděpodobně vyžaduje kruté boje a může vést k smrti. Vědci předpokládají, že toto chování by mohlo ovlivnit zbytek smečky a „zvýšit pravděpodobnost, že se nenakažení jedinci setkají s nakaženými pumami“, napsali autoři studie.

Houba „dolaďuje“ pářící volání žab

Pro některé druhy žab má mít zombie stav dočasné výhody. Ve studii z roku 2016 publikované v časopise Ecology and Evolution vědci zjistili, že samci stromových žab (Litoria rheocola) nakažení houbou zvanou Batrachochytrium dendrobatidis jsou úspěšnější při hledání partnera ve srovnání s nenakaženými žábami. Nakažení samci volali partnerku během noci častěji než nenakažené žáby, což může vysvětlovat jejich reprodukční úspěch. Studie z roku 2016 v časopise Biology Letters zjistila podobné výsledky při pozorování samců japonských stromových žab (Hyla japonica) nakažených stejnou houbou. V této studii infikovaní samci volali o partnerku rychleji a vydávali delší volání než nenakažené žáby.

Houba mění cikády v sexuchtivé zombie

Na všechny dobré věci se vyplatí počkat, že? U larev cikád může čekání trvat až 17 let, během nichž zůstávají zahrabané pod zemí a čekají, až se z nich vyklube dospělý hmyz. Když se však některé cikády konečně dostanou ze země, promění je parazitická houba v sexuchtivé zombie. Podle studie zveřejněné v časopise Scientific Reports se houba Massospora cicadina zaměřuje na mladé cikády a rozežírá jejich břišní a zadní část těla, přičemž na jejich místě zanechává nažloutlý chuchvalec spor. Houba také ovládne mozek cikády, čímž ji uvede do sexuálního šílenství a rozšíří spory houby na další cikády.

Parazitičtí červi udržují rybky na hladině

Ani živočichové žijící v moři se nevyhnou parazitům, kteří se chytají na jejich těla. Euhaplorchis californiensis, druh parazitické ploché motolice, může proniknout do mozku rybek rodu Fundulus (Fundulus parvipinnis) a způsobit, že vyplavou na vodní hladinu a vystaví se tak létajícím dravcům, kteří si na nich pochutnají. To je přesně to, co potřebuje parazitická motolice, která pak dokončí svůj vývoj v ptačím těle a začne produkovat vajíčka. Vajíčka se s ptačím trusem dostanou do vody, kde se jimi nakazí vodní plži. Když infikovaného plže spolkne ryba z rodu Fundulus, kruh se uzavírá.

• Lékem na plešatost může být běžný cukr
• Proleťte se nad Marsem! ESA zveřejnila video oblasti Noctis Labyrinthus („labyrintu noci“)
• UI přečetla první slovo na 2000 let starém papyrovém svitku pohřbeném u Vesuvu

Paraziti ženou myši do tlam jejich predátorů

Jedním z nejlepších způsobů šíření parazita je, že ho sežerou jeho přirození predátoři. Jak již bylo zmíněno, Toxoplasma gondii může změnit chování svého hostitele. U některých druhů však T. gondii způsobí, že její zombie hostitel vejde predátorovi přímo do tlamy sám. Studie z roku 2013 publikovaná v časopise PLOS ONE zjistila, že myši infikované T. gondii vykazují vysokou hladinu testosteronu v těle, díky čemuž se méně bojí koček. Jiná studie v PLOS ONE naznačila, že infikované krysy pociťují určitý druh „sexuální přitažlivosti“ k pachu kočičí moči, takže se častěji zdržují v blízkosti svých kočičích nepřátel.

Hlodavci nejsou v tomto chování vyvolaném toxoplazmózou sami. Podle studie publikované v časopise Current Biology infikovaní šimpanzi (Pan troglodytes) neprojevují žádný strach, když jsou konfrontováni s močí levhartů (Panthera pardus), svých jediných přirozených predátorů.

Toxoplasma gondii a člověk

T. gondii je neurotropní protozoární parazit, který infikuje přibližně třetinu světové lidské populace a může ovlivňovat nervové zpracování tím, že vytváří cysty v mozku. Současné studie zjistily, že u žen infikovaných T. gondii v prenatálním období existuje zvýšené riziko, že se u jejich potomků vyvine kognitivní porucha a schizofrenie. Děti infikované T. gondii již při narození navíc vykazují nižší IQ (93,2) ve srovnání s neinfikovanými dětmi stejného věku (109,8). Parazit je také spojován s psychomotorickými poruchami u osob bez psychiatrických poruch a s deficitem učení a paměti u myší, uvádí časopis Nature.

Flegr v časopise Journal of Experimental Biology dále uvádí: „Celoživotní přítomnost spících stadií tohoto parazita v mozku a svalových tkáních infikovaných lidí je z klinického hlediska obvykle považována za asymptomatickou. Výzkumy prováděné v posledních 20 letech převážně na vojenském personálu, vysokoškolských studentech, těhotných ženách a dárcích krve ukázaly, že toto „asymptomatické“ onemocnění má velký vliv na různé aspekty lidského života. Osoby nakažené toxoplasmou se liší od nenakažených v osobnostním profilu. Většina těchto rozdílů se zvětšuje s délkou doby od začátku infekce, což naznačuje, že Toxoplasma ovlivňuje osobnost člověka spíše než osobnost člověka ovlivňuje pravděpodobnost infekce. Toxoplazmóza zvyšuje reakční dobu infikovaných osob, což může vysvětlovat zvýšenou pravděpodobnost dopravních nehod u infikovaných osob, která byla zaznamenána ve třech retrospektivních a jedné velmi rozsáhlé prospektivní studii. Latentní toxoplazmóza je spojena s imunosupresí, což může vysvětlovat zvýšenou pravděpodobnost porodu chlapce u žen infikovaných toxoplazmou a také extrémně vysoký výskyt toxoplazmózy u matek dětí s Downovým syndromem. Studenti nakažení toxoplasmou jsou asi o 3 cm vyšší než osoby bez toxoplasmy a jejich tváře jsou ženami hodnoceny jako mužnější a dominantnější. Tyto rozdíly mohou být způsobeny zvýšenou koncentrací testosteronu. Toxoplasma se také zřejmě podílí na vzniku těžších forem schizofrenie. Nejméně 40 studií potvrdilo zvýšený výskyt toxoplazmózy u pacientů se schizofrenií. Pacienti se schizofrenií nakažení toxoplasmou se od pacientů se schizofrenií bez toxoplasmy liší anatomií mozku a vyšší intenzitou pozitivních příznaků onemocnění. Konečně pět nezávislých studií provedených u dárců krve, těhotných žen a vojenského personálu ukázalo, že pozitivita krevní skupiny RhD, zejména u heterozygotů RhD, chrání infikované osoby před různými účinky latentní toxoplazmózy, jako je prodloužení reakční doby, zvýšené riziko dopravních nehod a nadměrný přírůstek hmotnosti v těhotenství. Moderní člověk není přirozeným hostitelem Toxoplasmy.“