Jedno z nejdelších zatmění Slunce na Zemi zatemnilo oblohu před 50 lety. Jak k němu došlo?

Foto: Karl Magnuson/unsplash

Na tak dlouhé zatmění si budeme muset počkat až do 25. června 2150. Před padesáti lety, 30. června 1973, proběhlo jedno z nejdelších úplných zatmění Slunce v moderní době, píše space.com.

Byla to událost, která se dostala na titulní stránky novin po celém světě, protože v historii bylo jen velmi málo úplných zatmění Slunce, která by se vyrovnala délce trvání této konkrétní události.

Úplné zatmění Slunce nastává, když je Slunce zcela zakryto Měsícem. K těmto nebeským událostem dochází několikrát ročně, ale na jednom konkrétním místě jsou vzácné. V průměru nastane úplné zatmění Slunce na určitém místě na Zemi jednou za 375 let. V roce 2023 se prstencovým zatměním Slunce protáhne „ohnivý prstenec“ přes Severní, Střední a Jižní Ameriku. V následujícím roce 2024 bude Severní Amerika svědkem úplného zatmění Slunce, které bude označováno jako „Velké americké zatmění“.

Dráha měsíčního stínu

Dráha úplného zatmění 30. června 1973 začínala za východu Slunce poblíž hranic Guayany s nejsevernější Brazílií, překročila Surinam a poté se přesunula nad Atlantský oceán. Temný stín Měsíce (umbra) pak procházel nad severními ostrovy skupiny Kapverdských ostrovů, téměř 520 mil (830 km) západně od Senegalu, a poté přešel severní Afriku od Mauretánie až po Keňu a kout Somálska. Po překročení rovníku a zamíření na jihovýchod nad Indický oceán se stín při západu Slunce odlepil od zemského povrchu asi 1 000 mil (1 600 km) východně od Madagaskaru.

Maximální doba trvání totality – 7 minut a 04 sekund – byla na Sahaře, nedaleko místa, kde se stýkají Alžírsko, Mali a Niger. Absolutní maximální doba trvání úplného zatmění je 7 minut a 31 sekund, což je jen o 27 sekund více, než kolik by bylo k dispozici v roce 1973. Amatérští i profesionální astronomové se ho proto chystali využít naplno!

Proč tak dlouho?

Důvodem neobvykle dlouhého trvání úplného zatmění v roce 73 byla především vzdálenost Slunce a Měsíce od Země. Protože Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze a Země podobně obíhá po eliptické dráze kolem Slunce, mohou se vzdálenosti Měsíce vůči Zemi a Země vůči Slunci měnit.

Z hlediska velikosti při pohledu ze Země se měsíční disk jevil téměř o 8 % větší než sluneční. Kromě toho umbrální stín, který Měsíc vrhal, procházel hlavně tropickými oblastmi severně od rovníku. Protože se Země otáčí nejrychleji na rovníku, znamenalo to, že se rychlost přízemního pohybu měsíčního stínu při jeho přechodu přes Zemi zpomalovala.

Foto: Fred Espenak/NASA

Před menším než normálním Sluncem tak procházel větší než normální Měsíc, což mělo za následek velmi dlouhé úplné zatmění!

Výpravy po moři za zatměním

Přibližně v polovině své délky se dráha úplného zatmění nacházela nad otevřenými vodami Atlantského a Indického oceánu. V důsledku toho se uskutečnilo nebývalé množství oceánských výprav. Nejméně sedm lodí, plujících z pěti zemí, přepravilo asi 3 500 pronásledovatelů zatmění k úspěšným pohledům na potemnělé Slunce.

První lodí, která zažila úplný úkaz, byla loď Cunard Adventurer, která se nacházela uprostřed Atlantiku. Přestože zpočátku měly navrch mraky, zhruba v polovině částečných fází se Slunce prodralo na jasnou modrou oblohu. Během 4,5 minuty úplného zatmění se před Sluncem rychle objevil jeden malý mrak, který téměř nerušil výhled 600 cestujících, kteří se shromáždili na palubě, aby se podívali na velkou podívanou.

Pozorovatelé na souši

Stín se pak přehnal přes africký kontinent. Kvůli problémům s dopravou a zásobováním se mnozí shromáždili na oblíbených místech v Mauretánii, Čadu a Keni. V Mauretánii, kde si čtyřleté sucho vybralo krutou daň na zvířatech i lidech, však byli pozorovatelé zatmění vystaveni teplotám vzduchu v rozmezí od 49° do 57 °C a častému rozfoukávání prachu větrem.

Jednu velkou expedici – nikoliv zájezd – sestavila společnost Educational Expeditions International (EEI) a vedl ji Dr. Donald H. Menzel (1901-1976), bývalý ředitel Harvard College Observatory, a tým významných astronomů zabývajících se zatměním Slunce. Ti, kteří byli přijati mezi účastníky, měli plnit roli tvrdě pracujících výzkumných asistentů, ochotných přijmout výzvy spojené s životem v bivaku, extrémními klimatickými podmínkami a dalšími obtížemi, a to vše proto, aby se pokusili vyřešit konkrétní výzkumné problémy týkající se právě Slunce.

Výhled do budoucna

Mnozí samozřejmě netrpělivě očekávají nadcházející úplné zatmění Slunce 8. dubna 2024, které projde přes část Mexika, Spojených států a Kanady. Z hlediska délky trvání totality se bude jednat o nadprůměrně dlouhé zatmění. Obvykle trvají úplná zatmění Slunce méně než 3,75 minuty, ale při nadcházejícím zatmění dosáhne totalita nad částmi Mexika a jižního Texasu téměř 4,5 minuty.

Příští úplné zatmění, které přesáhne 7 minut (7 minut a 14 sekund), nastane 25. června 2150. Bohužel většina dráhy zatmění bude procházet nad otevřenými vodami Tichého oceánu.