Vysoce aktivní jaderný odpad leží v hlubokých, modře osvětlených rybnících, pod švédským venkovem
Foto: 11287688/PixabayV hlubokých, úžasně čistých, modře osvětlených rybnících asi 40 m pod švédským venkovem leží desítky let vysoce aktivní jaderný odpad
Je to zvláštně krásný a poněkud znepokojující pohled. Řady dlouhých kovových kontejnerů, naplněných použitým jaderným palivem z tamních reaktorů, leží pod hladinou poblíž Oskarshamnu na švédském pobřeží Baltského moře, napsal server BBC.
Je vysoce smrtelný a zcela bezpečný. Smrtící, protože tento materiál je silně radioaktivní. Bezpečný, protože leží pod 8 m vody, což je velmi účinná bariéra proti záření. Odpad lze takto uchovávat desítky let.
Intenzivní radioaktivita generuje velké množství tepla a tento druh materiálu musí být chlazen po dlouhou dobu, než může být vyjmut ke skladování.
Foto: Aspo Hard Rock Laboratory
Foto: Aspo Hard Rock LaboratoryCo s tím dělat potom, je však otázkou, se kterou se mnoho vlád, včetně té Spojeného království, potýká už léta. Dokonce i po přibližně 60 letech komerčních a vojenských programů činí zásoby nejnebezpečnějšího, vysoce aktivního odpadu ve Spojeném království několik tisíc tun, i když existuje také několik set tisíc tun středně aktivního odpadu, se kterým se bude muset také nakládat.
Skutečným problémem není kvantita, ale čas.
„Použité palivové články jsou silně radioaktivní a rozpad radioaktivity trvá dlouho,“ vysvětluje profesor Neil Hyatt, hlavní vědecký poradce britského Nuclear Waste Services.
„Po asi 1 000 letech zbylo asi 10 % původní radioaktivity, a ta se bude rozkládat pomalu asi za 100 000 let.“ To vytváří jedinečné potíže.
„Nemůžeme se spoléhat na institucionální kontrolu po dobu mnohem delší než několik století,“ říká profesor Hyatt. „Římská říše trvala asi 500 let. Poslední doba ledová skončila asi před 10 000 lety.
„Povrch Země a lidské civilizace se tedy mění mnohem rychleji, než je rychlost, jakou se může rozpadat radioaktivita v tomto vyhořelém jaderném palivu.“
Švédsko již dospělo k vlastním závěrům. Svůj odpad plánuje zakopat do skály hluboko pod zem a nechat ho tam navždy. Jde o proces známý jako geologická likvidace a vědci v zemi strávili desetiletí studiem různých způsobů, jak by to mohlo být provedeno.
Foto: Aspo Hard Rock LaboratoryVelká část výzkumu byla provedena v Aspo Hard Rock Laboratory, zařízení postaveném poblíž Oskarshamnu na jihu země. Stovky metrů pod povrchem byla do skály vyvrtána síť obrovských umělých jeskyní.
Využívá se k experimentům, které zkoumají, jak by mohly být odpady zabaleny a uloženy do hrobu a jak by se mohly použité materiály časem degradovat.
Skalní podloží je zde rozpraskané s protékající slanou vodou – prastarou solankou, která migrovala vysoko z Baltského moře po tisíce let. Takto vlhké prostředí by nebylo vhodné pro skutečné úložiště. Ale podle Ylvy Stenqvist, projektové ředitelky tamního jaderného operátora SKB, je pro testování perfektní.
„Tato lokalita byla vybrána, protože je dostatečně mokrá,“ vysvětluje. „Protože pokud naše experimenty zkoušíme v oblasti, která je opravdu suchá, musíme na jakékoli výsledky čekat věky.
„Takže jsme toto místo vybrali vědomě, abychom urychlili některé experimenty. Abychom skutečně zdůraznili naše materiály a naše metody a viděli, jak obstojí v tomto docela agresivním prostředí.“
Foto: Aspo Hard Rock LaboratoryZačátkem tohoto roku švédská vláda schválila plány na skutečné geologické úložiště (GDF), které má být postaveno ve Forsmarku, asi 150 km severně od Stockholmu.
Očekává se, že projekt bude stát asi 19 miliard švédských korun (1,5 miliardy liber; 1,8 miliardy dolarů) a vytvoří 1 500 pracovních míst, i když výstavba potrvá desetiletí. Práce na podobném plánu ve Finsku začaly v roce 2015.
Tento vývoj je pečlivě sledován z Velké Británie, která také hodlá vybudovat GDF, ačkoli opakované pokusy najít vhodné místo byly zmařeny politickou neústupností a také intenzivním odporem místních demonstrantů a ekologů.
Současné snahy najít místo a populaci ochotnou jej hostit se nyní řídí přístupem „založeným na souhlasu“, v jehož rámci vládní orgán Nuclear Waste Services vytváří partnerství s místními komunitami, aby je zapojil do procesu.
Jako pobídka je těmto komunitám nabídnuta investice ve výši 1 milionu GBP pro místní iniciativy, když se zaregistrují, přičemž tato částka se zvýší na 2,5 milionu GBP, pokud budou prováděny hlubinné vrty.
Od začátku tohoto procesu v roce 2018 byla vytvořena čtyři taková partnerství.
Foto: Getty ImagesTři jsou v Cumbrii. Patří mezi ně část pobřeží, která je již domovem jaderné elektrárny Sellafield a mnoha jejích pracovníků. Čtvrtý a nejnovější byl založen v Theddlethorpe, Lincolnshire.
Skotsko není součástí tohoto procesu a skotská vláda v současné době nepodporuje hlubinné geologické ukládání.
I v oblastech, kde byla vytvořena partnerství, přetrvává silný odpor.
„Jsme vehementně proti geologické likvidaci horkého jaderného odpadu generujícího teplo,“ říká Marianne Birkby z Cumbria protestní skupiny Radiation Free Lakeland.
„Odpad by měl zůstat tam, kde ho lze monitorovat, kde jej lze přebalit a kde jej lze získat, pokud se něco stane,“ trvá na svém. „Pod zemí by nebyla absolutně žádná šance na zadržení, kdyby došlo k úniku.“
Mezi nimi je Dr. Paul Dorfman, spolupracovník výzkumné jednotky vědecké politiky na University of Sussex a předseda Nuclear Consulting Group. „Geologické ukládání je koncept, nikoli realita,“ vysvětluje. „Existuje značná vědecká nejistota ohledně toho, zda materiály, které by byly použity, mohou přežít pustošení času.“
„Pokud se nemůžete zbavit odpadu, nemůžete zvýšit produkci, což znamená, že jaderná USP – je šetrná ke klimatu a tak dále – je zcela závislá na představě, že se můžete tohoto odpadu zbavit,“ říká.
„Geologická likvidace je ve skutečnosti bohužel jaderný fíkový list.“
Zdroj: BBC
