Tecumseh a Tenskwatawa: Duchovní vůdci lidí ze Shawnee zabitých alkoholem

Foto: Marion Doss/Flickr

Před setkáním s Evropany obývali indiáni kmene Shawnee rozsáhlé území na východě dnešních Spojených států. Bílí osadníci se na tuto zemi dívali s touhou. Indiánské kmeny se bránily osamoceně, dokud je nesjednotili bratři Tecumseh a Tenskwatawa. Jeden z nich byl vojenský náčelník, druhý indiánský prorok, píše Svět poznání.

Počátkem roku 1775 se náčelníkovi jménem Pakeshinwa a indiánce jménem Metoataske ve vesnici Shawnee-Kispokot ve Starém Piqua v Ohiu narodila trojčata. V době, kdy se Metoataske narodili synové, její manžel již padl v bitvě s bělošskou virginskou milicí u Point Pleasant. Neštěstí stíhalo Metoataskeovou i nadále: jedno z trojčat zemřelo v prvním roce života.

Hlasité zvuky

To psychiku matky mnoha dětí natolik zlomilo, že v roce 1779 jednoduše odešla k příbuzným a už se nevrátila. Děti tak zůstaly kulatými sirotky a vychovávala je Tecumpeova sestra.

Jedno z trojčat, budoucí duchovní vůdce Shawnee, dostalo v dětství jméno Lalavetika, což v překladu znamená „vydává velmi hlasité zvuky“. Co to znamená, není zcela jasné – zda byl Lalavetika zlomyslný šprýmař, nebo zda vždycky řval jako holka, ale jméno nelže – indiáni nikdy nedávali jména jen tak pro nic za nic. Jeho první lov, na který se vydal se svými vrstevníky, skončil nešťastně: Lalavetica si vystřelil oko vlastním šípem. Po takové ostudě už samozřejmě jednookého blázna na žádný lov nevzali. Jeho starší bratr Tecumseh byl naopak všemi milován. Byl vysoký, mohutný, silný, statečný, pravý válečník.

Lalavetika si byl vědom své méněcennosti a cítil se kvůli tomu velmi špatně. Na své sobectví však měl skvělý lék – byl závislý na alkoholu. Když si dal požehnaný doušek, okamžitě se cítil jako jiný člověk – plnil se sny o tom, jak důležitým členem kmene je, kreslil si obrázky, jak poráží své nepřátele, a když byl opilý, věřil tomu. V pravý čas se oženil a měl děti, ale to mu nepomohlo. Lalavetica zůstal v alkoholové realitě, zatímco jeho žena se snažila vydělat si na živobytí. Lalavetica byl zkrátka indián k ničemu!

Ve třiceti letech, když si uvědomil, že z něj nic dobrého nevzešlo a už nikdy nevzejde, se Lalavetica vydal učit šamanskému umění. Ale ani z toho nic dobrého nevzešlo. Vypukla epidemie a jeho soukmenovci jeden po druhém umírali. Lalavetika si uvědomil, že ani on není léčitel. A tak se napil. Propil se až na vrchol. A oni se na něj vykašlali. Co si od něj mohli vzít? Alkoholika.

Jednoho dne, kdy se vztahy s bílými kolonisty staly nejodpornějšími a opilí indiáni pošetile podepsali dokument, kterým předali vlastnictví rozsáhlého území prezidentu Jeffersonovi a guvernéru Harrisonovi, se Lalavetica opil tak, že se zhroutil přímo do ohně, ztratil vědomí a všichni si mysleli, že je mrtvý. Indiáni ho už oplakávali a chystali se ho pohřbít, když nebožtík otevřel oči a sestoupil ze smrtelné postele. Byl v jasném rozpoložení a kupodivu naprosto vyléčený z opilosti. Před očima mu, jak později vysílal, proběhly hrůzy jeho opileckého života, představitelné a nepředstavitelné utrpení indiánů – a obrazy dobra, plné hojnosti, střízlivosti a štěstí. Uvědomil si, co je třeba udělat: vyhladit ty, kteří jeho lid opíjejí. A aby to mohl udělat, sjednotil nejprve všechny Shawnees a jejich příbuzné. Svlékl své staré jméno jako starou kůži. Nyní se jmenoval Tenskwatawa, což znamenalo „otevřené dveře“.

Vize následovala vizi. Tenskwatawa si uvědomil, že je prorok. Brzy si to uvědomili i ostatní Shawneové. Tenskwatawa se sám proměnil a pustil se do proměny a sjednocení indiánských kmenů. Náhle v sobě objevil nejen prorocký, ale i řečnický dar. Ve svých plamenných kázáních přímo poukazoval na to, kdo za to může – běloši posedlí zlými duchy. Měl také odpověď na otázku, co dělat, která se všem hned zalíbila: zakázat alkohol, žít tak, jak žili jejich předkové, nejíst jídlo bílých lidí, nenosit jejich šaty, nechodit do jejich kostela, nedávat bílým lidem své dívky za ženy, nedovolit indiánům, aby si brali bílé lidi, rozvádět již existující smíšená manželství a dávat mesticům děti bílých lidí, a ty, kteří zradili víru svých otců a šli na dohodu s nepřítelem – obvinit z čarodějnictví a upálit na hranici! Někteří z indiánů, kteří nebyli tak krvežízniví, se vyděsili. Většina z nich však při poslechu proroka souhlasně zařvala.

Ještě téhož roku založil prorok na Bílé řece komunitu čistých. Zatímco Tenskwatawa prorokoval, jeho bratr pracoval na sjednocení kmenů. Brzy založili další osadu – Profetstown (tj. „Prorokovo město“) v Indianě, která přilákala indiány z celé oblasti a pak i z daleka. Usadilo se zde více než 3 000 lidí ze 14 kmenových skupin. Bílé kolonisty zachvátila panika, narychlo svolali náčelníky, kteří se k Tecumsehovi nepřidali, a v roce 1809 uzavřeli smlouvu, která kolonistům „postoupila“ asi 3 miliony akrů půdy. Tenskwatawa tento akt označil za podvod a zradu.

Americké úřady se na to dívaly jinak. Protože nenašly společnou řeč s prorokem a vojenským náčelníkem indiánské skupiny, zahájily v roce 1811 trestnou výpravu do Profetstownu. Přestože Tecumseh, který byl nucen osadu na čas opustit, požádal proroka, aby se do války s bělochy nezapojoval, Tenskwatawa se rozhodl bojovat.

První bitvu dokonce vyhrál, ale jeho protivník se rychle vzpamatoval a indiánskou armádu porazil. Profetstown byl vypálen do základů. Prorok přijal obvinění: jeho lid nechápal, proč se z vítězství, které sliboval, náhle stala porážka. Když se Tecumseh vrátil, ani on nebyl schopen znovu uzavřít spolehlivé spojenectví proti americké armádě. Celý kmen musel odejít do klidnější Kanady.

Vyděděnec

V Kanadě se Tecumseh spojil s britskými bílými kolonisty. Shawneeové považovali americkou armádu za svého hlavního nepřítele. Když však Tecumseh v roce 1813 padl v bitvě, prorok si uvědomil, že je čas utéct. Nasedl na koně a okamžitě opustil pozorovatelnu za pozicemi britské armády. Američané, kteří zvítězili, se z toho radovali a chlubili se, že po bitvě rozřezali Tecumsehovo tělo podle všech pravidel, tj. stáhli ho z kůže. Tenskwatawa utrpěl svou ztrátu sám. Ještě jedenáct let se snažil indiánům kázat indiánské hodnoty, dokud kanadskou vládu neomrzela přítomnost Shawnees a jejich vznešeného proroka. Mezitím se indiáni pomalu vraceli do země svých předků. Stárnoucí Tenskwatawa se také chtěl podívat do své vlasti, než zemře. Americké úřady ho však pokaždé odmítly. Teprve v roce 1824 se s nimi podařilo michiganskému guvernérovi dohodnout.

Bohužel, prorok se již vrátil do jiné Ameriky. Shawneeové byli ze své země vysídleni. On, Tenskwatawa, slíbil úřadům, že jim pomůže vyhnout se excesům při přesunu Šawneeů z rezervace v Ohiu do Kansasu. Doufal, že tak bude opět potřebný a získá zpět respekt svých soukmenovců. V Kansasu založil novou indiánskou komunitu, kterou pojmenoval – ano, ano! – Profetstown. Kázal Shawneesům, ale ti ho neposlouchali. Na cestovatele a umělce však udělal velký dojem. Jeden z nich dokonce namaloval portrét proroka se všemi jeho posvátnými regáliemi. Na portrétu vypadá velmi osobitě. Ve skutečnosti tomu bylo právě naopak. Ještě za jeho života Shawnees na svého duchovního vůdce zapomněli a on prožil svá poslední léta v naprosto stejném utajení jako na začátku svého života. V roce 1836, ve věku 61 let, tiše zemřel v Profetstownu v Kansasu.