09/11/2024

Tajemství jezera Roopkund

NovéZáhady

V Himalájích, na území indického státu Uttarakhand, mezi majestátními vrcholy Trisul (7120 m) a Nandhungti (6310 m) leží maličké jezírko Roopkund o průměru asi 40 metrů a hloubce až dva metry, píše Svět poznání. Nachází se ve výšce 5029 metrů nad mořem a po většinu roku je pokryto ledem. Unikátní jej však dělá mnohem podivnější okolnost, na jeho březích leží téměř 600 lidských koster.

Hněv Nanda Déví

Zde se také nachází hora Nanda Déví, která leží ve výšce 7 816 metrů nad mořem a která byla až do počátku 19. století považována za nejvyšší horu světa. Jméno dostala po hinduistické bohyni z hinduistického panteonu. Na svazích hory se nachází svatyně této bohyně a každých 12 let se zde koná festival, jehož součástí je hromadný výšlap kolem hory. Poutníci po tři týdny zvolna kráčejí ke svatyni a jejich trasa vede nedaleko jezera Roopkund.

S tímto festivalem je spojena oblíbená legenda o pravěkém králi Jasdawalovi, který se vydal na pouť k Nanda Déví spolu se svou pestrou družinou. Králův doprovod zahrnoval mnoho hudebníků, tanečníků a dokonce i jeho těhotnou manželku. Podle legendy se družina při zastávce u jezera Roopkund bavila a tančila, jak jen mohla, ve výšce pěti kilometrů, a králově ženě se dokonce podařilo v nedaleké jeskyni porodit. Bohyni se to všechno zdálo v její svaté zemi pobuřující a rozhodla se vetřelce potrestat sesláním děsivé bouře děsivé. Všichni zahynuli.

Správcův objev

Moderní badatelé se domnívají, že tento folklorní příběh byl původně založen na skutečné události, která jeho současníky natolik šokovala, že si slovní vzpomínky na ni přenesli přes celá tisíciletí. V dávných dobách si lidé vyprávěli, že vysoko v horách je jezero a jeho břehy jsou posety lidskými kostmi. Příběh vypadal jako děsivé vyprávění, kterého se děti děsí před spaním, ale ukázalo se, že příběh je pravdivý.

V roce 1942 učinil Hari Kišan Madwal, správce národního parku Nanda Déví, při jedné ze svých túr po rezervaci děsivý objev. Na svazích hory Trisul objevil malé jezírko. Což byla do značné míry náhoda, protože po většinu roku se k jezeru nedá dostat. Průsmyky v této oblasti jsou přístupné pouze v létě, kdy taje sníh a samotná vodní plocha je bez ledu pouze jeden měsíc. Teprve během tohoto krátkého období si člověk všimne, že Roopkund se liší od mnoha svých bezejmenných kolegů, jeho břehy a dno jsou posety lidskými kostmi. A právě této zvláštnosti jezera si všiml Hari Kišan Madwal.

Když strážce parku hlásil svůj hrůzný nález nadřízeným, málokdo si vzpomněl na pravěkého krále a jeho veselou družinu. Byla druhá světová válka a všichni předpokládali, že na březích Ropkundu našli smrt japonští sabotéři. Avšak i povrchní amatérská analýza koster ukázala, že jsou příliš staré na to, aby patřily vojákům a důstojníkům japonské císařské armády. První archeologické datování ostatků, provedené v šedesátých letech, určilo jejich přibližné stáří na pět až osm století.

Obří kroupy

V roce 2004 byla k jezeru uspořádána další expedice indických a evropských vědců pod záštitou časopisu National Geographic. Mezi kostrami lidí a koní našli nádobí, šperky a překvapivě dobře zachovalé části lidských těl. Analýza DNA ukázala, že mezi mrtvými byli obyvatelé dvou skupin: menší muži, pravděpodobně místní nosiči a průvodci, a vyšší muž, čitpawanský brahmán původem z Maháráštry. Opakovaná radiokarbonová analýza provedená Oxfordskou univerzitou pak ukázala, že tito lidé zemřeli v roce 850 plus minus 30 let.

V roce 2015 genetická a biologická analýza 82 kosterních pozůstatků odhalila, že většina mrtvých byli muži, kteří žili v osmém století, zatímco zbytek pocházel ze století devátého. U 80 jedinců byl zkoumán mitochondriální genom a u 25 z nich byl stanoven genotyp autozomálních markerů. Srovnávací genetická analýza prokázala, že lidé zemřelí v osmém století pocházeli ze dvou různých genetických skupin. Většina z nich měla blízko k moderním evropským a blízkovýchodním populacím, zatímco druhá skupina sdílela haploskupiny (tj. společné předky se stejnou mutací – pozn. red.) s austroasijskou populací ze severoindického Himálaje.

Zpočátku se objevovaly různé spekulace o příčinách jejich smrti: sněhová bouře, lavina, sesuv půdy, epidemie, dokonce i hromadná sebevražda. Pozdější vyšetřování vědců z Hajdarábádu, Púny a Londýna odhalilo velmi zajímavý obraz. Subhash Walimbe, vedoucí katedry antropologie na univerzitě v indickém Pune a vědecký poradce expedice z roku 2004, novinářům řekl, že charakter zranění na většině koster vylučuje verzi o sesuvu půdy nebo laviny. Na druhou stranu lebky a horní části těl mrtvých vykazovaly stopy po silných úderech velkými koulemi o průměru sedm až devět centimetrů. Na smrti těchto lidí nebylo nic paranormálního, žádná hromadná sebevražda, nic, co by souviselo s náhlým útokem nepřátel. Mrtvé z břehů Ropkundu zabilo neobvykle velké krupobití.

Taková úmrtí v žádném případě nevypadají fantasticky. Případy gigantických krupobití, jejichž oběti zahynuly v podstatně nižších nadmořských výškách, jsou zaznamenány i v současnosti a byly zaznamenány i v poměrně nedávné, ale doložené minulosti. Například v Bangladéši bylo v roce 1986 zabito 92 lidí kroupami o velikosti grapefruitu. Dříve, v roce 1888, zabil padající led z oblohy v severoindickém státě Uttarpradéš nejméně 230 lidí.

Odkud se vzaly?

Otázka, kdo byli všichni tito lidé a kam směřovali, je stále nevyřešená. Neexistují žádné věrohodné historické důkazy o tom, že by těmito místy vedly nějaké cesty přes Himálaj. Jediným pravděpodobným vysvětlením je, že zemřelí byli vyznavači kultu Nanda Déví a byli na cestě do Nanda Déví Rádž Džát. Kompletní genetická studie DNA 38 koster odhalila, že 23 osob mělo původ spadající do rozmezí variant charakteristických pro současnou jižní Asii. Dalších 14 osob pocházelo z východního Středomoří a u jedné osoby byli identifikováni předci příbuzní jihovýchodní Asii.

Je třeba také poznamenat, že výstup k jezeru je považován za velmi oblíbenou turistickou trasu. Po cestě se nacházejí vodopády, horské louky, pohoří a chrámy. Výstup trvá tři až šest dní.