Neurochirurgové paleolitu. Proč starověcí lidé prováděli operace lebky?

Foto: Rama, CC BY-SA 3.0 fr,commons.wikimedia.org

Pokud se budeme ptát, kdy se objevila skutečná medicína, většina našich současníků bude přinejlepším jmenovat starověké Řecko, napsal Svět poznání. Archeologické nálezy přitom dokazují, že již v době kamenné uměli lidé provádět složité chirurgické operace včetně trepanace. Jak a proč ale starověký Aesculapius dělal díry do lebek svých příbuzných?

V 50. letech 20. století objevila expedice vedená Ralphem Soleckým v severním Iráku středopaleolitický pohřeb. Ostatky 40letého muže se staly skutečnou senzací. Faktem je, že jeho pravá ruka byla kdysi zmrzačena a poté, soudě podle zaobleného tvaru pahýlu, účelově amputována nad loktem.

Bez obvazů a narkózy

První starověká lebka se stopami trepanace byla nalezena ve Francii v roce 1685. Nález nezpůsobil žádný vědecký zájem. Trauma je běžné. Jak mohli obyvatelé 17. století předpokládat, že jejich vzdálení divocí předkové uměli provádět složité chirurgické operace? V 19. století, kdy se z Peru začaly přivážet starověké lebky s dírami, bylo nutné tuto otázku přehodnotit. Bylo zřejmé, že některé otvory měly příliš hladké okraje a někde byly dokonce stopy hojení. Fenomén byl brán vážně.

Lebky se stopami trepanace se začaly pravidelně nacházet v různých částech světa: v Jižní Americe, Africe, na Středním východě, v Číně, východní a západní Evropě. Ukázalo se, že postup byl oblíbený mezi jihoamerickými Indiány z předkolumbovské éry, mezi obyvateli Altaje a povodí Dunaje. Důkazy o rozšíření takových operací byly nalezeny na Britských ostrovech a na kontinentu. Nedaleko francouzského Alsaska bylo v pohřbu datovaném do 7. tisíciletí před naším letopočtem nalezeno 120 lebek, z nichž třetina měla stopy po intravitálních pitvách.

Nejstaršími příklady průchozí trepanace jsou nálezy na území levobřežní Ukrajiny a na východě Maroka. Stáří artefaktů se odhaduje na 10 a 12 tisíc let.

Je zvláštní, že některé z nalezených lebek byly opakovaně podrobovány pitvě. Takže 4000 let stará mužská lebka, objevená poblíž Jericha, byla v různých obdobích čtyřikrát trepanována. Pozůstatky mladého představitele kultury Karasuk, nalezené v jižní Sibiři, hovoří o pěti chirurgických operacích, z nichž poslední zřejmě způsobila smrt.

Kro-Magnon body art?

Lišila se jak místa trepanace, tak i způsoby řezání kosti. Naši předkové používali řezáky z obsidiánu, křemíku, žraločích zubů, lastur. Úlomky víka lebky se daly seškrábnout nebo proříznout kamenným nožem. S vynálezem vřetena luku se začaly vrtat otvory. Pokud bylo nutné odstranit velký kus kosti, vyvrtali několik děr a pak prořízli můstky mezi nimi.

Známky hojení na operovaných kostech pacientů naznačují vysoké procento přežití. Není jasné, jak starověcí lékaři řešili pooperační infekce? Možná tajemství spočívá v imunitě primitivních lidí, nebo možná ve vynikající znalosti vlastností léčivých rostlin.

Otázka, proč si obyvatelé doby kamenné dělali díry do hlavy, zůstává otevřená. Terapeutické účely operací nejsou vyloučeny. Trepanace mohly dobře léčit následky bojových zranění. Indičtí muži tak byli trepanováni čtyřikrát častěji než ženy a otvory se často nacházely na levé straně hlavy, kam obvykle dopadají rány zprava. Kromě toho by mohly být vytvořeny otvory pro snížení intrakraniálního tlaku, pokusit se vyléčit bolesti hlavy, epilepsii a duševní poruchy.

Na druhou stranu lebky s vyřezávanými fragmenty se vyskytují až příliš často. Je těžké uvěřit, že tolik lidí trpí bolestmi hlavy. Proto je logické předpokládat, že vrtání lebky mělo nějaký rituální význam. Díry v hlavě mohly být vytvořeny k vymítání zlých duchů jako iniciační rituál nebo ve snaze „rozšířit vědomí“. Nebo možná byla trepanace znakem stavu člena kmene. Tuto myšlenku nepřímo potvrzují i ​​tzv. nedokončené, symbolické trepanace – prohlubně v určitých místech mužských lebek nalezené při vykopávkách kromaňonského naleziště na Moravě. Nebo možná byla díra v hlavě jen módní „vychytávka“ doby kamenné, jako moderní piercing nebo tetování?