lymská borelióza

Vědci mapují DNA bakterií lymské boreliózy

Vědci se pustili do sekvenování DNA bakterií lymské boreliózy

20. 8. 2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka 2 min read 289 Zobrazení DNA, klíště, lymská borelióza, vakcína

Bakterie pravděpodobně vznikly před rozpadem starověkého superkontinentu Pangea, což vysvětluje současné celosvětové rozšíření.

Z přírody si můžete přinést skvělé zážitky, nebo také klíště. Když máte smůlu, bude to klíště, které může přenášet bakterie lymské boreliózy (také lymeské). U každého člověka můžou být projevy trochu jiné. Prvním typickým příznakem je červená skvrna na kůži. To je ale jen začátek…

Lymská borelióza je onemocnění vyvolané bakteriemi, které se přenášejí na člověka po přisátí infikovaného klíštěte. Onemocnění může propuknout dny až měsíce od přisátí klíštěte a může probíhat týdny až měsíce (případně i roky) po infekci, v závislosti na stadiu onemocnění. Po přisátí klíštěte na kůži člověka trvá přenos dostatečného množství bakterií pro rozvoj infekce přibližně 24 hodin. Riziko nakažení boreliózou se tedy výrazně snižuje, pokud klíště odstraníte co nejrychleji. Co se ale stane, pokud o klíštěti vůbec nevíte?

Chronická borelióza

Přechod neléčené boreliózy může trvat měsíce až roky od nákazy. Jedná se o tzv. chronickou boreliózu, kdy již vzniká riziko trvalých následků. Nemocné osoby zmáhá extrémní únava, chronické kloubní problémy, zvýšená citlivost kůže a narušení nervové soustavy, např. brnění a necitlivost v končetinách nebo poruchy paměti a soustředění.

Genetická analýza lymské boreliózy

Tým vedený biology z CUNY vytvořil genetickou analýzu bakterií lymeské boreliózy, která může připravit cestu pro lepší diagnostiku, léčbu a prevenci onemocnění přenášeného klíšťaty. Počty případů se neustále zvyšují. Každý rok po celém světě přibývají statisíce nových případů a mohou růst rychleji se změnou klimatu, uvedli autoři studie.

Weigang Qiu, profesor biologie na CUNY Graduate Center a Hunter College a mezinárodní tým včetně hlavního autora Saymona Akthera, Ph.D., bývalého studenta biologie CUNY Graduate Center, zmapoval kompletní genetickou výbavu 47 kmenů bakterií souvisejících s lymskou boreliózou z celého světa a vytvořil tak výkonný nástroj pro identifikaci bakteriálních kmenů, které infikují pacienty.

Výzkumníci uvedli, že by to mohlo umožnit přesnější diagnostické testy a léčbu přizpůsobenou bakteriím způsobujícím onemocnění každého pacienta.

„Když pochopíme, jak se tyto bakterie vyvíjejí a vyměňují si genetický materiál, jsme lépe vybaveni k monitorování jejich šíření a reakci na jejich schopnost způsobit onemocnění u lidí,“ řekl Qiu, odpovídající autor studie.

Protilátky

Vědci uvedli, že genetické informace odhalené ve studii mohou vědcům pomoci vyvinout účinnější vakcíny proti lymské borelióze.

Porovnáním těchto genomů vědci zrekonstruovali evoluční historii bakterií lymské boreliózy a vystopovali jejich původ před miliony let. Objevili, že bakterie pravděpodobně vznikly před rozpadem starověkého superkontinentu Pangea, což vysvětluje současné celosvětové rozšíření.

Studie také odhalila, jak si tyto bakterie vyměňují genetický materiál v rámci druhů a mezi nimi. Tento proces, známý jako rekombinace, umožňuje bakteriím rychle se vyvíjet a přizpůsobovat se novému prostředí. Vědci identifikovali specifická horká místa v bakteriálních genomech, kde k této genetické výměně dochází nejčastěji, často zahrnující geny, které pomáhají bakteriím interagovat s jejich klíšťovými vektory a zvířecími hostiteli.

Zdroje: eurekalert.org, wikiskripta.eu, mBio (DOI: 10.1128/mbio.01749-24),

Statická elektřina na vás lehce přetáhne nebezpečná klíšťata

10. 7. 2023 Katerina Karaskova 2 min read 616 Zobrazení Ixodes ricinus, klíšťata, klíšťová encefalitida, lymská borelióza, přenos klíšťat, statická elektřina

Medicína Nové TOP 10

Statická elektřina sice není životu přímo nebezpečná, ale i tak dokáže znepříjemnit život. Své o tom ví především řidiči elektrických aut, kteří často dostávají nepříjemnou pecku při vystupování. Ale i takový účes a la Einstein po vysvlečení svetru nemusí být příjemný. Elektrostatický náboj si nesou nejen lidé, ale také ostatní savci, ptáci a plazi. Tyto náboje odpovídají povrchovým potenciálům v řádu stovek až desítek tisíc voltů. V blízkosti vegetace pak vytvářejí silná elektrická pole. Nové výzkumy teď upozorňují, že klíšťata na to reagují, píše Scince News.

Klíšťata jsou krev sající paraziti, kteří přenáší řadu nemocí. V našich podmínkách se jedná především o lymeskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu, méně často také ehrlichiózu, tularémii, babesiózu a bartonelózu. Prováděné výzkumy teď ukazují, že i když klíšťata neumí skákat, vy se jich nedotknete, stejně se na vás mohou dostat.

Výzkumný tým zjistil, že klíšťata Ixodes ricinus jsou pasivně přitahována elektrostatickými silami působícími přes vzduchové mezery, mohou tak snadno překonat vzdálenost, která je dělí od jejich hostitele. Vědci v Current Biology dále uvádějí, že tato elektrostatická interakce není významně ovlivněna polaritou elektrického pole, mechanismus přitahování spočívá v indukci elektrické polarizace uvnitř klíštěte, na rozdíl od statického náboje na jeho povrchu. Tato zjištění otevírají novou dimenzi našeho chápání toho, jak klíšťata (pravděpodobně i mnoho jiných parazitů) vyhledávají a přichycují se ke svým hostitelům. Kromě toho může tento objev inspirovat nová řešení ochrany před klíšťaty (např. antistatický sprej snižující tendence tkanin hromadit statický náboj).

Aby vědci zjistili, zda klíšťata reagují na přirozená elektrická pole vycházející z jejich potenciálních hostitelů, začali England a jeho kolegové pokus se sušenými králičími tlapkami a akrylovými povrchy nabitými třením králičí srsti. Živé nymfy klíštěte obecného (Ixodes ricinus) držené ve vzdálenosti od několika milimetrů do několika centimetrů byly snadno přetaženy vzduchem k těmto povrchům, což ukazuje, že elektrické síly mohou klíšťata přenášet na několikanásobně větší vzdálenosti, než jsou ony samy.

Další články z rubriky:

Tým poté umístil 20 živých nymf, jednu po druhé, na hliníkovou elektricky uzemněnou destičku umístěnou jen několik milimetrů pod malou kulovitou ocelovou elektrodou. Když byla elektroda nabita na 750 voltů – typické napětí, které se vyskytuje u obratlovců – tři ze čtyř klíšťat překonala danou vzdálenost. Když tým zopakoval pokus se stejným počtem klíšťat, ale bez náboje na elektrodě, nepřešla přes ni žádná nymfa. Změnou napětí na kouli a vzdálenosti mezi ní a deskou tým také zjistil, že mrtvé nymfy mohou být nadzvednuty elektrickým polem srovnatelným s polem z lidské kůže ze vzdálenosti asi 10 cm. Zajímavé je, že elektrostatická síla ve všech případech táhla nymfy proti gravitaci – což je extrémní scénář, protože klíšťata se v přírodě obvykle nenacházejí pod hostitelem.

Je možné, že stejným způsobem mohou na elektrostatické síly reagovat i jiní vnější parazité.