Studium snů: Vědci objevují nové komunikační kanály se spícími
Christophe Nolan si ve svém sci-fi filmu Počátek (2010) představoval, jak jeho hlavní hrdina sklouzává do snů jiných lidí a dokonce formuje jejich obsah. Ale co když tento příběh nebyl tak daleko od skutečného života? Náš výzkum naznačuje, že je možné komunikovat s dobrovolníky, když spí a dokonce s nimi v určitých klíčových okamžicích konverzovat, píše The Conversation.
Vědecké studium snů
Zatímco se někdy probouzíme s živými vzpomínkami z nočních dobrodružství, jindy převládá dojem bezesné noci. Výzkumy ukazují, že si pamatujeme v průměru jeden až tři sny týdně. Ne všichni jsou si však rovni, pokud jde o vybavování si snů. Lidé, kteří říkají, že nikdy nesní, tvoří přibližně 2,7 až 6,5 % populace. Tito lidé si často vzpomínali na své sny, když byli dětmi. Podíl lidí, kteří říkají, že za celý svůj život nikdy nesnili, je velmi nízký: 0,38 %.
To, zda si lidé pamatují své sny, závisí na mnoha faktorech, jako je pohlaví (ženy si své sny pamatují častěji než muži), zájem o sny a také způsob, jakým jsou sny sbírány (někomu může být užitečné je sledovat pomocí „ snový deník“ nebo například záznamník).Soukromá a pomíjivá povaha snů způsobuje, že je pro vědce obtížné je zachytit. V dnešní době je však díky znalostem získaným v oblasti neurověd možné klasifikovat stav bdělosti člověka pomocí analýzy jeho mozkové aktivity, svalového tonusu a pohybů očí. Vědci tak mohou určit, zda člověk spí a v jaké fázi spánku se nachází: začátek spánku, lehký spánek s pomalými vlnami, hluboký spánek s pomalými vlnami nebo spánek s rychlým pohybem očí (REM).Tato fyziologická data nám neříkají, zda spící sní (sny se mohou objevit ve všech fázích spánku), natož o čem sní. Výzkumníci nemají přístup ke snové zkušenosti, jak se to děje. Jsou proto nuceni spoléhat se na líčení snícího po probuzení bez záruky, že toto líčení je věrné tomu, co se stalo v hlavě spícího.
Abychom navíc porozuměli tomu, co se děje v mozku při snění, a k jakému účelu tato činnost slouží, museli bychom být schopni porovnat mozkovou aktivitu v době, kdy se sny objevují, s těmi, kdy chybí. Je proto nezbytné přesně určit, kdy se sny vyskytují, aby bylo možné rozvíjet vědu o snech.K tomu by bylo ideální umět komunikovat se spáči. nemožné? Ne pro každého – tam nastupují lucidní snílci.
Lucidní snění
Většina z nás si uvědomí, že jsme snili až po probuzení. Na druhé straně mají lucidní snílci jedinečnou schopnost zůstat si vědomi procesu snění během REM spánku, což je fáze spánku, během níž je mozková aktivita blíže fázi bdění. Ještě překvapivější je, že lucidní snílci mohou někdy částečně ovládat vyprávění svého snu. Jsou pak schopni odletět, přimět lidi, aby se objevili nebo zmizeli, změnit počasí nebo se proměnit ve zvířata. Zkrátka možnosti jsou nekonečné.
Takové lucidní sny se mohou objevit spontánně nebo mohou být vytvořeny specifickým tréninkem. Existence lucidního snění je známá již od starověku, ale dlouhou dobu byla považována za esoterickou a nehodnou vědeckého zkoumání. Takové názory se změnily díky chytrému experimentu, který v 80. letech minulého století připravili psycholog Keith Hearne a psychofyziolog Stephen Laberge. Tito dva výzkumníci se rozhodli dokázat, že lucidní snící skutečně spali, když si uvědomili, že sní. Odcházeje od pozorování, že REM spánek je charakterizován rychlými pohyby očí, když má člověk zavřené oči (odtud název „spánek s rychlým pohybem očí“), položili si následující otázku: “Bylo by možné použít tuto vlastnost k tomu, aby spícího požádali, aby poslal „vzkaz” z jejich snu do okolního světa?.”
Hearne a Laberge naverbovali snílky, aby se to pokusili zjistit. Dohodli se s nimi, než usnuli na odeslaném telegramu: účastníci budou muset provést specifické pohyby očí, například třikrát pohnout pohledem zleva doprava, jakmile si uvědomí, že sní. A zatímco byli objektivně v REM spánku, lucidní snílci to udělali. Nový komunikační kód umožnil výzkumníkům od té doby detekovat fáze snění v reálném čase. Práce vydláždila cestu mnoha výzkumným projektům, v nichž lucidní snílci vystupují jako tajní agenti ve snovém světě, provádějí mise (jako je zadržování dechu ve snu) a signalizují je experimentátorům pomocí očního kódu.
Nyní je možné kombinovat takové experimenty s technikami zobrazování mozku a studovat oblasti mozku zapojené do lucidního snění. To představuje obrovský krok vpřed ve snaze lépe porozumět snům a tomu, jak se tvoří. V roce 2021, téměř 40 let po průkopnické práci Hearna a Laberge, nás naše studie ve spolupráci s akademiky z celého světa posunula ještě dál. Od fikce k realitě: mluvit se snílkem.
Už jsme věděli, že lucidní snílci jsou schopni vysílat informace ze svých snů. Mohou je ale také přijímat? Jinými slovy, je možné mluvit s lucidním snílkem? Abychom to zjistili, vystavili jsme lucidního snílka ve spánku hmatovým podnětům. Také jsme mu položili uzavřené otázky typu „Máš rád čokoládu?“.Dokázal odpovědět úsměvem na znamení „Ano“ a zamračením na znamení „Ne“. Lucidním snílkům byly také verbálně předloženy jednoduché matematické rovnice. Byli schopni poskytnout vhodné odpovědi, zatímco zůstali ve spánku.
Samozřejmě, že lucidní snílci ne vždy reagovali, zdaleka ne. Ale skutečnost, že někdy ano (18 % případů v naší studii), otevřela komunikační kanál mezi experimentátory a snílky.Nicméně, lucidní snění zůstává vzácným jevem a ani lucidní snící nejsou lucidní po celou dobu nebo během REM spánku. Byl komunikační portál, který jsme otevřeli, omezen pouze na „lucidní“ REM spánek? Abychom to zjistili, podnikli jsme další práce.
Rozšíření komunikačního portálu
Abychom zjistili, zda dokážeme komunikovat stejným způsobem s jakýmkoli spáčem, bez ohledu na jeho fázi spánku, provedli jsme experimenty s dobrovolníky s nelucidními sny bez poruch spánku a také s lidmi trpícími narkolepsií. Toto onemocnění, které způsobuje mimovolní spánek, spánkovou paralýzu a brzký nástup REM fáze, je spojeno se zvýšeným sklonem k lucidnímu snění.
V našem nejnovějším experimentu jsme účastníkům představili existující slova (např. „pizza“) a další, která jsme si vymysleli (např. „ditza“) ve všech fázích spánku. Požádali jsme je, aby se usmáli nebo zamračili, abychom dali najevo, zda bylo slovo vymyšlené nebo ne. Není překvapením, že lidé s narkolepsií byli schopni reagovat, když byli lucidní v REM spánku, což potvrdilo naše výsledky z roku 2021.
Ještě překvapivější je, že obě skupiny účastníků byly také schopny reagovat na naše verbální podněty ve většině fází spánku, a to i bez lucidního snění. Dobrovolníci byli schopni reagovat přerušovaně, jako by se okna spojení s vnějším světem dočasně otevírala v určitých přesných okamžicích. Podařilo se nám dokonce určit složení mozkové aktivity vedoucí k těmto momentům otevřenosti vůči vnějšímu světu. Analýzou před předložením podnětů jsme byli schopni předpovědět, zda spáči zareagují nebo ne.
Proč existují taková okna spojení s vnějším světem? Můžeme předložit hypotézu, že se mozek vyvíjel v kontextu, kdy bylo během spánku nutné minimální kognitivní zpracování. Můžeme si například představit, že naši předkové museli zůstat ve spánku pozorní vůči vnějším podnětům, pro případ, že by se přiblížil dravec. Podobně víme, že mozek matky během spánku přednostně reaguje na pláč jejího dítěte. Naše výsledky naznačují, že je nyní možné „mluvit“ s každým spícím, bez ohledu na fázi spánku, ve které se nachází. Zpřesněním mozkových markerů, které předpovídají okamžiky spojení s vnějším světem, by mělo být možné dále optimalizovat komunikační protokoly v budoucnost. Tento průlom dláždí cestu pro dialog se spícími v reálném čase a nabízí výzkumníkům možnost prozkoumat záhady snů, jak a proč se dějí. Pokud se ale hranice mezi sci-fi a realitou ztenčuje, buďte si jisti: neurovědci mají stále daleko k tomu, aby dokázali rozluštit vaše nejdivočejší fantazie.
Pingback: Studium snů: Vědci objevují nové komunikační kanály se spícími - Deník Zruč n. Sázavou