Foto: CaveRnDish1/Pixabay

Vesmír okolo nás se rozpíná rychleji než sousední. Možným řešením pro tyto nesrovnalosti je, že se naše galaxie nachází blízko středu velké prázdnoty. Tato teorie naznačuje, že se Země a celá naše galaxie ocitá uprostřed velké černé díry, tvrdili astronomové na Národním astronomickém setkání (NAM) Královské astronomické společnosti v Durhamu.

Jejich studie opět řeší otázku velkého třesku. Pro vědecký svět je to velmi důležité. Kdyby se jim podařilo vyřešit tuto rovnici, mohli by potvrdit skutečné stáří našeho vesmíru, které se nyní odhaduje na přibližně 13,8 miliardy let.

Má to ale háček. Kámen úrazu této teorie spočívá v tom, že extrapolace měření vzdáleného ​​raného vesmíru až do současnosti pomocí standardního kosmologického modelu předpovídá pomalejší tempo rozpínání než měření blízkého, novějšího vesmíru. Vědci mají pro tento rozdíl vysvětlení…

Pokud by tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to, že hmota bude gravitací přitahována k vnějšímu povrchu prázdnoty s vyšší hustotou, což by vedlo k tomu, že se prázdnota časem vyprázdní. V praxi to znamená, že rychlost objektů od nás by byla větší z důvodu vyprazdňování prázdnoty, než kdyby tam prázdnota nebyla. To proto vytváří dojem rychlejší lokální expanze.

Napětí v Hubbleově teleskopu je z velké části lokální jev s malým množstvím důkazů o tom, že by rychlost rozpínání nesouhlasila s očekáváními ve standardní kosmologii dále v čase. Takže lokální řešení, jako je lokální prázdnota, je slibným způsobem, jak problém vyřešit.

Aby tato myšlenka obstála nejen ve vědecké komunitě, musely by se Země a naše sluneční soustava nacházet blízko středu prázdnoty o poloměru asi miliardy světelných let s hustotou asi o 20 procent nižší, než je průměr pro vesmír jako celek.

Přímé počítání galaxií tuto teorii podporuje, protože hustota čísel v našem lokálním vesmíru je nižší než v sousedních oblastech. Existence tak velké a hluboké prázdnoty je však kontroverzní, protože se příliš nehodí do standardního modelu kosmologie, který naznačuje, že by hmota dnes měla být v tak velkých měřítcích rovnoměrněji rozprostřena.

Lokální prázdnota mírně zkresluje vztah mezi úhlovou stupnicí BAO a rudým posuvem, protože rychlosti vyvolané lokální prázdnotou a jejím gravitačním účinkem rudý posuv mírně zvyšují v důsledku kosmické expanze. Přes všechny tyto podmínky a po zvážení všech dostupných měření BAO za posledních 20 let přesto vědci ukázali, že model s prázdnou plochou je asi stomilionkrát pravděpodobnější než model bez prázdné plochy.

To vše zahrnuje zkoumání galaxií, které již netvoří hvězdy. Pozorováním jejich spektra, neboli světla, je možné zjistit, jaké druhy hvězd se v nich vyskytují a v jakém poměru. Protože hmotnější hvězdy mají kratší životnost. Ve starších galaxiích ale chybí, což umožňuje určit stáří galaxie.

Astronomové pak mohou toto stáří zkombinovat s rudým posuvem galaxie, o kolik se prodloužila vlnová délka jejího světla, což nám říká, o kolik se vesmír roztáhl, zatímco světlo z galaxie cestovalo k nám. To vrhá světlo na historii rozpínání vesmíru.

Zdroje: https://www.eurekalert.org/news-releases/1090191, https://cs.wikipedia.org/wiki/Hubbleova_konstanta, https://conference.astro.dur.ac.uk/event/7/sessions/90/#20250709