Tibetská náhorní plošina, známá jako střecha světa, stále roste

Indicko-Euroasijská kontinentální kolize, která vytvořila Tibetskou plošinu známou jako „střecha světa“, je jednou z nejpozoruhodnějších geologických událostí od dob kenozoiky.
Nestejnoměrný šířkový růst tibetské plošiny byl rozpoznaný časově-prostorovými variacemi povrchového zdvihu na plošině z masivních dat paleoaltimetrie.
Pánev Hoh-Xil v severním Tibetu, která byla rychle vyzdvižená v raném miocénu doprovázená rozšířeným postkolizním magmatismem, je zásadní pro zjištění, jak rostla Tibetská náhorní plošina od dob miocénu směrem na sever.
Klíčová oblast západní pánve Hoh-Xil byla dosud špatně pokrytá seismickými stanicemi. Předchozí tomografické snímky neposkytovaly dobré seismické označení pro možné hluboké dynamické procesy zodpovědné za zdvih náhorní plošiny a tamní mladý magmatismus.

Vědci použili nově zpřístupněná data zaznamenaná seismickými poli rozmístěnými v pánvi Hoh-Xil ke konstrukci trojrozměrného modelu rychlosti S-vlny pomocí tomografie okolního hluku.
Tento model vykazuje rozsáhlé anomálie rychlosti nízké S-vlny v kůře a nejvyšším plášti na severní tibetské plošině, které nelze vysvětlit tepelnými, nebo kompozičními účinky. A proto vyžadují přítomnost tavenin.
Korelované tání kůry a pláště zobrazené v této studii je prostorově shodné s obnaženými mladými magmatickými horninami v pánvi Hoh-Xil. Vědci navrhli, že odstranění litosférického pláště na severní tibetské plošině vyvolalo postkolizní magmatismus. Magmatické narůstání a odpovídající tání zahustily kůru a podpořily tak růst náhorní plošiny směrem na sever.
Zdroj: EurekAlert, Wikipedia Commons, National science review