Sexuální vzrušení může vést k „tunelovému vidění“ a zabránit vnímaní signálů odmítnutí
Foto: Surprising_Media/PixabayNový výzkum dobře zapadá do širší psychologie základního psychického procesu, kterým smyslové orgány přijímají, organizují a interpretují podněty z vnějšího i vnitřního prostředí a motivují vnímání toho, že když člověk něco silně chce, mozek má tendenci interpretovat nejasné informace způsobem, který podporuje žádoucí výsledek.
Hlavní pointa studie není jen ta, že „sexuální vzrušení zhoršuje úsudek“, ale spíš, že sex, zejména tehdy, když situace není jednoznačně odmítavá, pak je tento efekt částečně zprostředkován tak, že druhá osoba působí atraktivněji. Jinými slovy: pokud jsou signály smíšené („možná zájem má, možná ne“), vzrušený člověk častěji vyhodnotí situaci jako romanticky nadějnou.
Sexuální vzrušení zkresluje vnímání pouze tehdy, když situace ponechává prostor pro naději.
Tato studie je zajímavá hlavně proto, že nepoužívala čistě pozitivní interakce, ale záměrně nejednoznačné signály. Tedy něco mnohem bližšího realitě při seznamování. V běžném životě lidé málokdy dostávají explicitní „ano“ nebo „ne“ hned na začátku.
Výsledek také dobře odpovídá evoluční logice:
- určitá míra optimismu může pomoci překonat strach z odmítnutí,
- bez tohoto „posunu“ by lidé možná častěji vůbec neriskovali navázání vztahu.
Současně ale studie upozorňuje na důležitý problém:
- motivovaný člověk pak nevidí situaci objektivně, ale skrze vlastní očekávání a touhu.
Důležitý je i limit studie: efekt zmizel, když partner vysílal jasné a jednoznačné odmítnutí. To naznačuje, že sexuální vzrušení úplně „nevypíná realitu“, ale spíš ovlivňuje interpretaci tam, kde existuje prostor pro nejistotu.
Je dobré nepřeceňovat sílu efektu
Studie neříká, že lidé „nepoznají nesouhlas“, ale že v nejasných situacích jsou při vzrušení náchylnější vidět reciprocitu a zájem.
Předchozí studie ukázaly, že sexuální vzrušení může vést k tomu, že lidé přeceňují romantický zájem partnera o ně. Tyto interakce od potenciálního partnera ale zahrnovaly buď neutrální, nebo pozitivní signály.
Sexuální vzrušení výrazně zvýšilo pravděpodobnost, že účastníci interpretují nejednoznačné interakce optimisticky. Viděli zájem tam, kde existovala pouze nejistota. Částečně se zdá, že vzrušení zvyšovalo atraktivitu partnera, což dále podporovalo tendenci vidět to, co lidé vidět chtějí.
Co za tím vězí?
Vědci chtěli zjistit, zda sexuální priming ovlivňuje regulaci rizika. Jedna skupina účastníků výzkumu sledovala sexuální video, než začala online chatovat s někým, kdo byl požádán, aby v různých fázích interakce sděloval smíšené signály. Jiná skupina sledovala video bez sexu a poté se zapojila do stejného druhu konverzace.
Účastníci po chatu hodnotili atraktivitu svého partnera a také i svůj vnímaný zájem. Ti, kteří před konverzací sledovali sexuální video, s větší pravděpodobností považovali svého partnera v chatu za atraktivního a vnímali ho jako osobu, která o ně má romantický zájem. Jedinou výjimkou z tohoto hlediska byla závěrečná studie článku, kdy partner v chatu projevoval jasné a nezaměnitelné známky odmítnutí. V tomto případě účastníci přesně rozpoznali nedostatek romantického zájmu.
Tento vnímací sklon může sloužit svému účelu v rané fázi námluv, kdy je potřeba určitý optimismus k podstoupení rizika u někoho nového, profesor Birnbaum ale poznamenává, že to může přinést i své rizika.
Touha totiž může zastínit citlivost vůči skutečným přáním jiného člověka. V takových chvílích nemusíme vnímat interakci takovou, jaká je, ale vnímáme ji takovou, v jakou doufáme, že bude. Snadno tak přehlédneme známky toho, že dveře ve skutečnosti nejsou otevřené.
Zdroj: Bulletin osobnosti a sociální psychologie; DOI10.1177/01461672261439417; https://www.eurekalert.org/news-releases/1126776
