sladká voda | Svět2000

Pod Velkým solným jezerem je skrytá sladká voda

24. 3. 2026 Iveta Mauci 0 komentářů 4 min read 53 Zobrazení Antelope Island, Farmington Bay, kruhové mohyly, sedimenty, sladká voda, solanka, Solné jezero

Geologie Nové TOP 10

Obrovské překvapení čekalo vědce, kteří mapovali terén pomocí letecké elektromagnetického snímkování (AEM). Snímkování geologických struktur, které se nacházejí pod Farmington Bay a Antelope Island u jihovýchodního břehu jezera, odhalily skrytý zdroj sladké vody.

Neočekávanou částí nebyla solná čočka, ale to, že sladká voda, která je ukrytá pod ní, zasahuje tak hluboko do nitra jezera. Možná je dokonce pod celým jezerem. To vědci zatím netuší. Jako hydrologové by normálně očekávali, že solanka bude zabírat celý objem pod jezerem, protože je hustší než sladká voda. Člověk by očekával, že sladká voda z hor bude přitékat někde na okraji. Ale vědci zjistili, že přitéká směrem do nitra. A právě pod touto solnou čočkou to vypadá, že je ukrytý hluboký objem této sladké vody.

Analýza dat provedená geofyziky z Univerzity v Utahu ukazuje, že sladká voda nasycuje sedimenty pod hypersalinním povrchem jezera až do hloubky 3 až 4 kilometrů. Geofyzikální průzkum provedený z vrtulníku, provedli vědci poté, kdy vědci z Utahu zjistili, že sladká voda pod tlakem vyvěrá na několika místech na odkryté pláži jezera. Sladká voda se na těchto místech projevuje v podobě podivných mohyl pokrytých fragmity.

Popis: *Posádka vrtulníku, která se 28. února 2025, připravovala k průzkumnému letu s leteckým elektromagnetickým průzkumným zařízením na ostrově Antelope Island.*

***Popis: Vrtulník vzlétá z ostrova Antelope s elektromagnetickým průzkumným zařízením pro geofyzikální sběr dat nad Farmington Bay v únoru 2025.***

***Popis: Snímek z Google Earth, který zachycuje Round Spot 9, jeden z několika valů tvořících se ve Farmington Bay, pořízený v květnu 2025.***

Popis: ScreMapa oblasti leteckého elektromagnetického průzkumu překrytá na podkladové mapě ESRI World Imagery. Polohy letových linií jsou zobrazené červeně a protínají ostrov Antelope Island a záliv Farmington Bay. Kruhy označují umístění nánosů fragmitů.

Jde o první studii, která prokázala, že metoda AEM má schopnost detekovat sladkou vodu, která se nachází pod tenkou vrstvou tamní vodivé slané vody. Vědci také charakterizovali prostorový rozsah sladkovodní nádrže pod Farmingtonským zálivem a studovali potenciální hloubku sedimentů nasycených sladkou vodou vymezením struktury suterénu. Vědci tak byli schopni odpovědět na otázku, jak hluboká je tato potenciální nádrž a jaký je její prostorový rozsah pod východním okrajem jezera. Když znáte hloubku a šířku, znáte porézní prostor, pak můžete vypočítat potenciální objem sladké vody.

Důkazy předložené v této nové studii naznačují, že sladká voda vstupuje do podpovrchového prostředí směrem k nitru jezera, nikoli k jeho okraji, jak by se očekávalo.

Zájem o kruhové mohyly

Studie byly podnícené výskytem kruhových mohyl o průměru 50 až 100 metrů, pokrytých 4,5 metru vysokými houštinami rákosu na vyschlém dně zálivu Farmington Bay. Klesající hladina jezera odhalila 1280 km² jezera Playa, které se nyní stává hlavním zdrojem prachového znečištění vanoucího do center obyvatelstva Utahu.

Profesor Johnson chce prozkoumat, zda by bylo možné bezpečně využívat artézskou podzemní vodu ke zmírnění prachu obsahujícího toxické kovy.

„Prvořadým cílem je pochopit, zda bychom mohli tuto sladkou vodu využít k navlhčení prachových ohnisek a jejich smysluplnému uhašení, aniž bychom příliš narušili systém sladké vody. Pro mě je to primární cíl, protože je to velmi praktické a je nepravděpodobné, že bychom byli schopni dostatečně zaplnit Farmington Bay a další části pláže, abychom se vyhnuli vzniku prachových skvrn ve vyšších nadmořských výškách. To by byl skvělý způsob, jak toho dosáhnout,“ řekl Johnson.

Vědci ve studii měřili elektrický odpor do hloubky asi 100 metrů. Pomocí leteckých elektromagnetických průzkumů dokázali rozlišit sladkou vodu od slané, která je mnohem elektricky vodivější. Aby zjistili, zda je to možné, vědci najali geofyzikální posádku z Kanady, která měla za úkol řídit elektromagnetické zařízení, které bylo zavěšené pod vrtulníkem. Vrtulník přeletěl 10 průzkumných linií ve směru východ-západ, které se táhly od Farmington Bay až po severní část ostrova Antelope Island. Celkem zmapovali 240 kilometrů..

Letecký průzkum celého jezera by mohl pomoci s regionálním plánováním vodních zdrojů a informovat o podobných hledáních sladké vody pod koncovými jezery po celém světě.

Zdroj: https://attheu.utah.edu/feature/great-salt-lakes-mystery-islands/; vědecká studie DOI 10.1038/s41598-026-40995-5; hlavní autor Michael Ždanov, profesor geologie a geofyziky a ředitel Konsorcia pro elektromagnetické modelování a inverzi (CEMI)