Tajemní obyvatelé podsvětí
Foto: TheDigitalArtist/PixabayOd nepaměti se v mytologických pověstech Evropy vyprávěly legendy o trpaslících. Malém lidu, který žije v hlubinách hor a těží drahé kameny. Nejpřekvapivější přitom je, že prakticky každá z existujících civilizací Země má nejen své vlastní legendy o podzemních lidech, ale dokonce se s nimi pravidelně setkává. Pojďte se se Světem2000 podívat na příběhy lidí, kteří se s nimi setkali za podivných okolností.
Nejzajímavější je, že legendy o podzemních civilizacích a jejich představitelích s paranormálními schopnostmi existují na všech kontinentech. Množství podzemních měst objevených archeology, z nichž mnohá nebyla zcela prozkoumána, nelze vůbec spočítat. S ohledem na tuto skutečnost lze předpokládat, že na planetě opravdu existuje podzemní civilizace, která pod povrchem celé Země vyhloubila tunely. Nejneuvěřitelnější věcí je, že archeologové již více než sto let vědí, jak vypadají zástupci této podzemní civilizace, ale z nějakého důvodu nejsou tyto informace zveřejňovány.
Malta: Trpaslíci s protáhlými lebkami
V roce 1902 pracovníci na Maltě náhodou objevili třípatrový podzemní chrám. Byly v něm nalezeny pozůstatky asi sedmi tisíc těl trpaslíků s protáhlými lebkami. Pohřeb byl vědci datován na 3300-3000 let. PŘED NAŠIM LETOPOČTEM. Při porovnání nalezených pozůstatků s lidskými rasami, které existují na Zemi, nebyly nalezeny žádné podobnosti. Struktura DNA těchto tvorů a lidí byla také odlišná. Ukázalo se však, že protáhlé lebky jsou podobné legendárním křišťálovým lebkám nalezeným v Jižní Americe.
Foto: Museo Regional de Ica, Peru
Foto: Museo Regional de Ica, PeruProtáhlé lebky
Nějakou dobu byla část těl vystavena v archeologickém muzeu ve Vallettě, ale pak odtud zmizela. Do dnešních dnů se dochovalo jen několik fotografií. To vše umožňuje dospět k závěru, že mytologické texty starověkých národů spolehlivě popisují existenci civilizace podzemních tvorů, kteří se na planetě objevili před lidstvem a jsou podle řady slavných mystiků z minulosti učiteli lidstva. V tomto světle má smysl prozkoumat slavná podzemní města až do konce. Najít vchody do těchto tajemných megaměst a pokusit se navázat kontakt, který bude užitečný pro zástupce všech zainteresovaných civilizací. (zdroj: Ancient Origins)
Čína: Přátelští lidé
V únoru 2003 čínské tiskové agentury ohlásily výbuch
v dole Jixi. Při neštěstí bylo zraněno 14 horníků, ale na povrch bylo vyzdviženo pouze 12 těl. Předpokládalo se, že těla dvou horníků, Lao Penga a Wang Hua, které nebyla nalezena, zasypána v dole. Podle čínských zákonů dostaly rodiny mrtvých státní odškodnění.
Uplynulo pět let, když se úřady v oblasti, kde žili horníci, jejichž těla nebyla nalezena, nečekaně dozvěděly, že Wang Hu se v roce 2008 vrátil, postavil si nový dům, protože se jeho žena znovu provdala, a v tichosti se věnuje zahradničení. Ale protože jeho rodina byla předtím odškodněna, přišli úředníci za bývalým horníkem, aby zjistili okolnosti jeho zázračného zmrtvých vstání.
Příběh, který slyšeli, byl prostě fantastický. Když došlo ke kolapsu, Lao Pen a Wang Hu se dokázali ukrýt v bočním průchodu a přežít. Cesta nahoru jim však byla odříznuta. Tři dny se horníci toulali podzemními labyrinty, až potkali malé lidi, kteří je zajali. Podivná stvoření zavedla Číňany do obrovské prostorné podzemní jeskyně, kde se nacházelo jejich království. Cizinci byli pozváni, aby zůstali v podsvětí lidí Kton, jak si trpaslíci říkali. Místní lidé jedli houby, které štědře zásobovaly podzemní jeskyně. Číňané si pod vlivem neobvyklé výživy a léků zlepšili zdraví a dokonce jim narostlo pár zubů navíc. Podle Wang Hua byli schopni zpracovávat kovy a drahé kameny. Časem se Wang Hu rozhodl jít domů, zatímco jeho společník chtěl zůstat a žít v jeskyni. Ktons muže nedrželi násilím a vynesli ho na povrch. A nejen to, dokonce mu dali pytel diamantů.
Čínské úřady skutečně nalezly na Wang Huově účtu impozantní množství peněz a místní klenotník od něj potvrdil nákup diamantů. Přesto byl bývalý horník prohlášen za nepříčetného a poslán na léčení na … vojenskou základnu! Je zřejmé, že čínské úřady tomuto příběhu nejen věřily, ale stále mají v úmyslu proniknout do podsvětí. Po roce 2008 však v čínském tisku na toto téma nebyly zveřejněny žádné další informace.
Foto: Jixi Changyuan Mining Co., Ltd
Foto: Xinhuo/Wang JianveiRusko: Chud, který žije v Karélii
Podle ruského sčítání lidu v roce 2002, jsou v zemi lidé, kteří se považují za legendární Chudy, kteří odešli žít do podzemí a od té doby už je nikdo neviděl. Zároveň, kupodivu, známý etnograf a spisovatel z Karélie, Alexej Popov, věří, že tito lidé, kteří navenek vypadají velmi podobně jako evropští gnómové a čínské ktony, stále žijí v kobkách skal Bílého moře a okolních vodních ploch.
Na moderním Uralu stále existují legendy o nečekaných pomocnících lidí. Tvorech malého vzrůstu s bílýma očima, kteří se objevují odnikud a pomáhají ztraceným turistům v lesích na území Perm.
Pokud shrneme existující legendy, ukáže se, že Chud šel do vícevrstvých podzemních zemljanů a poté zaplnil všechny vchody. Nicméně na severu okresu Komi-Permyatsky v oblasti Gain lze podle příběhů výzkumníků a lovců stále najít neobvyklé bezedné studny naplněné vodou. Místní obyvatelé tam nikdy nenabírají vodu, protože věří, že se jedná o studny starověkých lidí vedoucí do podsvětí. Eposy mezi národy Komi a Saami stejně zprostředkovávají odchod Chudů do sklepení. N. K. Roerich se vážně zajímal o legendy o Chudovi. Ve své knize „Srdce Asie“ přímo vypráví, jak mu jeden starý věřící muž ukázal skalnatý kopec se slovy: „Tady šel Chud do podzemí. Bylo to, když Altaj přišel bojovat s Bílým carem, ale Chudové nechtěli pod Bílým carem žít. Chud šel do podzemí a zasypal chodby kameny…
Známá je také hora Sekirnaya, která se nachází na souostroví Solovetsky, nebo, jak ji místní historici nazývají, Chudova Gora. Je sto metrů vysoký a vypadá jako umělý objekt nějaké starověké civilizace. Archeologové zjistili, že souostroví Solovetsky, staletí předtím, než sem přišli mniši, patřilo místním obyvatelům, kterým se v Novgorodu říkalo „Chud“ a sousední místní národy je nazývaly „Sikirtya“. Ukazuje se, že v překladu ze starých místních dialektů je „skhrt“ název velké mohyly dlouhého, protáhlého tvaru.“ Tuto verzi potvrzují i staří Novgorodané, kteří ve svých kronikách uvádějí, že Sikirtové žijí v jeskyních a neznají železo. Ještě v 19. století akademik Lepekhin tvrdil, že ve čtvrti Mezen bylo mnoho prázdných obydlí některých starověkých lidí. Na konci léta 2012 došlo k incidentu, který badatele přiměl uvěřit ve skutečnou existenci v horách či podzemí tohoto bájného národa.
Koncem srpna obdržel A. M. Popov dopis, s fotografií od etnografa, který v letních měsících působí jako průvodce na trase motorové lodi Kem-Solovki. Fotografie ukazovala skálu, ve které byly obrysy velkých kamenných dveří. Na otázku „co to je?“ průvodce vyprávěl úžasný příběh. V létě 2012 se spolu se skupinou turistů plavil kolem ostrova Russkij Kuzov. Loď plula poblíž ostrova a lidé se kochali pohledem na malebné skály. Tehdejší průvodce jim vyprávěl příběhy o záhadných setkáních s bájnou příšerou – sikirtyou. Najednou jedna z turistek srdceryvně zaječela a ukázala na břeh.
Celá skupina okamžitě upřela pohled na skálu, na kterou žena ukazovala. Celá akce trvala pár vteřin – turisté viděli, jak se ve skále zavírají obrovské, deset metrů vysoké a jeden a půl široké, kamenné dveře zakrývající siluetu malého tvora. Průvodce strhl jednomu muži z krku fotoaparát Zenit a pokusil se pořídit nějaké snímky. Když cvakla závěrka fotoaparátu, na snímku už byla vidět jen silueta dveří. A o vteřinu později byly dveře pryč. Jednalo se o první případ v historii hromadného pozorování vchodu do sklepení Chudů.
Foto: Ostrav Kuzov!Myslo RU
Foto: Ostrov Kuzov/sdk2017Ostrov Ruský Kuzov
