Jediné nesmrtelné zvíře na světě dokáže podvést smrt, ale nežije věčně

Foto: Rebecca Schreiner/Shutterstock.com

Nesmrtelná medúza může ošidit smrt tím, že se vrátí do své nejranější formy života ve chvíli, kdy její čas téměř vypršel. Pozoruhodná adaptace z ní učinila předmět výzkumu stárnutí a regenerace, ale ani nesmrtelná medúza nemůže žít věčně, píše IFL Science.

Turritopsis dohrnii je velmi malý, téměř jako nehet malíčku a má pozoruhodné regenerační schopnosti. Svůj život začíná jako nepohlavní polyp a později se vyvíjí do dospělé formy medúzy – název pochází od toho, že dospělé medúzy vypadají trochu jako Medúza s jejími hadovitými vlasy.

Během typického života medúzy se jedinec vylíhne z vajíčka, které bylo oplodněno spermií a vznikne zygota. Ta se vyvine v larvu, která je unášena a poté se přichytí na mořské dno a vyvine se v polypa. Ten se pak nepohlavně rozmnožuje a ze svého těla vypouští spoustu malých medúz, které vyrostou v dospělé jedince a nakonec uhynou.

Nesmrtelná medúza postupuje v prvních krocích přibližně stejně, ale když přijde čas smrti, dospělá medúza udělá něco velmi zvláštního. Místo aby zemřela, obrátí svůj životní cyklus, zmenší se a vytvoří „cysto“ kouli, která se přichytí k mořskému dnu a vyvine se v nového polypa. Tento polyp pak vytváří miniaturní mlže, jako by se cyklus opakoval.

Dokud medúzy nesežerou nebo nezničí nějakým jiným způsobem, může to takhle pokračovat donekonečna, a proto je popisována jako „biologicky nesmrtelná“. Tajemství nesmrtelnosti T. dohrnii je zapsáno v jeho DNA, ale jeho odhalení nebylo snadné.

Genom nesmrtelné medúzy byl dešifrován ve vyčerpávající studii z roku 2022, která zahrnovala čtení jejího genetického materiálu gen po genu, jako obrovský návod k použití. Pomocí různých bioinformatických nástrojů a komparativní genomiky, která srovnává návody k použití různých druhů, vědci objevili řadu variací, které přispívají k dlouhému životu a regeneraci nesmrtelné medúzy.

Soustředily se na opravu a replikaci DNA, obnovu populací kmenových buněk, komunikaci mezi buňkami a oxidativní poškození buněk, stejně jako na udržování telomer, konců chromozomů, které se mohou s věkem zvířat rozmotat. To vše jsou procesy, které jsou u člověka spojeny s dlouhověkostí a zdravým stárnutím. Identifikovali také řadu změn v genové expresi, které – prostřednictvím procesu známého jako dediferenciace – umožňují medúzám resetovat své biologické hodiny.

Přes všechny své genetické zvláštnosti však ani T. dohrnii  nežije věčně. Ve skutečnosti má typický exemplář mnohem kratší očekávanou délku života než průměrný člověk, protože žádné množství Benjamin Buttoning vás nemůže zachránit před trávicími enzymy želvího střeva. Na rozdíl od svého jmenovce mají tyto medúzy málo obranných mechanismů a oceán je nebezpečné místo.

I když nesmrtelná medúza má bezpochyby více klíčů k tajemstvím antiagingu, nikdy nebudeme opakovat stejné kroky u člověka. Ale když se nad tím opravdu zamyslíte, nesmrtelnými slovy skupiny Queen, kdo chce žít věčně?

„Kdyby Juan Ponce de León znal tajemství, která Turritopsis dohrnii  uchovala při hledání pramene mládí, zůstal by vysušený,“ napsali Daniel Maeso Miguel a Maria Pascual Torner, autoři studie z roku 2022. „A alchymisté by nenašli kámen mudrců, po kterém tak toužili.“

„To proto, že lidské tělo by bohužel nedokázalo napodobit to, co medúzy. Možná jediným způsobem, jak takovou fontánu nebo kámen najít, je uvědomit si, že bez smrti není života. Že každý systém, stejně jako lidstvo nebo naše vlastní tělo, potřebuje smrt některé ze svých částí, aby zůstal v rovnováze a přežil.“