Muž, který si pamatoval budoucnost: Život Philipa K. Dicka

Foto: NikiSublime/Flickr

Letos [2023] uplynulo 40 ^let od úmrtí jednoho z nejvlivnějších spisovatelů všech dob, ikonického Philipa K. Dicka

Přestože je mimo kruhy sci-fi prakticky neznámý, během jeho života se Dickova fascinující filozofie o povaze reality stala základem moderního hollywoodského filmu, píše NEW DAWN. Obrovské trháky jako Total Recall, Minority Report, Úřad pro vyrovnání, Blade Runner, Temný skener a Výplatní páska, volně vycházely přímo z jeho románů nebo povídek a filmy jako Věčný svit neposkvrněné mysli (The Eternal Sunshine of the Spotless Mind), Memento, Matrix , Truman Show a Počátek, všichni mají k jeho vizi obrovský dluh.

Jedním z nejzajímavějších témat Dickova psaní byl koncept „předkolečka“, osoby, která dokázala „vidět“ budoucnost dříve, než se stane. V roce 1954 Phil představil koncept precognice ve svém románu Svět, který stvořil Jones. V tomto románu vidí stejnojmenný antihrdina Floyd Jones přesně rok do budoucnosti. Od té doby se „prekogny“ pravidelně objevují v jeho románech a povídkách, zejména v jeho povídce Minority Report z roku 1956, románu Marťanský časový posun z roku 1964,Tři stigmata Palmera Eldritche a mnoha dalších.

Co přimělo Philipa K. Dicka zajímat se o prekognici? Nebylo to zvláštní téma klasické sci-fi, ani to nebylo součástí knih, které mladý Philip četl během svých dětských let a raného dospívání. Odpověď může spočívat v jednom prostém faktu: že samotný Philip K. Dick byl „prekogn“. Nepsal fikci, ale silně maskovanou autobiografii. Pojďme se podívat na důkazy.

Stejně jako mnoho jeho spolužáků se i od Phila očekávalo, že bude navštěvovat Kalifornskou univerzitu ve svém rodném městě Berkeley. K tomu však potřeboval dosáhnout požadovaných vstupních úrovní. Tato možnost začala rychle mizet, když si během klíčového fyzikálního testu Phil nemohl vzpomenout na klíčový princip vytlačování vody. Jelikož se osm z deseti otázek týkalo tohoto principu, měl zjevně potíže. A pak se to stalo: hlas jasně a přesně vysvětlil překvapenému mladíkovi vědecké principy, které tak zoufale potřeboval pochopit. Philovi stačilo zapsat si slova do hlavy. Phil získal známku „A“.

Ačkoli tento „hlas“ na mnoho let prakticky zmizel, Phil nadále cítil, že v něm byla část, která byla nějakým způsobem mimozemská. Po celá padesátá léta hlas mlčel a pak se za poněkud prozaických okolností znovu objevil. V rozhovoru se svým přítelem Gregem Rickmanem, natočeném v říjnu 1981, Phil popsal, jak sledoval televizní program o galapážských želvách. Boj o přežití jedné konkrétní želví samice ho pořádně rozrušil. Po snesení vajec se otočila špatným směrem a místo k moři se plazila do vnitrozemí. Horko brzy způsobilo extrémní dehydrataci. Umírala. Když začala blednout, její nohy se stále hýbaly. Film byl sestříhán tak, aby vyvolal dojem, že umírající želva si představovala, že je zpátky v oceánu. Šel spát s tímto tragickým obrazem v mysli. V noci se probudil a slyšel hlas. Opatrně a rozvážně entita vysvětlila Philovi, že želva ve skutečnosti věřila, že je ve vodě:

Byl jsem strašně překvapen a ohromen, když jsem znovu slyšel ten hlas. Nebyl to můj vlastní hlas, protože jedna z vět, kterou hlas řekl, byla: „A ona uvidí moře“ a já bych nepoužil dvě slova „vidět“ a „moře“ ve stejné větě. Má tendenci to dělat, používá volby slov, které nepoužívám. Jednou použil výraz „velmi jedovatý jed“, který bych nepoužil. ¹

Je jasné, že Phil poznal ten hlas jako stejnou entitu, která mu pomáhala při zkoušce z fyziky po všechny ty roky předtím. Bylo to zpátky. Měl pokračovat v naslouchání této bytosti po mnoho let, ale pouze jako slabé pozadí. V dalším rozhovoru z roku 1981 uvedl:

Hlas ducha slyším pouze tehdy, když usínám nebo se probouzím. Musím být velmi vnímavý, abych to slyšel. Je to extrémně slabé. Zní to, jako by to přicházelo z miliónů mil daleko. ²

Vrátí se „Hlas“?

V únoru a březnu 1974 se měl hlas znovu objevit a zůstat s ním. Všechno to začalo docela nevinně. Phil měl značné bolesti poté, co si nechal vytrhnout zub moudrosti. Jeho žena Tessa zavolala zubaři, který mu předepsal léky proti bolesti. Protože Tessa nechtěla nechat svého manžela samotného v takovém stavu rozrušení, zeptala se, zda by někdo nemohl doručit recept do jejich domu ve Fullertonu. O půl hodiny později zazvonil zvonek a Phil se vrhl ke dveřím. Když otevřel, uviděl mladou ženu svírající tolik potřebné léky proti bolesti. Phil stál omráčený. Na krku mladé ženy byl náhrdelník s přívěskem ryby. Phil to považoval jako symbol něčeho, co bylo hluboko v něm. Zeptal se jí, co to je a ona mu vysvětlila, že to byl znak používaný ranými křesťany jako kód, který ukazoval jejich tajnou víru spolukřesťanům.

Dick později oznámil, že to bylo poprvé, co zažil růžové světlo, stejné světlo, které je tak ústřední pro incident s Beatles (popsaný níže). Řekl, že paprsek tohoto světla vystřelil z přívěsku a vstoupil do jeho mozku. Toto světlo otevřelo část jeho mozku, která dlouho spala. Popsal to takto:

Najednou jsem zažil to, co jsem se později naučil. Nazývá se to anamnéza – řecké slovo, které doslova znamená „ztráta zapomnění“. Vzpomněl jsem si, kdo jsem a kde jsem. V mžiku, mrknutím oka se mi to všechno vrátilo. ³

Jak jsme již zmínili, až do března 1974 se to, co Dick nazýval „hlas“, projevovalo při vzácných příležitostech, jako byl incident během školní zkoušky. Ale po Philově „anamnéze“ se jeho skrytý partner měl stát v jeho životě velmi aktivním. Způsobilo to, že se Phil stal příliš nedbalým svým osobním vzhledem. Byl donucen jít ven a koupit si kleštičky na chloupky v nose a navrhla mu, aby si zastřihl vousy. Entita dokonce povzbuzovala Phila, aby nakupoval nové trendy oblečení.

Entita byla také znepokojena zdravím sdíleného těla. To Phila přimělo projít jeho lékárničku a donutilo ho vyhodit ty léky, které se ukázaly být problematické pro jeho zdraví. Zjistil, že víno je pro jeho citlivý žaludek příliš kyselé a navrhl, aby přešel na pivo. Tato bytost měla mnoho dovedností, které Philovi chyběly, například obchodní bystrost. Uvědomil si, že udělal ve svých daňových záležitostech docela nepořádek a entita to vyřešila během několika týdnů. Phil také nechal vyhodit svého agenta poté, co si přečetla jeho prohlášení o licenčních poplatcích a objevila obrovské nesrovnalosti.

Ve srovnání s jeho vrcholem, záchranou života Philova syna, to všechno byly drobné zásahy. Phil popisuje, jak jednoho rána ležel v polospánku, když uslyšel hlas oznamující, že jeho nedávno narozený syn Christopher má potenciálně smrtelnou vrozenou vadu a že je potřeba naléhavá lékařská pomoc. Ten hlas byl skutečně docela přesný, když řekl: „Váš syn má nediagnostikovanou pravou tříselnou kýlu. Hydrokéla praskla a sestoupila do šourkového vaku. Vyžaduje okamžitou pozornost, jinak brzy zemře.“ Phil vyprávěl různé verze tohoto příběhu, včetně jedné, v níž poslouchal Beatles a texty „Jahodová pole (Strawberry Fields)“ byly změněny, aby poskytly instrukce. Tessa jednající podle zběsilých pokynů svého manžela vzala Christophera k rodinnému lékaři a bylo to skutečně tak.

Dickův „homoplazmát“

Co bylo zdrojem tohoto „hlasu“ a jak se k němu dostaly Philovi neznámé informace? Phil měl dojít k závěru, že je to jeho nesmrtelná součást, něco, co nazýval „plazmát“. Tvrdil, že tato entita se s ním spojila a tím na sebe vzala lidskou podobu, něco, co Phil nazval „homoplazmát“. Později měl popsat, jak byla jeho mysl napadena „transcendentálně racionální myslí, jako bych byl celý svůj život šílený a najednou jsem se stal zdravým“. Vysvětlil, že:

…duševní úzkost ze mě byla jednoduše odstraněna jakoby božským zásahem… nějaká transcendentální božská síla, která nebyla zlá, ale vlídná, zasáhla, aby obnovila mou mysl a uzdravila mé tělo a dala mi pocit krásy, radosti a zdravého rozumu.

Tato bytost, osvobozená z okovů Philovými „anamnézami“, dokázala využít své síly, aby pomohla Philovi rozpoznat budoucnost. Phil si skutečně uvědomil, že tato bytost byla zdrojem řady zvláštních prekognitivních incidentů, které se staly během jeho života.

Například ve svém románu Tok mých slz z roku 1974 řekl policista, Phil má sekvenci, ve které je jedna z jeho postav, Felix Buckman, rozrušená smrtí svého dvojčete Alys. Ocitne se na nonstop čerpací stanici a tam se setká s černým cizincem. Buckman a černoch začnou konverzovat. V létě roku 1978 se Phil, netypicky, rozhodl jít pozdě v noci ven poslat dopis. Ve tmě si všiml muže, který se potuloval u zaparkovaného auta. Phil poslal svůj dopis a na zpáteční cestě tam ten muž stále byl. Ve druhém netypickém impulsu Phil přešel k muži a zeptal se, jestli se něco děje. Muž odpověděl, že mu došel benzín a nemá u sebe peníze. Ke svému velkému překvapení Phil zjistil, že šmátral v kapse a dal muži nějaké peníze. Muž požádal o Philovu adresu a řekl, že se vrátí později a zaplatí mu. Když Phil vstoupil do jeho bytu, uvědomil si, že peníze nebudou jeho novému příteli k ničemu. V docházkové vzdálenosti nebyly žádné čerpací stanice. Phil se vrátil, našel toho muže a nabídl mu, že ho odveze k nejbližší nonstop čerpací stanici. Když stál a díval se na muže, jak plní svou kovovou plechovku, měl znepokojivý pocit uznání podobnému déjà vu:

Najednou jsem si uvědomil, že toto byla scéna v mém románu – románu napsaném před osmi lety. Nonstop čerpací stanice byla přesně taková, jak jsem si ji ve svém vnitřním oku představoval, když jsem scénu psal – oslnivé bílé světlo, žokej pumpy – a teď jsem viděl něco, co jsem ještě neviděl. Cizinec, kterému jsem pomáhal, byl černoch.⁴

Phil odvezl černocha zpátky do auta, potřásli si rukama a Phil ho už nikdy neviděl. Svůj popis této události zakončuje lehce mrazivým komentářem:

Tato zkušenost mnou strašně otřásla. Doslova jsem úplně prožil scénu, jak se objevila v mém románu…. Co by to všechno mohlo vysvětlit? ⁵

Neskutečné předvídání

Na začátku roku 1974 Phil zahájil dlouhodobou korespondenci s postgraduální studentkou Glorií Bushovou. Jak šel čas, Phil popsal Glorii některé ze svých nejhlubších myšlenek, včetně své fascinace svými vlastními prekognitivními schopnostmi. V dopise z 9. května toho roku popsal Glorii zvláště zvláštní opakující se sen, který zažil v listopadu 1971. Ve snech vždy viděl něco, co vypadalo jako mexické město s „čtvercovými úpravami ulic a žlutými taxíky“. Žluté taxíky zapadaly Philovi spíše k umístění v USA než v Mexiku nebo Latinské Americe. V době těchto snů žil v Marin County, severně od San Francisca. V roce 1974 žil ve Fullertonu, jižním předměstí Los Angeles. Hned vedle Fullertonu je místo zvané Placentia, což je silně hispánská oblast.⁶

Ale Philovy sny se v roce 1975 změnily v hrůzu. 25. února napsal Bushovi dopis, který se velmi lišil od těch, které poslal předtím. Ve fascinujícím dovětku k jinak standardnímu dopisu znovu zmiňuje „entitu“. V jeho životě se to v té době zjevně projevovalo. Jak pravidelně a s jakou intenzitou nemůžeme říci, protože nemáme jiný zdroj než tento dopis. Nicméně je jasné, že Phil chtěl uvést věci na pravou míru. Řekl Claudii:

Včera večer jsem byl v 5 hodin ráno vzhůru. Udělal jsem něco, co jsem nikdy předtím neudělal. Přikázal jsem entitě, aby se mi ukázala – entitě, která mě od března vnitřně vede. Uplynulo tedy jakési snové období hypnogických obrazů podmořských měst, velmi pěkných, a pak přišla jediná strohá a děsivá scéna, inertní, ale ne klidná; muž ležel mrtvý na tváři v obývacím pokoji mezi konferenčním stolkem a pohovkou. ⁷

Dne 9. května 1974 napsal Claudii další strojopisný dopis, v němž uvedl, že se cítí „vyděšený“. Tuto poznámku nerozvedl, ale v dolní části dopisu je ručně napsaná poznámka, která uvádí následující: „ps Co mě nejvíc děsí, Claudie, je, že si často vzpomínám na budoucnost.“

Téměř přesně o sedm let později Phil nedokázal odpovědět na sérii telefonátů do svého bytu. Skupina sousedů pak našla jeho vchodové dveře otevřené. Jedna svědkyně, Mary Wilsonová, vstoupila do bytu a popsala, jak si zpočátku myslela, že nikdo není doma, ale pak si všimla Philových nohou trčících zpoza konferenčního stolku. Okamžitě požádala svou matku, aby zavolala Philovu blízkému příteli, spisovateli sci-fi Timu Powersovi. Powers naskočil na motorku, aby zjistil, s čím může pomoci. Ve svém úvodu k Vybraným dopisům Philipa K Dicka, Čtvrtý díl Síly, popisuje, co se stalo potom:

Když jsem dával klíček do zapalování své motorky, slyšel jsem sirény záchranářů, které kolem mě ječely na Main Street. Když jsem se dostal k Philovi, záchranáři a Mary Wilson už tam byli a záchranář ho zvedl z prostoru mezi konferenčním stolkem a pohovkou a odnesl ho do postele, a než jsme s Mary odpověděli na několik unáhlených lékařských otázek a dostali se k němu, dali ho do nosítek a odnesli dolů do sanitky. ⁸

Philův sen z února 1975 se splnil do ohromujících detailů. Viděl okolnosti své vlastní smrti.

Kdo nebo co byla „entita“, která zřejmě sdílela Philův život a znala jeho budoucnost? Phil překvapivě věřil, že tato bytost je verzí sebe sama, která existuje mimo tento čas. Bytost, která mohla pozorovat celý Philův život z pozice nadčasovosti. Phil věřil, že během jeho snů, v jeho polobdělém stavu a během určitých dob zvýšeného uvědomění může tato jeho nadčasová část komunikovat a využít své předvědomí, aby mu pomohla.

V říjnu 1977 Phil učinil velmi kuriózní prohlášení během rozhovoru na rozhlasové stanici KPFA FM v Berkeley. Popsal incident, který se odehrál v roce 1951:

V době, kdy jsem začínal psát sci-fi, jsem jedné noci spal a probudil jsem se a na kraji postele stála postava a dívala se na mě. Zavrčel jsem úžasem a najednou se moje žena probudila a začala křičet, protože to taky viděla. Začala křičet, ale já to poznal a začal jsem ji uklidňovat, že jsem tam byl já a aby se nebála. Během posledních dvou let – řekněme, že to bylo v roce 1951 – se mi skoro každou noc zdálo, že jsem byl zpátky v tom domě, a mám silný pocit, že tehdy v roce 1951 nebo 52 jsem viděl své budoucí já, nějak, nějakým způsobem, kterému nerozumíme – nenazval bych to okultismem – jsem teď, během jednoho z mých snů o tom domě prošel pozpátku, když jsem se tam vrátil a znovu se viděl. Takže tam jsou opravdu divné věci…⁹

Pokud by postava na konci postele byla budoucí verzí Phila, pak by tato verze předem znala všechny Philovy životní zkušenosti v letech 1951 až 1977. Pokud lze Philovu interpretaci považovat za nominální hodnotu, máme zde důkaz, že nějakým způsobem se jeho mysl z poloviny 70. let projevovala zpět ve své vlastní minulosti.

Vertikální vs. „Ortogonální čas“

Ale Phil nebyl jednoduše spokojen s tím, že to může být případ, chtěl vytvořit model, který by takové přesvědčení vysvětlil. Ihned po podivných událostech z února a března 1974, nebo jednoduše 2-3-74, jak je nazval, si Phil začal vést deník. Zpočátku v ručně psané formě a později jako stránka po stránce strojopisných listů s diagramy a postranními poznámkami, toto se stalo známým jako jeho Exegeze. Ve skutečnosti to byl Philův pokus porozumět zdroji a významu vizí a zjevení, která nadále dostával až do své smrti v březnu 1983.

Máme to štěstí, že v listopadu 2011 vyšel v Nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt jediný svazek, obsahující všechny hlavní části tohoto obrovského díla. Na 976 stranách je to fascinující čtení a člověk v něm může objevit Philovo vlastní chápání toho, jak by jeho část mohla vidět budoucnost. Jeho řešením byla radikální reinterpretace samotného času – něco, co Phil nazval „ortogonálním časem“.

Navrhuje, že existují dvě variace času, z nichž obě existují navzájem v pravém úhlu. Obvykle si uvědomujeme pouze „vertikální čas“, ale existuje další, který běží v pravém úhlu k našemu časoprostoru. Říká tomu „ortogonální čas“. Pokud bychom mohli vnímat oba časy současně, vypadalo by to kubicky, odtud jeho termín kubický čas. Navrhl, aby události byly skutečně umístěny v tomto krychlovém čase. Myšlenku příčiny a následku jako takovou nelze v tomto modelu aplikovat. Kauzalita může probíhat obráceně nebo působit současně s událostí v minulosti nebo budoucnosti. Jinými slovy v ortogonálním čase existují v tomto okamžiku všechny minulé a budoucí stavy. V celé Exegezi se Phil krátce zmiňuje o fyzikovi jménem Herman Minkowski, učiteli mnohem slavnějšího Alberta Einsteina. S odkazem na své vlastní předpovědi Phil napsal:

Toto je znepokojivý nový pohled, ale kupodivu se shoduje s mými snovými zážitky, mým předvídáním událostí, které se pohybují tímto směrem z budoucnosti. Cítím, jak se neúprosně přibližují, nevytvářejí se z přítomnosti, ale jaksi už tam jsou, ale ještě nejsou vidět. Pokud už nějakým způsobem „tam“ jsou a setkáváme se s nimi postupně (vesmír Minkowského bloků; všechny události tam již jsou, ale musíme se s nimi postupně setkávat), pak by tento pohled mohl být správným pohledem na čas a kauzalitu. ¹⁰

Phil naznačil, že základní premisa jeho povídky Tým pro přizpůsobení, že existuje způsob, jak lze minulost „upravit“ tak, aby změnila přítomnost – může být dalším z jeho fiktivních popisů něčeho, co se skutečně odehrává. ¹¹ 

Phil věřil, že část z nás existuje v ortogonálním čase a toto alternativní vědomí může za určitých okolností komunikovat s každodenním já, které vnímá pouze lineární čas. To byl zdroj „hlasu“ a VALIS (Vast Active Living Intelligence System, Dickova gnostická vize jednoho aspektu Boha). Takto se Phil ve snech ocitl zpět ve své vlastní minulosti a pozoroval dřívější verzi sebe sama. Tímto způsobem byl „hlas“ jeho vlastním hlasem promlouvajícím z jeho vlastní budoucnosti. Tato entita vytvořila své dějové linie pomocí materiálu z vlastní budoucnosti. Takhle dopadlo setkání s černochem na benzínce ve filmu Flow My Tears The Policeman Said? Všechny informace ze všech částí našeho života jsou snadno dostupné mysli otevřené je přijímat. Phil navrhl v dopise své přítelkyni Patricii Warrickové, napsaném v září 1981, že:

Vesmír je systém vyhledávání informací; tedy vše, co se kdy stalo, kdy bylo, každé uspořádání a detail – vše je uloženo v přítomném okamžiku jako informace. Co nám chybí, je přístup nebo mechanismus vstupu k těmto uloženým informacím… kde minulost každého objektu – všechny jeho předchozí projevy podél osy Form – to vše je uloženo v současném objektu a lze je získat. ¹²

To je opět ohromující důkaz, že se zdálo, že Phil přistupuje k informacím z nějaké formy nekonečného datového pole. Je velmi v souladu s prací moderních badatelů, jako jsou Ervin Laszlo a Bernard Haisch, kteří oba naznačují, že tato „knihovna“ je ve skutečnosti něco známého jako pole nulového bodu. ¹³

Je toto odpověď na záhadu Philových předpovědí? Určitě to dává smysl. Budoucnost a minulost jsou prostě iluze. Phillip K. Dick a každá bytost, která čte tento článek, se skládají ze dvou nezávislých vědomí. Jeden žije v lineárním čase a druhý v čase ortogonálním. A tímto způsobem můžeme být všichni nesmrtelní. Přechod mezi životem a smrtí se totiž odehrává v lineárním, nikoli ortogonálním čase.

Ve svém románu Ubik, Phil vytvořil koncept známý jako „Half Life“. Toto je nadčasové místo, vznášející se mezi životem a smrtí. Tibetští buddhisté tomu říkají „stát Bardo“. Odtud s ním komunikovala Philova věčná mysl? Abychom parafrázovali název jedné z jeho nejzajímavějších knih, mohli bychom všichni existovat na místě, kde „čas vypršel“?

Poznámky pod čarou

1. Gregg Rickman, Philip K. Dick: The Last Testament, Fragments West, 1985, 23

2. John Boonstra, Horselover Fat and The New Messiah, Hartford Advocate, 22. dubna 1981, reprodukováno v PKD Otako #06, 22

3. „Jak vybudovat vesmír, který se nerozpadne o dva dny později“, vydáno jako úvod k knize I Hope I Shall Arrive Soon , Doubleday, New York, 1985

4. Lawrence Sutin (editor), The Shifting Realities of Philip K. Dick, Vintage, 1995, 268

5. Tamtéž, 269

6. Vybrané dopisy Philipa K Dicka, 1974 , Underwood-Miller, 1991, 101

7. Philip K. Dick, Dopis Claudii Krenzové, 25. února 1975

8. Vybrané dopisy Philipa K Dicka, 1975-76 , Underwood-Miller, 1992, ix

9. Richard A Lupoff,  A Conversation With Philip K Dick, Vol. 1, č. 2, srpen 1987, 45-54

10. Philip K. Dick, The Exegesis of Philip K Dick, Hachette Littlehampton, Kindle Edition.

11. Tamtéž.

12. Vybrané dopisy Philipa K Dicka, 1980-1982 , sv. 6, Underwood Books, 2009, 262

13. Ervin Laszlo, Science and the Akashic Field: An Integral Theory of Everything , Vnitřní tradice, 2007