Mohou sluneční bouře způsobit tsunami? Podle nové studie mohou spolu souviset

09/09/2022 Iveta Mauci 5 min read 287 Zobrazení sluneční erupce, souvislosti, tsunami

Slunce má výbušnou povahu a často ji rozpoutává v podobě slunečních bouří, které chrlí chuchvalce plazmy hemžící se nabitými částicemi, které si mohou vážně zahrávat se satelity, internetem a GPS na Zemi, napsal Livescience. Se vší destrukcí, které jsou tyto ohnivé záchvaty potenciálně schopné, mohly by skutečně vyvolat tsunami na Zemi?

Stručná odpověď není přímá. Podle Národního úřadu pro oceány a atmosféru: aby na Zemi byla zpuštěna tsunami, musí být pod mořským dnem dunící zemětřesení, které vytlačí vodu a vytvoří kolosální, ultrarychlou vlnu skrz celý vodní sloupec. Taková zemětřesení jsou způsobena stejným typem pohybu tektonických desek, který způsobuje výbuchy sopek a chvění měst. Ale jakkoliv děsivé se může zdát, že Zemi sužují plasmatické větry od sluneční erupce (intenzivní výboj elektromagnetického záření ze Slunce) nebo vymrštění koronální hmoty (obří mrak elektricky nabitých částic ze Slunce pohybující se vysokou rychlostí), tyto síly nemohou přímo způsobit, že skutečná tsunami vystoupá ze dna oceánu.

Nicméně někteří badatelé tvrdí, že sluneční bouře mohou nepřímo souviset s tsunami na Zemi.

Vědci se shodují, že sluneční bouře mohou generovat rázové vlny typu tsunami nebo „sluneční tsunami“, které způsobí spoušť spíše na Slunci než na Zemi, jak uvedla NASA, když byl jev zachycen její Sluneční observatoří pro pozemské vztahy (STEREO) v roce 2006. Tato rázová vlna, známá také jako Moretonova vlna, byla dost silná na to, aby stlačila a ohřála vodík a další plyny ve Slunci, dokud celá hvězda nehořela jasněji. Stalo se tak během pouhých několika minut.

Observatoř Solar Dynamics Observatory NASA zachytila tento snímek sluneční erupce třídy X2.0, která vybuchla na pravé spodní straně Slunce 27. října 2014. Snímek ukazuje směs extrémního ultrafialového světla s vlnovými délkami 131 a 171 Angstromů.

Některé sluneční výbuchy jsou tak extrémní, že mohou zanechat na Zemi svou stopu, zjistil tým výzkumníků ve studii z roku 2022, zveřejněném v časopise Nature. Když odkryli důkazy o spadu jedné, která zasáhla Grónsko před více než 9000 lety. Částice, které byly smeteny se slunečním větrem, byly zachyceny v ledových jádrech, které byly později zkoumány v laboratoři. Tato konkrétní významná událost nevyvolala tsunami, ale studie z roku 2020 ve vědeckých zprávách popsala možnou souvislost mezi slunečními bouřemi a masivními zemětřeseními na Zemi – a o zemětřeseních je známo, že způsobují tsunami.

„[Našli jsme] důkazy pro vysokou korelaci mezi velkými zemětřeseními na celém světě a hustotou protonů v blízkosti magnetosféry, způsobenou slunečním větrem,“ napsali ve studii výzkumníci pod vedením Vita Marchitelliho, experta na satelitní analýzu z univerzity v Basilicatě v italském Potenzu. „Tento výsledek je nesmírně důležitý pro seismologický výzkum a pro možné budoucí dopady na předpověď zemětřesení.“

Sluneční bouře, které postihují Zemi, jsou výsledkem slunečních erupcí nebo výronů koronální hmoty, ke kterým obvykle dochází, když se magnetická pole na Slunci zamotají nebo zlomí. Obě explodují s gargantuovským množstvím energie a vysílají do vesmíru intenzivní sluneční větry. Když nabité částice ve slunečních větrech dosáhnou Země a interagují s ionosférou – nejvzdálenější částí naší atmosféry na okraji vesmíru – mohou podle NASA (otevírá se v nové záložce) způsobit poruchu satelitních a GPS signálů. Ale interakce s magnetosférou může udělat víc než to. Zemská magnetosféra (otevírá se v nové záložce) je dále než ionosféra. To je oblast ve vesmíru obklopující planetu, kde mají magnetická pole zvlášť silné účinky, a je tvarována slunečním větrem, který do těchto magnetických polí vbíhá.

Magnetické pole Země. Reálné textury pro Zemi.

Marchitelli a jeho kolegové navrhli, že částice ve slunečním větru, které zasáhnou magnetosféru, by mohly mít dopad na intenzitu zemětřesení. Výzkumníci se domnívají, že tyto částice jsou potenciálně spojeny s pohybem tektonických desek, protože jejich elektřina by mohla zhoršit existující poruchu, jako je subdukce, při které je jedna tektonická deska zatlačena pod druhou. Odůvodnili to tím, že čím více protonů bylo ve slunečním větru, který otřásal magnetosférou, tím větší byla pravděpodobnost, že zhorší zemětřesení, z nichž některá by mohla vyvolat tsunami.

Nicméně, Marchitelliho studie nezkoumala počet tsunami v obdobích silného a nízkého slunečního větru.

Pro toto uvažování existuje větší podpora. Studie z roku 2011 zveřejněná v časopise Scientific Research zjistila, že zemětřesení vzrostla během slunečního maxima – časového úseku během jedenáctiletého cyklu Slunce, kdy je nejaktivnější a nejpravděpodobnější, že uvolní výbuchy slunečního větru, které deformují tvar zemského magnetického pole. To by mohlo vyvinout zvýšený tlak na zemskou kůru tím, že by tlačilo zemské magnetické pole proti tektonickým deskám, které leží pod ním, a ovlivňovalo zemětřesení způsobující tsunami.

Prozatím jsou tato zjištění stále kontroverzní. V roce 2012 zveřejněném vyvrácení v časopise Scientific Research geofyzici tvrdili, že vztah mezi zemětřeseními a slunečními bouřemi ještě nelze prokázat.

„Vliv sluneční aktivity na zemětřesení se ukazuje jako nepolapitelný jev,“ napsali ve studii.

Sluneční bouře, které jsou mnohem děsivější v blízkosti Slunce než Země, tedy přímo nezpůsobují tsunami na Zemi. Pravidelná tektonická aktivita pokračuje bez ohledu na aktivitu slunečního větru. Zda však částice uvolněné slunečními větry skutečně mohou vyvíjet nějakou sílu na deskovou tektoniku, zůstává záhadou.

Zdroj: Livescience