Víte, kdy byla vynalezena periodická soustava prvků?

Foto: Elchinator / Pixabay

Periodickou tabulku vynalezl ruský chemik Dmitrij Mendělejev v roce 1869. Před Mendělejevem však chemici po desetiletí přemýšleli, jak prvky klasifikovat. Počínaje rokem 1789 začal Antoine Lavoisier klasifikovat prvky podle jejich vlastností. Johann Wolfgang Döbereiner v roce 1817 ukázal, že prvky mohou být uspořádány podle své atomové hmotnosti do trojic tak, že například stroncium má atomovou hmotnost mezi vápníkem a baryem. Více o tom napsal server Britanica.

V roce 1862 navrhl francouzský geolog Alexandre-Émile-Béguyer de Chancourtois periodickou tabulku prvků, ve které by bylo možné zanést atomové hmotnosti prvků na válec s obvodem 16 jednotek, atomovou hmotnost kyslíku. 

Atomové závaží použil anglický chemik John Newlands v roce 1864 při klasifikaci prvků. Po uspořádání prvků v pořadí podle atomové hmotnosti Newlands poznamenal, že se zdá, že každý osmý prvek má podobné chemické vlastnosti. Analogicky k sedmihlasé hudební stupnici to nazval zákonem oktáv.

Foto: ExplorersInternational / Pixabay

Mendělejev na této práci navázal při uspořádání prvků podle atomové hmotnosti a jejich vlastností, ale zvláštní pozornost věnoval také valenci prvku (počtu jednoduchých vazeb, které prvek může vytvořit). Jeho tabulka z roku 1869 obsahovala 17 sloupců (nebo skupin, jak jsou nyní známé). V roce 1871 to zrevidoval do tabulky osmi skupin.

Ve své tabulce z roku 1871 Mendělejev správně předpověděl, že tehdy známé atomové hmotnosti 17 prvků byly špatné. Předpověděl také existenci tří tehdy neznámých prvků, skandia, galia a germania a jejich vlastností na základě mezer v jeho tabulce. V Mendělejevově tabulce nebyly prvky seřazeny vzestupně podle atomové hmotnosti na základě jejich vlastností. Až na počátku 20. století se zjistilo, že pozice prvku v periodické tabulce je určena jeho atomovým číslem (množstvím protonů v jeho atomovém jádru).

Zdroj: Britanica