Samotáři? Ne i nebezpeční žraloci mají nejlepší kamarády
Foto: Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI/PixabayŽraloci mají mnohem bohatší společenský život, než jsme si mysleli. Dlouho si vybírají s kým se spojí do skupiny a komu se vyhnou. Je známo, že i jaguáři mají nejlepší přátele a dokonce i samice vorvaňů můžou mít nejlepší kamarádku.
Nyní se do jejich společenského kruhu přidává nový druh. Jde o velké překvapení, protože dříve byli považovaní za samotáře. Jedná se o žraloky bílé, kteří se spojují se svými nejlepšími kamarády a dokonce navazují sociální vazby s širší skupinou.
Žraloci bělaví (Carcharhinus leucas) mají široké rozšíření a vyskytují se v tropických a mírných vodách po celém světě. Jsou považováni za skutečně euryhalinní druh (Euryhalinní druh je označení pro vodního živočicha , nejčastěji ryby, ale i bezobratlé, který je schopen přežít a fungovat v širokém rozmezí salinity (slanosti vody) a často se rozmnožuje v ústích řek, nebo dokonce ve sladkých vodách. Tento druh, který je organizací IUCN zařazený mezi zranitelné druhy, je vystavený rybolovu a je lovený pro maso a ploutve.
Na Fidži byla zřízena mořská rezervace Shark Reef Marine Reserve (SRMR) pro ochranu několika druhů žraloků, která poskytuje vědcům příležitost studovat chování žraloků, včetně žraloka bílého.
Foto: Nataša D. Maroši/Tiskový zdroj EurekAlertNa tomto místě se vyskytují velké skupiny žraloků bělavých, které lze pozorovat ve skupinách, která mají 34–45 jedinců. Tým je může spatřit během jediného ponoru. Výzkum naznačuje, že SRMR není pro žraloky úplným domovem, ale že se tam obvykle shromažďují ráno. Tuto populaci tvoří převážně samice žraloků (85%), i když je mezi nimi i malý podíl samců (15%).
Foto: Mike Neumann/Tiskový zdroj EurekAlertSamci žraloků bělavých jsou menší než samice, takže mít více přátel jim může pomoci vyhnout se jakékoli sociální agresi.
Během šesti let vědci identifikovali 171 jedinců pomocí rozlišovacích znaků, nebo speciálních identifikačních štítků. Mnoho žraloků lze rozpoznat podle rozlišovacích znaků, jako jsou jizvy, deformace, chybějící nebo poškozené ploutve a charakteristické barevné vzory. Tyto znaky vědcům umožňují opakovaně rozpoznávat stejné jedince.
U žraloků, kteří tyto rozlišovací znaky postrádali, vědci použili malé hliníkové identifikační štítky s čísly. Tyto štítky byly připevněné ke krátkému vodicímu drátu a umístěné těsně pod první hřbetní ploutví. To vědcům umožnilo spolehlivou identifikaci při následných ponorech a zajistit, aby v průběhu času sledovali stejné žraloky.
Shromážděná data o žralocích prostřednictvím několika ponorů týdně, dosáhla 1438 asociací u 152 žraloků a 1719 sociálních interakcí u 136 žraloků. Tým chtěl zjistit, zda se žraloci nacházeli pouze na stejném místě ve stejnou dobu, nebo zda se dvojice žraloků, známé jako dyády, aktivně rozhodly trávit společný čas. Pro stanovení sociálních vazeb mezi žraloky přiřadili bodový systém a váhu pro chování, jako je „paralelní plavání“, „vedení/následování“ a „připojení či otočení“.
Zdá se, že dospělí žraloci tvoří jádro sociální sítě, kde jim socializace s ostatními může pomoci získat přístup k potravinovým zdrojům a informacím, rozvíjet dovednosti, nebo se setkat s potenciálními partnery.
Vědci zjistili, že samice žraloků se nejvíce socializovaly s jinými samicemi, následované páry samců a samic. Samci žraloků se také raději stýkali se samicemi než s jinými samci, ale v průměru měli více sociálních vazeb než samice. Samci jsou také fyzicky menší než samice, což je může povzbudit k sociální integraci. Sociální vazby s většími dominantnějšími samicemi ve skupině jim mohou zajistit místo ve skupině a poskytnout jim přístup k potravním zdrojům na daném místě.
Žraloci byli také rozděleni do skupin podle věku: subdospělí, dospělí a pokročilí dospělí. Výsledky ukázaly, že žraloci v reprodukčním věku, kteří byli klasifikováni jako dospělí, se nejčastěji sdružovali ve své věkové skupině. Subdospělí (předhnízdní věk) se zřídka sdružovali buď ve své vlastní skupině, nebo s pokročilými dospělými. Výzkum ukázal, že dospělí tvořili „jádro“ všech sociálních vazeb, zatímco mladší a starší žraloci byli obecně méně sociálně propojeni.
Zajímavé je, že žraloci měli jak přátele, se kterými se stýkali, tak i jiné žraloky, kterým se raději vyhýbali.
Zdroje: hlavní autorka studie Natasha Marosi, studie je publikována v časopise Animal Behaviour; https://www.eurekalert.org/multimedia/1119718