„Tohle nepřežiješ.“ Ukrajinští ženisté se při odminování ruských min smířili se smrtí

Přetížené a nedostatečně vybavené brigády čelí každodennímu utrpení v nejzamořenější zemi světa, uvádí Daniel Boffey pro The Guardian.

Oleksandr Sljusar, ukrajinský ženista s pohotovým úsměvem, strávil posledních 30 hodin pod ruským ostřelováním v nedávno osvobozené vesnici Staromajorske v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny. Raketa vypálená na ně ze systému Grad zasypala šrapnely nohy a záda kolegy ženisty. Osmatřicetiletý Sljusar odvezl toho rána svého přítele na západ do nemocnice ve městě Záporoží a poté se vrátil na tajnou vojenskou základnu v doslechu valícího se hřmění ruských děl. Připravoval se informovat útočnou jednotku mířící na frontu o tom, jaká nebezpečí na ni čekají. „Právě jsem se vrátil z průseru,“ vysvětloval s osvěžující upřímností.

Slyusar měl velké bolesti zad, jako už několik týdnů. Jeho velitel ve 128. brigádě mu však nemohl dovolit, aby si vzal čas na léčení. Na papíře má naše brigáda 30 ženistů,“ řekl Slyusar, když vytahoval řadu min, které byly nedávno zajištěny. „Ve skutečnosti jich je třináct. Co se týče těch, kteří jsou momentálně aktivní, je to pět. Každý den si píchám injekce proti bolesti. Jsou dvě chyby, které ženista obvykle dělá: šlápne na minu a stane se ženistou.“

Ukrajina je nejvíce zaminovanou zemí na světě. Odhady se různí, ale zasažené území prý odpovídá dvojnásobku rozlohy Portugalska. Některé miny položily ukrajinské síly, ale většinu z nich mají na svědomí Rusové. Další nesčetné miny jsou do ukrajinské půdy zakopávány, rozmisťovány po polích a lesích ze vzduchu nebo odpalovány raketami každou hodinu a každý den. I když některé z nich mohou být odstraněny detonací, k čemuž často stačí jen dlouhá kovová tyč a hrst TNT, shora se jich může snést celá řada.

Vojáci, kteří stojí v čele ukrajinské protiofenzívy, se potýkají s minovými poli velikými 10 kilometrů, což je skutečnost, kterou budou představitelé obrany zdůrazňovat každému komentátorovi, který bude naříkat nad nedostatečným pokrokem v letní protiofenzívě. „Ukrajina je dnes nejvíce zaminovanou zemí na světě,“ řekl ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov listu Guardian. „Stovky kilometrů minových polí, miliony výbušných zařízení, v některých částech fronty až pět min na metr čtvereční.“

Existuje dechberoucí množství způsobů, jak mohou ukrajinští vojáci zemřít nebo být těžce zraněni. Existují miny s roztomilými přezdívkami, jako je například „motýl“, které se umisťují z minometů, vrtulníků a letadel, kloužou k zemi, do trávy a jsou připraveny explodovat při kontaktu s botou.

Pak je tu řada PMN, která obsahuje vysokou úroveň výbušniny, takže spíše než o chodidlo mohou připravit o celou nohu. Typy MON-50 a MON-90 vysílají úlomky ostré oceli směrem k těm, kteří se otřou o jejich superjemný nástražný drát. Jejich dosah je až 90 metrů.

Ukrajinští vojáci říkají, že se nejvíce bojí POM-2 a POM-3. Ty jsou dálkově distribuovány pomocí rakety a snášejí se k zemi na padáku. Mina sedí na svých šesti pružinových nožičkách a čeká na spuštění seismických senzorů. Po odpálení vyskočí do vzduchu do výšky prsou a vystřelí 1850 břitů přímo na cíl. Její smrtící dosah je 16 metrů. „Ty se nedají odminovat a nepřežijete to,“ řekl Slyusar, který byl před loňskou invazí zahradníkem. „Jediné, co můžete udělat, je zničit je střelbou z kalašnikova.“

Ruské miny používané na Ukrajině

(grafika: The Guardian, zdroj: The Guardian: Imperial War Museum, CAT-UXO, Defence Blog, Wikipedia)

---

---

---

---

---

Detektory kovů jsou k ničemu

Ženisté na frontě se plíží do noci a začínají pracovat těsně před svítáním v často marné naději, že se vyhnou dělostřelecké palbě. Jakékoli přičichnutí k ukrajinskému odminovači se setkává se smrtící silou.

Metody jednotky, která klečí na zemi, prozkoumává horní povrch dvoumetrovými kovovými sondami a pak pomocí devadesátisekundové rozbušky vyhodí do povětří vše, co objeví, mají všechny znaky přání smrti.

Detektory kovů jsou k ničemu, když je půda posetá válečným odpadem. Pracují ve čtyřhodinových směnách, během nichž dokáží vyčistit pás o šířce 60 cm a délce 100 metrů. „A to se jim daří,“ řekl Slyusar. Když je nepřítel spatří, použijí bílou dýmovnici, aby skryli svůj ústup. Jak daleko se musíte dostat, abyste byli v bezpečí? „Tak daleko, jak se dá běžet,“ řekl šestačtyřicetiletý Volodymyr Lysenko, který pracuje po boku Slyusara. „Pokud uvidíte ženistu utíkat, je nejlepší ho předběhnout.“ Není tedy divu, že ti, kteří byli vysláni, aby se pokusili vyčistit úzkou cestu, po níž mohou vojáci postupovat, se pravidelně nevracejí.

Ukrajinské ministerstvo obrany pochopitelně mlží o přesném počtu ženistů, které má ve svých řadách. Koneckonců jsou nyní cílem číslo 1 pro ruské dělostřelectvo. Je známo, že existuje pět ženijních odminovacích batalionů, které jsou rozděleny do 200 brigád podobné velikosti jako Sljusar. V květnu ministerstvo obrany tvrdilo, že v armádě slouží 6 000 ženistů, ale jejich počet je pravděpodobně výrazně nižší. Podle zdrojů z ministerstva obrany bylo jen 200 z nich vycvičeno na mezinárodní úrovni, která jim umožní působit jako mentoři doma. Reznikov připustil, že úroveň lidských sil a zdrojů je krajně nedostatečná.

Objevily se výzvy, aby Západ věnoval více mechanických prostředků na odminování. Ukrajinské ministerstvo obrany nedávno oznámilo, že vyrobí i vlastní odminovací stroje na buldozerování minových polí.

Slyusar uvedl, že vedle ochranných prostředků darovaných USA, které znají ti, kdo sledují hollywoodské válečné filmy, měly na frontě omezenou hodnotu stroje na odminování. „Stroje budou jen zasaženy ruským dělostřelectvem a já nemohu nosit těžké ochranné věci, když jsem v lesích. Je to tam jako v džungli a já musím být mobilní,“ řekl.

Sljusarova jednotka má mezi 13 muži pouze jednu sadu brýlí pro noční vidění a jeden pár pavoučích bot. Tato neforemná obuv zvedá nohy, aby poskytla určitou ochranu před výbuchem. Dva z jeho kolegů, osmatřicetiletý Kosťantyn a devětatřicetiletý Andrij, přišli v posledních čtrnácti dnech o nohy. To jsou naléhavé požadavky, ale kromě nich není řešením vybavení, řekl Slyusar, který využil britské, americké a kanadské kurzy. „Nejdůležitější jsou lidé,“ řekl.

Ruské zásoby min se zdají být nevyčerpatelné. „Jsou všude“, řekl Slyusar. „Nevidím světlo na konci tunelu.“ A co se týče zásobování, je to pro něj velmi důležité.

Padesátiletý poručík Oleksandr Kurbatov z teritoriální obrany Dněpru však řekl, že má naději z toho, že nacházejí protitankové miny ze sovětské éry, jako jsou TM-62 a OZM-72. „V současné době je v Dněpru mnoho min, které se dají najít. Jestli používají tyhle sovětské sračky a jezdí si pro zbraně do Severní Koreje, tak mi to říká, že jim docházejí,“ řekl.

Jurij Sak, poradce ministerstva obrany, je o tom přesvědčen méně. „Připravují se na válku, ve které chcou dobývat od Polska až po Lisabon,“ řekl. „Obávám se, že jich mají dost.“

• Lékem na plešatost může být běžný cukr
• Proleťte se nad Marsem! ESA zveřejnila video oblasti Noctis Labyrinthus („labyrintu noci“)
• UI přečetla první slovo na 2000 let starém papyrovém svitku pohřbeném u Vesuvu

Zranění způsobená nášlapnými minami mohou být pro chirurgy obzvláště náročná, protože se v nich mísí prach z kostí, oblečení a bláta s krvavými komplikovanými zlomeninami. Serhij Ryženko, primář Mečnikovovy nemocnice v Dněpru, uvedl, že jeho chirurgové od začátku války ošetřili 21 000 vojáků. Po dělostřelecké palbě byly hlavním viníkem miny. „Každý den přijímá nemocnice Mečnikov 50 až 100 velmi, velmi vážně zraněných,“ řekl. „Mezi těmito 21 000 vojáky chybělo 2 000 končetin. První operace těchto zraněných se provádí rychle v blízkosti bojiště. Bohužel u 90 % z nich končí amputací v nemocnici.“

Ukrajinskou vládu znepokojuje nejen to, že miny jsou překážkou postupu protiofenzívy. Ukrajinské pozemní síly mají k dispozici podrobné mapy s vyznačením míst, kde položily vlastní miny. „Je to naše země, takže na tom máme zájem,“ řekl Sak. Ale neexistuje taková jistota, že by se Rusové, i kdyby takový materiál měli, o něj v poválečném období podělili.

Pete Smith, vedoucí ukrajinského programu nevládní organizace Halo, která se zabývá odstraňováním min, uvedl, že úroveň kontaminace na Ukrajině je zcela nepoznatelná v moderní historii. Nevládní organizace má v zemi 900 odminovačů, kteří jsou převážně z místních zdrojů, a doufá, že do konce roku jich bude 1 200. „Kdybyste se to měli pokusit vyčistit za 10 let, potřebovali byste nejméně 10 000 odminovačů,“ řekl. Tato prognóza vychází z počtu dosud rozmístěných nášlapných min.

Ať tak či onak, Slyusar může s jistotou předpokládat, že má práci na celý život, ať už to bude jakkoli dlouho.