„Jaderná rakev“ na ostrově Runit stále straší Pacifik

Foto: Americká agentura pro speciální obranné zbraně/Wikimedia Commons

Hluboko v Pacifiku, na osamoceném shluku ostrovů, leží „jaderná rakev“, která se snaží pojmout jámu radioaktivního odpadu od některých z prvních testů atomových bomb. Desítky let od výbuchů, které protrhly tuto idylickou kapsu planetě, provizorní řešení začíná ukazovat svůj věk a má potenciál způsobit v nadcházejících letech skutečné problémy, napsal IFL Science. 

Malé části Marshallových ostrovů v Tichém oceánu, zhruba na půli cesty mezi Papuou Novou Guineou a Havají, jsou stále radioaktivnější než Černobyl, kvůli 67 jaderným bombám, které USA svrhly na atoly Bikini a Enewetak v letech 1946 až 1958.

Jeden z těchto výbuchů, Castle Bravo, největší jaderný výbuch, jaký kdy USA rozpoutaly, vyvolal 1. března 1954, peklo na atolu Bikini, se silou téměř 1000krát větší než bomby v Hirošimě a Nagasaki.

Koncem 70. let byly hromady ozářené půdy a trosek ze šesti různých ostrovů, spolu s tunami kontaminované půdy z Nevady, převezeny do obří jámy na ostrově Runit, jednom ze čtyřiceti ostrovů atolu Enewetak, kde byly smíchaný s betonem a uzavřeny v kupoli. 

Kupole Runit Dome, aka Cactus Dome nebo prostě  jen The Tomb, je 45 centimetrů tlustá betonová kopule s průměrem 115 metrů. Na satelitních snímcích níže kupole trčí jako mimozemský objekt na svěžím tropickém pozadí ostrova Runit. 

Foto: Google Earth

Kopule je vidět na levém cípu ostrova Runit. 

Zatímco kupole měla být pouze dočasným řešením, zůstala zde po celá desetiletí a začíná vykazovat známky stáří. Vyšetřování v roce 2019 zjistilo, že kopule je pokryta trhlinami, které se zhoršují kvůli rostoucím teplotám v Pacifiku. 

Stoupající hladiny moří také klesají na pobřeží ostrova Runit, erodují beton a způsobují, že radioaktivní materiál vytéká do okolní půdy a vod. Situace se stala tak vážnou, že generální tajemník OSN Antonio Guterres, v roce 2019 prohlásil, že se extrémně obává radiačního úniku do Pacifiku.

„Dokud plutonium zůstane pod kopulí, nebude to nový velký zdroj radiace do Tichého oceánu,“ řekl v roce 2020 Ken Buesseler, světově uznávaný odborník na mořskou radioaktivitu z Oceánografického ústavu Woods Hole. 

„Hodně ale záleží na budoucím vzestupu hladiny moře a na tom, jak věci jako bouře a sezónní přílivy ovlivňují tok vody do a z kupole. Momentálně je to malý zdroj, ale musíme jej pravidelněji monitorovat, abychom pochopili, co se děje a dostali data přímo do postižených komunit v regionu,“ vysvětlil Buesseler.

Pokud se problém prohloubí, pravděpodobně vzplane řada starých politických křivd. I když jsou ostatní části Marshallových ostrovů odlehlé, jsou domovem tisíců lidí a je jasné, že svržení atomových bomb mělo strašlivý dopad na jejich životy. V některých částech ostrovů  se například výrazně zvýšil výskyt rakoviny, možná v důsledku radiace.

Kvůli vysoké úrovni radiace v oblasti bylo mnoho lidí nuceno sbalit si věci a přestěhovat se. Americká armáda se z regionu stáhla v roce 1986 a uvedla, že zaplatí za všechny lidi na Marshallových ostrovech, kteří se potřebují přesídlit kvůli jejich programu jaderných zkoušek. 

Mnozí však tvrdí, že tyto odplaty nebyly dostatečné a USA nedokázaly převzít plnou odpovědnost za rozsah masakru, který zde byl způsoben.

Dva vědci z Kolumbijské univerzity, kteří studují radiaci v této oblasti, v roce 2022 ve Vědeckých stránkách Ameriky tvrdili, že americký Kongres musí financovat nezávislý výzkum radioaktivní kontaminace v Marshallu a vypracovat plán, jak situaci  vyřešit.

Část toho bude bezpochyby muset vyřešit problém Runit Dome, než bude příliš pozdě.