nevyřešeno

Foto: Ilustrační_Alexander Andrews/Unsplash

Podle Universtoday, dne 19. července 1952, provedla Palomarská observatoř poblíž San Diega v Kalifornii průzkum noční oblohy, při kterém se zaměřila na určitou oblast a několikrát ji vyfotografovala ve snaze spatřit tělesa ve Sluneční soustavě, jako jsou asteroidy, které procházejí před hvězdami a mírně je ztmavují.

Ve 20:52 toho večera se jim podařilo zachytit snímek, na kterém byly tři hvězdy blízko sebe. Ve 21:45 byl pořízen druhý snímek stejné oblasti. Tentokrát objekty nebyly nikde vidět.

To je dost neobvyklé. Hvězdy mohou pohasínat jako Betelgeuse nebo explodovat a zanechávat po sobě záři po několik hodin nebo dní, ale tyto hvězdy tam prostě byly ve 20:52 a zmizely o necelou hodinu později. Co se s nimi tedy stalo?

Nový tým, který se o takové „přechodné jevy“ zajímá, se na to podíval a přišel s několika možnými vysvětleními. Nejprve se podívali, zda objekty nebyly od té doby spatřeny.

„Využili jsme možností Virtuální observatoře a hledali jsme trojitý přechodný jev na novějších snímcích a v katalozích,“ napsal tým ve svém preprintovém článku, který ještě nebyl recenzován. „Výsledek tohoto hledání vedl k závěru, že tranzient se neobjevuje na žádném pozdějším snímku této oblasti během následujících 69 let.“

Foto: Solano et al., arXiv 2023 | CC BY 4.0 International

Poté tým porovnal přechodné jevy s jinými hvězdami zachycenými ve stejné oblasti. Pokud by se objevily výrazné rozdíly, zejména směrem k okrajům objektů, mohlo by to ukazovat na vady fotografických desek nebo dokonce na dopad elementárních částic na tyto desky. Zjistili však, že tvary jsou si pozoruhodně podobné, přestože jsou různě velké.

„Souhrnně řečeno, nenašli jsme žádný důkaz, že by přechodný jev byl něčím jiným než bona fide nerozlišený bodový zdroj světla,“ napsal tým. „Zejména profily nevykazují žádné důkazy o pohybujícím se zdroji, jako je letadlo, asteroid nebo elementární částice, ani o vadě fotografické desky.“

Tým vyloučil, že by hvězdy pohasly nezávisle, vzhledem k tomu, že je vzácné, aby hvězdy takto vůbec zmizely. Cokoli způsobilo, že jeden objekt zmizel z našeho zorného pole, způsobilo, že zmizely všechny. Totéž platí, pokud by se jednalo o slabé objekty, jejichž krátkodobé zjasnění způsobila společná událost.

Pokud se skutečně jedná o tři samostatné objekty ve vesmíru, znamená to, že musí být blízko sebe, aby světlo (a následně jeho nedostatek) dorazilo ke všem v časovém rozmezí oné hodiny. Pokud je toto vysvětlení správné, umisťuje objekty mnohem blíže k naší Sluneční soustavě než jiná vysvětlení.

„Aby byly tyto tři zdroje světla kauzálně propojeny, musí se fyzicky nacházet ve vzdálenosti 6 au od sebe a nesmí být vzdáleny více než 2 světelné roky. Tato vzdálenost je menší než vzdálenost nejbližší hvězdy, soustavy alfa Cen, čímž se místo výskytu těchto tří přechodných jevů nachází v blízkosti našeho Slunce, ne-li ve vnitřní Sluneční soustavě, nebo dokonce na oběžné dráze Země.“

To by zvyšovalo pravděpodobnost, že se jedná o asteroidy nebo jiné objekty v naší sluneční soustavě, možná v Oortově oblaku, což by vysvětlovalo, proč nebyly pozorovány při následných průzkumech.

Další možností, kterou tým navrhl, je, že objekty byly způsobeny gravitačním čočkováním, kdy je časoprostor deformován nesmírně těžkými objekty, což někdy astronomům zvětšuje objekty daleko do dálky. Ačkoli je to hezká myšlenka, tým uvedl, že je obtížně představitelná, protože by vrhla další záhadu.

„Modely zahrnující objekty v pozadí, které jsou opticky svítivé méně než jednu hodinu, ve spojení s gravitačním čočkováním v popředí se zdají být pravděpodobné,“ napsal tým. „Pokud je tomu tak, je k vysvětlení subhodinových přechodných jevů zapotřebí významná populace masivních objektů se strukturou sloužící jako čočky, aby vznikly tři obrazy.“

Bohužel, definitivní odpověď zatím neexistuje a tým vyzval k dalšímu následnému hledání podobných transientů.

---

Studie je publikována na předtiskovém serveru arXiv.