Paprsky smrti: Jak v Rusku vznikají zbraně budoucnosti, bojové lasery?

Foto: 12222786/Pixabay

Před několika desítkami let se laser na bitevním poli mohl objevit pouze ve Star Wars a nebo v Star Treku. Ale roky uběhly a lasery se staly jedním z prostředků boje s drony, raketami a satelity. Lídry v této oblasti zůstávají Spojené státy a Rusko , dvě země, které kdysi poprvé upozornily na revoluční technologii. Lenta hovoří o tom, co jsou lasery, jak se objevily a jak fungují, a také o moderních ruských laserových zbraních v rámci projektu Zbraně Ruska.

Vím, že všichni chcete mír. Já ho chci taky. Apeluji na vědeckou komunitu naší země, na ty, kteří nám dali jaderné zbraně, aby využili svého velkého talentu ve prospěch lidstva a světového míru a dali nám k dispozici prostředky, které by jaderné zbraně učinily neužitečnými a zastaralými.

Ronald Reagan 40. prezident Spojených států

Ronald Reagan pronesl tato slova ve svém projevu 23. března 1983 – onoho jarního dne americký prezident oznámil vytvoření Strategické obranné iniciativy (SDI), která se proslavila pod kousavým názvem „Star Wars“. Mimochodem, tehdy už vyšly dva díly klasické ságy o dobrodružstvích Luka Skywalkera a třetí díl se chystal. Reaganův program přidal na jeho relevanci.

V rámci tohoto programu bylo plánováno vytvoření zbraně založené na nových fyzikálních principech, která by byla schopna ničit rakety Sovětského svazu a další protivníky.

Reaganův nápad nebyl nový. Sen o vytvoření řízené energetické zbraně, která by díky své obrovské síle dokázala zničit téměř všechny překážky, neopustil vědce, inženýry a spisovatele sci-fi po celé 20. století. Klasickým dílem na toto téma byl román sovětského spisovatele Alexeje Tolstého „Hyperboloid inženýra Garina“, v němž vynález zlého génia vedl ke světové revoluci.

Současné bojové lasery sice ještě zdaleka nedosahují schopností fantastického zařízení popsaného Tolstým, ale už toho dokážou hodně.

Foto: grafika přes LENTA

Od maseru k laseru

Civilisté a inženýři byli první, kdo projevil zájem o novou technologii. Dávno před vojenskou službou se lasery používaly v každodenním životě. V roce 1962 se začaly používat pro svařování kovových švů. O rok později byl proveden experiment s přenosem televizního signálu atmosférou podél paprsku. A teprve poté armáda upozornila na slibnou technologii.

V roce 1964 byl v Sovětském svazu spuštěn program Terra, v jehož rámci měl vytvořit laserový systém schopný sestřelovat balistické střely. Podle jiného projektu, nazvaného „Omega“, bylo plánováno použití optického kvantového generátoru proti nepřátelským letadlům. Testy však ukázaly, že v husté atmosféře Země se laserový paprsek rozptýlí poměrně rychle a ztrácí výkon. Přesto se na základě „Terry“ podařilo vytvořit laserový lokátor a v rámci „Omegy“ sovětská armáda úspěšně zachytila ​​letecký cíl.Jak se objevily laserové zbraně?

Na počátku 80. let se v SSSR začaly na tanky dávat lasery. V roce 1982 se objevil samohybný laserový systém Stiletto (SLK), určený pro boj s nepřátelskými sledovacími a průzkumnými systémy. Byla vyrobena dvě experimentální vozidla, která měla podle očitých svědků na tehdejší dobu vynikající bojové vlastnosti.

Foto: grafika přes LENTA

Po Stiletto se zdálo, že Sanguine SLK bojuje proti vzdušným cílům. Komplex umožňoval vyřadit nebo dočasně potlačit činnost sledovacích systémů nepřátelských letadel na vzdálenost až deseti kilometrů. Logickým pokračováním práce na „Stiletto“ a „Sanguine“ byl SLK „Compression“, jehož prototyp byl sestaven v roce 1990. Konstrukce tohoto komplexu vycházela ze samohybné houfnice Msta-S, jejíž věž byla uzpůsobena pro vícekanálový rubínový laser. Ale po rozpadu SSSR byly práce na Sanguine a Compression pozastaveny.

Úspěšný start

Dalším zajímavým směrem ve vývoji laserových zbraní v Sovětském svazu je experimentální létající laboratoř A-60. Vznikl na základě letounu Il-76MD s optickým kvantovým generátorem v přídi. Konstrukčně se jednalo o leteckou verzi megawattového laseru Skif-D, jehož dynamický model byl vypuštěn do vesmíru při prvním startu sovětské supertěžké rakety Energia z kosmodromu Bajkonur v roce 1987.

SSSR tak reagoval na americký program Strategické obranné iniciativy (SDI), známý jako „Hvězdné války“.

Foto: grafika přes LENTA

Spojené státy chtěly rozmístit laserové zbraňové systémy na Zemi a ve vesmíru, aby zničily sovětské ICBM. Navíc se na oběžné dráze mělo používat jaderně čerpané lasery o výkonu až 20 megawattů, to znamená, že k excitaci aktivního média v nich dojde vlivem ionizujícího záření z jaderných reakcí. Navzdory skutečnosti, že program trval méně než deset let a samotná myšlenka na vytvoření laserových zbraní byla tiše opuštěna, vědcům se v průběhu let podařilo vytvořit několik opravdu výkonných instalací. V roce 1985 tedy laser s výstupním výkonem 2,2 megawattu zničil balistickou střelu na kapalné palivo upevněnou jeden kilometr daleko. SSSR byl na takovou výzvu připraven.

Sovětští vědci se začali zajímat o vytvoření vesmírných laserových zbraní již v 60. letech 20. století.

Specialisté začali své nápady přímo realizovat v polovině 70. let. Plány vývojářů zahrnovaly spuštění dvou bojových systémů – „Skif“ a „Cascade“. První měl zachycovat cíle pomocí silného laseru a druhý k tomu měl využívat konvenční střely.

„Byly to takzvané hvězdné války, kdy Sovětský svaz vynalezl nejrůznější věci, které nějak korespondovaly s iniciativou amerického prezidenta Ronalda Reagana. Ale ve skutečnosti byly Star Wars provokací, protože Američané prakticky neutráceli peníze. Tři miliardy dolarů, které utratili za Star Wars, stojí rover, které operují na Marsu a je jich mnoho. To znamená, že bylo mnoho rozhovorů, bylo mnoho nápadů a naše politbyro to vzalo velmi vážně, začali hledat nejrůznější alternativní odpovědi a toto byla jedna z možností, “říká Ivan Moiseev, vedoucí z Institutu pro vesmírnou politiku.

Vesmírné platformy, na jejichž základě byly Skif a Kaskad vyvinuty, měly být umístěny na blízké oběžné dráze Země a umožňovaly doplňování paliva pomocí opakovaně použitelných kosmických lodí Buran. Navíc se předpokládalo, že by je mohla navštívit posádka dvou kosmonautů. Věřilo se, že Skif bude použit proti objektům umístěným na středních a geostacionárních drahách, zatímco Cascade bude použit proti cílům na nízké oběžné dráze, odpalování balistických střel a hlavových jednotek v pasivní části letu – když se objekt pohybuje. setrvačností.

Sovětské vesmírné platformy měly ničit nepřátelské mezikontinentální balistické střely a kosmické lodě, včetně satelitů a dokonce i orbitálních lodí.

Na vytvoření Skifu se podílelo 72 sovětských podniků, kterým se podařilo vyřešit hlavní technické problémy. Když však bylo zařízení připraveno ke spuštění, změnila se politická a ekonomická situace v zemi i ve světě.

Foto: grafika přes LENTA

Michail Gorbačov, který v květnu 1987 hovořil k armádě a civilním pracovníkům Bajkonuru, prohlásil, že „kurz k mírovému prostoru není známkou slabosti“.

Jsme kategoricky proti přesunu závodů ve zbrojení do vesmíru. Považujeme za svou povinnost ukázat vážné nebezpečí SDI celému světu.

Michail Gorbačov, první prezident SSSR

Navzdory úspěšnému startu Energie v květnu 1987 se prototypu Skif nepodařilo dosáhnout zamýšlené oběžné dráhy. Kosmická loď, která se od rakety oddělila ve výšce 110 kilometrů, se nestihla otočit správným směrem a spadla do Tichého oceánu po balistické dráze.

Podle odborníků bylo úspěšně dokončeno přibližně 80 procent experimentů, které se plánovaly provést se Skif-DM. Zejména byla studována zatížení, na která působí užitečné zatížení přepravované společností Energia. V listopadu 1988 to umožnilo úspěšně spustit Buran, nicméně už o rok dříve, v září 1987, začaly být práce na Skifu utlumovány. Program definitivně zanikl v květnu 1993, kdy byl ukončen vývoj supertěžké nosné rakety Energia a kosmické lodi Buran.

To se také vysvětluje nízkou účinností laserových zbraní ve vesmíru: „Lasery nejsou vhodné do vesmíru, protože ‚střílí‘ nedaleko,“ říká Ivan Moissev. – K přiblížení se k cíli je zapotřebí manévrování velmi těžkého aparátu v prostoru, což znamená, že je potřeba velké množství paliva. Z vojenského hlediska je tato zbraň extrémně neúčinná. Na Zemi se používá – ne příliš široce, ale používá se a ve vesmíru se stává protizbraní. Je to velmi drahé. Řekněme, že potřebujete vypustit plavidlo za miliardu dolarů, které sestřelí nepřátelský satelit za sto milionů dolarů. V souladu s tím nepřítel vypustí další podobný satelit.“

Nový zájem

Paralelně s pokusy o vytvoření vesmírných laserových zbraní ve Spojených státech celou dobu pracovali na jiných způsobech, jak tyto instalace rozmístit. Od 70. let se tedy vyvíjela protiraketová obrana lodí založená na vysokoenergetickém laseru. Po mnoha experimentech a diskuzích byl v roce 2000 testován prototyp bojového laseru taktického vysokoenergetického laseru (THEL). Pomocí laserového systému bylo možné sestřelit několik desítek raket vypuštěných ze vzdálenosti deseti kilometrů.

Strukturálně se THEL skládal z chemického deuterium-fluorového laseru, optického systému řízení laserového paprsku a bojového řídicího a komunikačního centra. I přes úspěšný test byla svými rozměry instalace srovnatelná se šesti obrovskými turistickými autobusy – což znamená, že v případě konfliktu by se stala snadným cílem pro každého nepřítele.

O deset let později, v únoru 2010, dokázal americký laserový systém instalovaný na letounu 747-400F sestřelit přilétající raketu. Odpovídající bojová platforma fungovala ve třech fázích. Nejprve infračervené senzory detekovaly tepelný podpis zrychlující se rakety. Ve druhé fázi byl pomocí laserového paprsku odhadnut vliv atmosféry na rozptyl světla. A konečně ve třetí fázi byl použit megawattový laser. Všechny fáze operace trvaly asi dvě minuty. Hodinu po zničení prvního cíle sestřelil bojový laser druhý. Stejně jako v případě THEL testy odhalily řadu problémů: provoz laseru způsobil, že se trup letadla velmi zahříval a instalace laseru byla ve srovnání s tradičními raketami příliš pomalá.

Americké testy samozřejmě vzbudily pozornost v Rusku. V srpnu 2009 Jurij Zajcev, akademický poradce Ruské akademie technických věd, oznámil, že byl zahájen vývoj bojového laseru pro letadla. V roce 2016 tehdejší náměstek ministra obrany Jurij Borisov prohlásil, že zbraně založené na nových fyzikálních principech se nyní staly realitou.

„Nejedná se o žádné exotické, žádné experimentální prototypy. Laserové zbraně jsme již jsme přijali“. Jurij Borisov, náměstek ministra obrany v letech 2012-2018

Náměstek tehdy neupřesnil, o jakých druzích zbraní mluví, dnes se o nich ale ví více.

Následně Jurij Borisov, již ve funkci místopředsedy ruské vlády, řekl, že komplex Peresvet je schopen „oslepit všechny satelitní průzkumné systémy potenciálního nepřítele na oběžných drahách do 1500 kilometrů a zneschopnit je během letu kvůli použití laserového záření.“ Podle Borisova v současné době Peresvet vyžaduje hodně podpůrných vozidel, ale v budoucnu bychom měli očekávat podobu upraveného komplexu, který se určitě veřejnosti ukáže na Victory Parade v Moskvě.

Foto: grafika přes LENTA

Kromě tak výkonných laserových zbraní, jako je Peresvet, byla zahájena průmyslová výroba laserových systémů schopných tepelného ničení dronů. Některé z těchto systémů již byly úspěšně použity v bojových operacích. Zejména během speciální vojenské operace na Ukrajině Rusko použilo laserový systém Zadira, určený k zasahování cílů na vzdálenost až pěti kilometrů.

Úspěch ruského obranného průmyslu v oblasti laserů udělal na Západě silný dojem. Podle analytika Barta Hendrixe je Peresvet navržen tak, aby oslňoval, nikoli oslepoval, nepřátelské satelity, které sledují pozice ruských mezikontinentálních balistických raket. V publikaci autoritativní americké vesmírné publikace The Space Review expert uvádí: „Expozice vede k dočasné ztrátě optických a elektronově optických zařízení jejich detekční schopnosti. Jsou naplněny světlem jasnějším než to, které se snaží zobrazit. Jak dodává Hendrix, „slepota napáchá takovým systémům nenapravitelné škody“. Upozorňuje na skutečnost, že v současné době se v Rusku staví UFL-2M, které je považováno za nejvýkonnější laserové výzkumné zařízení na světě.

„Paprsky smrti“ se tak postupně stávají skutečností, jejíž podobu předpovídali vědci a spisovatelé sci-fi.

„Dosud nebylo vysvětleno, jak mohou Marťané zabíjet lidi tak rychle a tak tiše.“ Mnozí předpokládají, že nějak koncentrují intenzivní teplo ve zcela nevodivé komoře. […] Jedno je jisté: působí zde tepelné paprsky,“ napsal koncem 19. století anglický spisovatel Herbert Wells ve svém románu Válka světů.

A přestože se dnes o použití laserových zbraní uvažuje v humánnější verzi, v jedné věci se britský spisovatel sci-fi ukázal, že má pravdu: koncentrace velkých energií v malém objemu vede ke zničení. Jedinou otázkou zůstává, jak dodat požadovaný výkon na velké vzdálenosti bez energetických ztrát. Rusko se k vyřešení tohoto problému přiblížilo jako nikdy předtím. A pokud jde o moderní sci-fi o vesmírných laserových bitvách, zdá se, že se bez ruských postaviček neobejde: ukáže se, jakkoli paradoxně to zní, nereálně.

Zdroj: LENTA

---

• Foto: Ilustrační_12019/Pixabay
  Jak fungují vzdušná bojová letadla řízená umělou inteligencí
• Foto: Ilustrační_Airman 1st Class Christopher Callaway /Wikipedia Commons
  Nový sniper Targeting Pod spojuje F-35, stíhačky 4. generace a raketové dělostřelectvo
• Foto: Emilio/Lockheed Martin/Flickr
  Hlučný motor X-59 prochází posledním velkým pozemním testem