15/02/2025

Jezero Vostok: Největší geografický objev 20. století

NovéTOP 10ZáhadyZajímavosti
Foto: HENNING ALHOFF/SPL přes Legion Media

Před více než půlstoletím se obrovská terénní vozidla 2. sovětské antarktické expedice po bezprecedentně obtížném přechodu dostala do hlubokých oblastí střední Antarktidy. Výkonné stroje se zastavily u jižního geomagnetického pólu. Na tomto místě měli polárníci založit novou antarktickou výzkumnou stanici „Vostok“. Název této stanice byl pojmenován po jedné ze dvou plachetnic, na které v roce 1820 ruská expedice, vedená F.F. Bellingshausen a M.P. Lazarevem, objevili Antarktidu, napsal server Darpa.

Po 137 letech, v roce 1957, si nikdo ze zakladatelů stanice nedokázal představit, že právě zde, v samém srdci Antarktidy, kde v zimě vládne nejkrutější zima, bude objevena unikátní reliktní nádrž pod multi- kilometrovou ledovou vrstvou. Jezero, později pojmenované Vostok. 

Stanice Vostok byla tedy založena 16. prosince 1957. Toto datum bylo pro stanici pozoruhodné i další událostí. V tento den byla totiž zaznamenána nejvyšší teplota – minus 13,6 stupňů Celsia. Což znamená, že dosud nebylo na tomto místě nikdy tak „teplo“.

Foto: DARPA
Vjačeslav Averjanov, vedoucí stanic Vostok a Vostok-1. 1957

Ihned po vztyčení vlajky na Vostoku začala trvalá integrovaná meteorologická a aerologická pozorování (první meteorologický telegram byl odeslán již 16. prosince). Později vědci prováděli vertikální sondování ionosféry, geomagnetická měření, pozorování polární záře, měření obsahu ozonu a spektrální průhlednosti atmosféry, pozorování kosmického záření a lékařský výzkum.

Právě díky meteorologickým pozorováním se stanice Vostok stala světově proslulou a jeho jméno je zaznamenáno ve školních učebnicích zeměpisu. Od 21. července 1983, zde byla zaznamenána absolutní minimální teplota povrchového vzduchu na planetě, rovna -89,2 ° С.

Objev jezera Vostok

Po dlouhou dobu bylo i naznačování, že by v Antarktidě mohla existovat subglaciální jezera, považováno za absurdní. Teprve koncem 60. let minulého století se objevily informace o existenci skupiny jezer pod čtyřkilometrovou ledovou pokrývkou Antarktidy. Tuto hypotézu poprvé vyslovil v roce 1961 Igor Alekseevič Zotikov, autor teorie tepelného režimu velkých ledovců.

Na základě výpočtů ukázal, že teplota ledu v oblasti antarktické stanice Vostok může dosáhnout bodu tání (-2 °C) při tlaku více než 300 atmosfér. V důsledku toho se voda z tání na tomto místě v oddělených prohlubních může hromadit ve formě jezer. (I.A. Zotikov, Antarktida – Cesta k jezeru Vostok, 2008).

Foto: Igor Alekseevič Zolotnikov přes DARPA
Igor Alekseevič Zolotnikov (1926-2010), autor hypotézy o existenci subglaciálních jezer v Antarktidě
Objev jezera Vostok byl jedním z největších geografických objevů druhé poloviny 20. století.

V letech 1959 a 1964 přinesly seismické průzkumy, které provedl mladý Andrey Kapitsa ve střední Antarktidě, nečekané výsledky. V oblasti stanice Vostok dával signál dva vrcholy odrazu místo jednoho. Na značkách 3730 a 4130 m. Z toho lze usuzovat, že tloušťka ledovce sahá do hloubky 3730 m a v hloubce 4130 m začíná skalní podloží Antarktidy.

Ale co leží mezi těmito dvěma značkami? Poté se rozhodli považovat těchto 400 metrů nejistoty za méně husté sedimentární horniny, jejichž spodní a horní hranice byly zaznamenány „ozvěnou“ seismických vln. Nyní již s jistotou víme, že seismické vlny „nenarazily“ na sedimentární usazeniny, ale na vodní sloupec přesahující 400 m.

V 70. letech 20. století uskutečnil Britský polární institut R. Scotta rozsáhlý program přeletů s rádiovým ozvučováním ledovců střední Antarktidy. Na rozhlasových páskách se trasy místy křižovaly úseky, kde odrazy pod ledem nabývaly zvláštního charakteru. Dalo by se předpokládat, že právě v těchto bodech protínaly letové linie velké nahromadění subglaciálních vod, které se pak v 70. letech 20. století nazývaly subglaciální jezera.

Jezero bylo objeveno v roce 1994 porovnáním dat seismického zónování v oblasti stanice Vostok, profilováním leteckého radaru, které provedli američtí, britští a sovětští specialisté, a také studiem dat altinometrických měření výšky denního povrchu ledovce, získané z evropské výzkumné družice IRS-one.

Poprvé to bylo hlášeno v roce 1994 na veřejné vědecké konferenci Vědeckého výboru pro výzkum Antarktidy. A.P. Kapitsa udělal senzační zprávu, ve které hovořil o existenci velkého subglaciálního jezera v hloubce 3800 metrů. Ve vědeckém světě tato zpráva vyvolala efekt explodující bomby. A v roce 1995 se objevila první publikace. Ruská antarktická expedice se na projektu průzkumu jezera přímo podílí od sezóny 1995-1996 a stále funguje. Jezero bylo pojmenováno Vostok – na počest polární stanice umístěné nad ním na ledovém dómu.

Rozměry a vlastnosti jezera

Následující roky výzkumu a seismologická měření ukázaly, že jezero Vostok má obrovskou velikost. Délka jezera je asi 250 km, šířka asi 50 km a hloubkou až 750 m, plocha je téměř 20 000 km2. Jezero Vostok je největší subglaciální jezero v Antarktidě.

Antarktida.  Jezero Vostok

Toto jezero bez ledu je zcela odříznuto od přímého kontaktu se sluncem, větrem a životem na povrchu a podle některých odhadů bylo jezero izolováno asi 14 milionů let. Jak ukazují výsledky termického skenování povrchu, teplota vody v jezeře je velmi vysoká – od cca 10 do 18 0 C, což jasně ukazuje na podzemní zdroj tepla.

Nad hladinou vody je navíc vysoká, stovky metrů kopulová klenba naplněná vzduchem.

Jezero Vostok je unikátní především tím, že mohlo být několik milionů let izolováno od zemského povrchu. Čtyřkilometrový ledový krunýř nad ním sloužil jako přirozený izolant jezera. Podle vědců mohou ve vodách jezera být živé organismy, protože obsahuje všechny faktory nezbytné pro život.

Vědecké stanice v Antarktidě

Zdroj: Darpa