Výzkumníci našli potopenou pevninu u pobřeží Austrálie. Jde o Atlantídu?

Foto: WikiImages/Wikipedia

Po většinu období lidské okupace Sahulu (kombinovaná pleistocénní pevnina Austrálie a Nové Guineje) odkryly nižší hladiny moří rozsáhlou oblast severozápadu australského kontinentu, spojující Kimberleyskou a Arnhemskou zemi do jedné obrovské oblasti

Sonarové mapování odhalilo známky řek a sladkovodních jezer v nyní potopené krajině téměř dvakrát větší než Spojené království, kde se kdysi lidem mohlo dařit. Přibližně před 70 000 lety mohla rozsáhlá oblast země, která je nyní ponořena u pobřeží Austrálie, kdysi živit populaci půl milionu lidí. Podmořské území bylo tak velké, že mohlo fungovat jako odrazový můstek pro migraci z dnešní Indonésie do Austrálie, uvádí nová studie zveřejněná 15. prosince v časopise Quaternary Science Reviews. 

„Mluvíme o krajině, která je dnes ponořená, přes 100 metrů pod hladinou moře,“ řekla Kasih Normanová archeoložka z Griffithovy University v Queenslandu v Austrálii a hlavní autorka nové studie. Tato australská „Atlantýda“ zahrnovala velký úsek kontinentálního šelfu, který by nad hladinou moře spojoval regiony Kimberley a Arnhem Land, které jsou dnes odděleny velkým oceánským zálivem. 

Tato prastará rozšířená australská pevnina kdysi tvořila součást paleokontinentu, který spojoval současnou Austrálii, Novou Guineu a Tasmánii do jediné pevniny známé jako Sahul.

Obyvatelná, obydlená krajina?

Navzdory jejímu rozsahu se dosud jen málo zkoumalo, zda lidé mohli obývat nyní potopený šelf. „V Austrálii existuje základní předpoklad, že naše kontinentální marže byly pravděpodobně neproduktivní a lidé je ve skutečnosti nepoužívali, navzdory skutečnosti, že máme důkazy z mnoha částí světa, že lidé na těchto kontinentálních šelfech v minulosti rozhodně byli.“ řekla Normanová.

Za prvé, data ukázala, že mezi 71 000 a 59 000 lety byly hladiny moří zhruba o 40 m nižší než dnes, což je pokles, který odhalil zakřivený náhrdelník ostrovů na vnějším severozápadním okraji australského kontinentu. Toto souostroví leželo v dosažitelné vzdálenosti, plavbami na lodích, od ostrova Timor v jihovýchodní Asii, který sám o sobě není daleko od Indonésie. 

Pak, mezi 29 000 a 14 000 lety, došlo k dalšímu strmějšímu poklesu hladiny moří, který se shodoval s vrcholem poslední doby ledové. To byla doba, kdy se velké množství vody suspendovalo v ledu, což dále snižovalo hladinu moří. Tyto klesající hladiny odhalily velký pás kontinentálního šelfu přímo u současné Austrálie. „Skutečně se díváme na pevninu, která byla asi 1,6krát větší než Spojené království,“ řekla Normanová. 

To v kombinaci s dříve odkrytým prstencem ostrovů „by v podstatě znamenalo, že existovalo souvislé prostředí souostroví k přesunu z indonéského souostroví přes Sahul a poté z tohoto souostroví do samotného superkontinentu,“ řekla Normanová. To by mohlo umožnit to, co nazval „inscenovanou migrací“ mezi současnou Indonésií a Austrálií.

Mezitím sonarové mapování odhalilo krajinu, kde se lidem mohlo dobře dařit: vysoký, úkrytový sráz, obsahující vnitrozemské moře sousedící s velkým sladkovodním jezerem. Byly zde také důkazy o klikatých říčních korytech vytesaných přes zemi. 

Norman spočítal, že velká police s těmito funkcemi podporujícími život by mohla ukrývat 50 000 až půl milionu lidí. „Je důležité mít na paměti, že se nejedná o skutečné počty obyvatel, o kterých mluvíme, je to jen otázka projekce únosnosti naší krajiny,“ řekla. „V podstatě říkáme, že to mohlo mít tolik lidí.“

Ústup a migrace

Existují však indicie z jiných výzkumů, že tato kdysi odkrytá náhorní plošina, byla skutečně domovem statisíců lidí. Je ironií, že pocházejí z doby, kdy potenciální obyvatelé této Atlantidy byli vytlačeni stoupajícím přílivem z jejich nově nalezené země.

Když se poslední doba ledová začala zužovat, tající ledové čepice odlévaly vodu do stoupajícího moře. Zhruba před 14 000 a 14 500 lety stoupala hladina moře zrychlujícím se tempem, ze zhruba 0,7 m za rok na metr v průběhu 100 let na 5 m. „Během tohoto 400 letého období se pod vodu dostane více než 100 000 kilometrů čtverečních půdy,“ řekl Norman. Před 12 000 až 9 000 lety se tento vzorec opakoval a dalších 100 000 kilometrů čtverečních pohltilo moře. „Lidé by skutečně viděli, jak se krajina před nimi mění, a byli by poměrně rychle zatlačeni zpět před toto zasahující pobřeží,“ řekla Normanová.

Tuto hypotézu podporují další výzkumy. Nedávná studie, publikovaná v časopise Nature, analyzovala genetiku lidí žijících na ostrovech Tiwi, které dnes leží na okraji. Ukázalo se, že na konci poslední doby ledové došlo ke změně v genetických signaturách, což naznačuje příliv nových populací. A co víc, asi před 14 000 lety a pak znovu před 12 000 až 9 000 lety archeologický záznam v okrajových oblastech dnešní Austrálie, ukazuje nárůst ložisek kamenných nástrojů, „což se normálně vykládá tak, že je tam v té oblasti najednou víc lidí,“ řekla Normanová.

Přibližně v této době se v Kimberly a Arnhem Land změnilo také jeskynní umění, aby zahrnovalo nové styly a předměty, včetně více lidských postav, které se mixují. Mohlo to být od nových lidí, kteří přišli do oblasti, řekl Norman.

Doufá, že její výzkum bude motivovat ostatní, aby věnovali větší pozornost archeologickému významu australského kontinentálního šelfu.

„Je docela fascinující dívat se na to, jak lidé dynamicky reagovali na události v minulosti a zjevně je přežili a prosperovali. Doufám, že z toho může být něco, co si můžeme vzít, co můžeme aplikovat na budoucí změny klimatu a vzestup hladiny moří příštích několik set let.“

Foto: Peter Histock/Chris Clarkson/ Bruno David/ Ceri Shipton

1. Mapa Sahulu znázorňující rozsah nyní ponořeného kontinentálního šelfu (tmavě šedá), s oblastí severozápadního šelfu ohraničenou přerušovanou černou skříňkou a současnou distribucí Köppenských klimatických skupin (sezónní srážky a teploty) zobrazující rozsah dnešní Austrálie a Nové Guineje. Tropická distribuce pozdně pleistocénních lokalit obsahujících technologii rané sekery je zobrazena jako černé kruhy, lokality bez technologie rané sekery jako šedé kruhy a lokality ukazující pozdně pleistocénní obsazení nyní ponořených kontinentálních šelfů jako bílé kruhy. Čísla stanovišť označují 1 . Bobongara, 2 . Kosipe, 3 . Sandy Creek, 4 . Madjedbebe, 5 . Nauwalabila I, 6 . Nawarla Gabarnmang, 7 . Minjiwarra, 8 . Widgingarri 1, 9 . Tesařova mezera 1, 10 . Riwi, 11 . Parkkupirti, 12 . Boodie Cave, 13 . Karnatukul, 14 . Ďáblova doupě, 15 . Warratyi, 16 . Seton Rockshelter, 17 . Jezero Menindee, 18 . Jezero Mungo, 19 . Cave Bay Cave, 20 . Pitt Town, 21 . Wallen Wallen Creek. Přerušované bílé rámečky znázorňují přibližnou polohu A , styl zvířat s nepravidelnou výplní Kimberley (obrázek s laskavým svolením Damiena Finche) a B styl „rané velké naturalistické fauny“ Arnhemské země (obrázek s laskavým svolením Tristen Jones). Přibližná poloha jazykové hranice mimo Pama-Nguyen je znázorněna bílou čarou. Obrázky: 2 . Obrázek s laskavým svolením Glen Summerhayes, 4 . Obrázek s laskavým svolením Chris Clarkson, 6 . Obrázek s laskavým svolením Bruna Davida, 8 . Obrázek s laskavým svolením Ceri Shipton, 9 . Obrázek s laskavým svolením Petera Hiscocka.