trysky | Svět2000

Trysky černé díry mají nesmírnou sílu, výkon odpovídá energii 10 000 Sluncí

20. 4. 2026 Iveta Mauci 0 komentářů 2 min read 9 Zobrazení černá díra, energie, souhvězdí Cygnus X-1, trysky

Silný hvězdný vítr od veleobra odtlačuje trysky vypouštěné černou dírou od hvězdy — Popis: Silný hvězdný vítr od nadobra tlačí trysky vypouštěné černou dírou od hvězdy. To způsobuje, že se směr trysek mění, jak se černá díra a nadobří hvězda pohybují po své oběžné dráze.

Díky měření síly větru a míry ohnutí trysek, mohli vědci poprvé určit jejich okamžitý výkon.

Vědci pro svůj výzkum použili radioteleskop, který obklopuje Zemi. Řada propojených dalekohledů oddělených velkými vzdálenostmi, dokáže pozorovat trysky černých děr, které jsou unášené větry hvězdy, když se černá díra pohybuje po své oběžné dráze.

Kromě toho byli schopni určit rychlost trysek černé díry, která je zhruba polovinou rychlosti světla, neboli 150 000 km za sekundu. Což je další měření, které vědce zajímá už po celá desetiletí. Vědci tak potvrdili teorie, které popisují, jak černé díry pomáhají utvářet strukturu vesmíru.

Vědci byli schopni provést měření pomocí sekvence snímků „tančících trysek“ – termín, který se používá k popisu vzorce pohybu trysek, jež byly opakovaně vychylované různými směry silnými větry nadobra, když se hvězda a černá díra pohybovaly po svých oběžných drahách. Měření výkon trysek v souhvězdí Cygnus X-1, umožnilo vědcům pochopit, jaká část energie uvolněné kolem černých děr by se mohla ukládat do okolního prostředí, a tím ho měnit.

**Popis: Směr rádiového paprsku se mění s tím, jak se černá díra a hvězda pohybují po své oběžné dráze (znázorněno červeně).**

Klíčovým zjištěním tohoto výzkumu je, že přibližně 10% energie uvolněné při dopadu hmoty směrem k černé díře je unášené tryskami. Toto vědci obvykle předpokládají ve velkých simulovaných modelech vesmíru, ale doposud bylo obtížné to potvrdit. Předchozí metody dokázaly měřit pouze průměrný výkon trysek za tisíce nebo dokonce miliony let, což bránilo přesnému srovnání s energií rentgenového záření uvolňovanou okamžitě z dopadající hmoty.

S radioteleskopy, jako je například Square Kilometer Array Observatory, která se v současné době staví v Západní Austrálii a Jižní Africe, vědci očekávají, že detekují výtrysky z černých děr v milionech vzdálených galaxií a poskytne kotevní bod poskytnutý tímto novým měřením pomůže kalibrovat jejich celkový výkon. Trysky černých děr poskytují důležitý zdroj zpětné vazby do okolního prostředí a jsou klíčové pro pochopení vývoje galaxií.

Zdroje: Curtinova univerzita; Curtinův institut pro radioastronomii (CIRA) a Curtinovo Mezinárodní centrum pro radioastronomický výzkum (ICRAR) ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou; vedoucí autor studie Dr. Steve Prabu; spoluautor studie, profesor James Miller-Jones z CIRA a Curtinova uzlu ICRAR; https://www.eurekalert.org/news-releases/1124018; vědecká studie –https://www.nature.com/articles/s41550-026-02828-3