Na konci století stoupne teplota, jak horká může Země být?

13/07/2023 Markéta Beňovská, Mgr. 12 min read 671 Zobrazení ekologie, globální oteplování, oteplování planety, skleníkové plyny, Země

Budoucnost Příroda/Fauna

Jak moc se může ještě naše planeta oteplit a jak rychle? Jaké budou důsledky globální změny klimatu a jaký na nás budou mít dopad? A hlavně, co se s tímto problémem dá dělat? Odpovědi jsou jednodušší, než by se mohlo zdát, ale pozor: mnohé z nich nejsou hezké a hovoří o nepopiratelné pravdě, že globální změna klimatu je problém, který musí řešit celé lidstvo, a to hned, píše Grunge.

Jak horká může Země být?

Podle analýzy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, orgánu OSN, se průměrná teplota zemského povrchu od průmyslové revoluce zvýšila přibližně o 1°C. Analýza poukazuje na to, že se jedná o globální průměr – v některých částech světa se průměrná teplota zvýšila ještě více a důsledky se již začaly projevovat. Pařížská dohoda o klimatu z roku 2015, dohoda mezi členskými státy o omezení emisí skleníkových plynů, si klade za cíl udržet tento nárůst průměrné teploty pevně pod dvěma stupni, přičemž stanoveným cílem je udržet ho pod 1,5 stupně – tedy pod hranicí, za níž se některé změny mohou stát nevratnými.

Stojí za to položit si otázku: Pokud bychom i nadále bez rozmyslu vypouštěli do atmosféry emise skleníkových plynů a nepřijali žádná opatření ke zmírnění následných klimatických změn, jak horká by Země mohla být? Bohužel, horní hranice skutečně neexistuje – ale existuje bod, kdy by se Země stala zcela neobyvatelnou, což je zhruba 12°C nad úrovní před průmyslovou revolucí. To není hypotetický scénář: V minulosti Země zažila pět masových vymírání, přičemž nejhorší bylo před 252 miliony let, kdy kombinace environmentálních faktorů, včetně uvolňování přebytečného uhlíku a metanu do atmosféry, způsobila zvýšení průměrné globální teploty nad 5°C – a vyhubila více než 90 % všech druhů na Zemi. V současnosti samozřejmě vypouštíme do atmosféry mnohem více emisí – a tato záludná kombinace environmentálních faktorů by mohla v kombinaci s průmyslovou činností vyhnat průměrnou globální teplotu do nevídaných výšin.

EL NIÑO by mohl příštích pár let ještě zhoršit

Přírodní povětrnostní jevy mohou vést k výraznému, i když dočasnému, nárůstu globálních teplot. Jeden z nich by nás měl obzvláště zajímat: El Niño, periodické oteplování povrchových teplot moří, které může mít drastické a nepředvídatelné účinky jak na místní počasí, tak na celkové globální klima. Podle předpovědí by se jeho vliv měl ukázat v plné síle koncem roku 2023, během předchozího výskytu – v letech 2014 až 2016 – Země zaznamenala svůj nejteplejší rok v historii. I když se El Niño teprve začíná prosazovat, v polovině roku 2023 už dával roku 2016 vale, protože 3. červenec 2023 byl oficiálně nejteplejším dnem, jaký byl kdy v historii lidstva zaznamenán, a vědci varují, že je to teprve začátek.

„Není to rekord, který by se dal oslavovat,“ řekla Friederike Ottová, přednášející na Granthamově institutu pro klimatické změny a životní prostředí ve Velké Británii, „a nebude to rekord na dlouho, protože léto na severní polokouli je stále z větší části před námi a El Niño se rozvíjí“. Až se tento jev naplno rozběhne, téměř jistě přispěje k většímu oteplování – a způsobí chaos v povětrnostních systémech po celém světě, což v některých oblastech přinese přívalové deště a v jiných zase puchýřovitá sucha. Je zřejmé, že v příštích několika letech to bude výzva, pokud jde o omezení zvyšování průměrných globálních teplot – ale pokud se tuto výzvu nepodaří splnit, několik následujících let pravděpodobně přinese milník, kterého se klimatologové obávají.

Příštích pět let může přinést chmurný milník

Některé studie, včetně Mezivládního panelu pro změnu klimatu, varovaly, že oteplení o 1,5°C oproti předindustriálnímu období by se mohlo stát realitou již v roce 2040 – bohužel se však tyto odhady začínají jevit jako příliš optimistické. Podle studie Světové meteorologické organizace z roku 2023 je v současné době šance, že v letech 2023 až 2027 dosáhneme této hranice alespoň v jednom roce, asi 66 procent – a šance, že dosáhneme dalších, podobně chmurných milníků, jako je nový nejteplejší rok v historii a nový nejvyšší pětiletý průměr, je podstatně vyšší.

Pokud se tato referenční hodnota 1,5°C stane novou normou, dojde k výrazným změnám, které se dotknou obrovských skupin světové populace. Zvyšující se teplota moří by mohla způsobit, že světové korálové útesy, které se již nyní potýkají s problémy, zcela vymřou. Teplejší atmosféra se stane vlhčí, což přispěje k tomu, že extrémní povětrnostní jevy – jako například mimořádně silné hurikány budou ještě běžnější. Vlny veder v některých oblastech budou delší a extrémnější a stoupající hladina moří zhorší osud mnoha měst po celém světě, která se již nyní pomalu potápějí. V tuto chvíli bude těžké ignorovat důsledky nečinnosti – ale pokud v tom budeme pokračovat, můžeme brzy dosáhnout bodu, z něhož už nebude návratu.

Příští desetiletí by mohlo mít katastrofální následky

V listopadu 2022 zveřejnila Rámcová úmluva OSN o změně klimatu zprávu, která analyzovala shromážděné údaje ze všech členských zemí Pařížské dohody, aby posoudila celkovou účinnost přístupu těchto zemí ke snižování emisí skleníkových plynů. Zpráva ve zkratce došla k závěru, že přijímaná opatření jednoduše nestačí k tomu, aby drasticky zpomalila nebo zastavila růst průměrné globální teploty.

Studie, kterou zveřejnil časopis Proceedings of the National Academy of Sciences, naznačuje, že jsme skutečně na cestě k překročení hranice 1,5°C mnohem dříve, než se dříve odhadovalo, a co hůř, že hranice 2°C bychom mohli dosáhnout během deseti let, i kdyby se emise skleníkových plynů výrazně snížily pod současnou úroveň. Pokud k tomu dojde, můžeme očekávat ještě extrémnější teploty, zejména v tropických oblastech, a řadu dalších dopadů, včetně sucha, které by mohlo ohrozit zásoby čisté vody v některých regionech; ještě silnější extrémní počasí a celkově větší množství srážek, což povede k tomu, že se více obydlených oblastí bude potýkat se záplavami; více případů lesních požárů a hrozbu vyhynutí mnoha rostlinných a živočišných druhů. Z již zmíněné zprávy IPCC navíc vyplývá, že v tomto okamžiku se mnohé změny zemského klimatu stanou trvalými – a snížení průměrné globální teploty zpět na 1,5°C nad úroveň před průmyslovou revolucí již nebude možné.

climate change, global warming, environment

Na konci tohoto století by se svět mohl radikálně změnit

Pokud bude oteplování pokračovat nad průměrnou globální hodnotu 2 °C oproti předindustriálnímu období, jeho důsledky se jen zvýrazní – a i když k tomu pravděpodobně nedojde během našich životů, naše děti a jejich děti zdědí radikálně změněný a velmi nepřátelský svět. To bylo podrobně popsáno ve shrnutí zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, který konstatoval obrovskou propast mezi tím, co dělají členské státy Pařížské dohody, a tím, co je skutečně třeba udělat.

Podle shrnutí by do roku 2100 mohlo dojít ke zvýšení průměrné globální teploty o 2,5°C, což by s sebou přineslo mimo jiné smrt nesčetných tisíců lidí v důsledku častých a vražedných vln veder, prakticky celosvětovou hrozbu katastrofálních záplav, více epidemií smrtelných nemocí, obrovský nárůst oblastí postižených nedostatkem potravin a vody a částečný nebo úplný kolaps celých ekosystémů.

V projevu k novinářům na klimatickém summitu COP26 ve skotském Glasgow v roce 2021 připsala úřednice programu OSN pro životní prostředí Inger Andersenová vinu za nedostatečný pokrok přímo členským zemím. „Když se podíváme na to, co přišlo, na dodatečné závazky, upřímně řečeno, je to slon, který rodí myš,“ řekla Andersenová. „Neděláme dost. Nejsme tam, kde bychom měli být. A my musíme přikročit k mnohem větší akci, mnohem naléhavěji.“

Některé populace se budou topit, jiné hladovět

Drobné změny celkové globální teploty mohou vést k drastickým celosvětovým změnám, a pokud se vám svět zdá děsivý a nepřátelský při oteplení o 2,5°C, při oteplení o 3°C nebude vypadat jinak než děsivě. V rozhovoru pro časopis Science Norway po skončení summitu COP26 vyjádřil výzkumník z Bergenské univerzity Helge Drange znepokojivý názor, že na základě našeho současného kurzu je to nejen možné, ale i pravděpodobné. „Stupně 1,5 a 2 již považuji za téměř nedosažitelné,“ řekl. „Nyní je otázkou, jak blízko ke třem se dostaneme.“

Při oteplení o 3°C se budeme setkávat s vlnami veder, které se vyskytují jednou za generaci a mohou zabít tisíce lidí, a to třicetkrát častěji. Naše infrastruktura pro zvládání extrémních veder a hospodaření s vodou, která byla vybudována pro mnohem chladnější klima, se jednoduše stane nepoužitelnou – zapnutí klimatizace a budování dalších podzemních zařízení na čerpání vody, jako je to, které v současné době chrání např. Tokio před záplavami, prostě nepomůže. Zemědělství bude silně trpět a dojde k úhynu hospodářských zvířat, což povede k rozsáhlým epidemiím podvýživy a hladu; budou řádit lesní požáry a rozsáhlé pobřežní oblasti zmizí pod hladinou stoupajícího oceánu, což povede k vysídlení milionů lidí – a tání věčně zmrzlé půdy bude do atmosféry vypouštět ještě více skleníkových plynů, což oteplování ještě urychlí.

Masové vymírání

S pokračujícím nárůstem globálních teplot se rozsáhlé skupiny vysídlených osob pravděpodobně nebudou mít kam přestěhovat. V roce 2019 zveřejnil Program OSN pro životní prostředí krátké video, v němž nabádá státy světa, aby se spojily a snížily emise skleníkových plynů – s tím, že pokud tak neučiní, může průměrná globální teplota na přelomu příštího století vystřelit o 3°C nad předindustriální úroveň. Pokud se tak stane, značná část Země by se mohla stát neobyvatelnou – a masové vymírání obrovského množství rostlinných a živočišných druhů se stane nejen hrozbou, ale i skutečností.

Podle analýzy Kolumbijské klimatické školy může úbytek těchto druhů představovat pro lidstvo stejně velkou hrozbu jako vlny veder a katastrofální záplavy. S vymíráním druhů se může nepředvídatelným způsobem narušit rovnováha ekosystémů, což povede například k šíření invazních druhů a k likvidaci přirozených ochranných pásem proti infekčním chorobám.

Úbytek druhové rozmanitosti by navíc způsobil vážné narušení již tak nestabilního potravního řetězce, což by urychlilo podvýživu a hladovění, které již způsobuje neúroda a zmenšující se stáda hospodářských zvířat. S dalším nárůstem průměrné globální teploty bude až příliš patrná vzájemná provázanost systémů naší planety , až začnou všechny selhávat, může se stát, že planeta přestane být pro současnou lidskou populaci pohostinná.

Zlomové okamžiky mohou přijít nečekaně

Je třeba zdůraznit, že i když emise skleníkových plynů zůstanou konzistentní a konstantní, neznamená to, že růst průměrných globálních teplot bude stejný. Jak upozorňuje analýza University Corporation for Atmospheric Research, zvyšování teplot by mohlo nepředvídatelným způsobem vyvolat řadu ničivých „spouštěcích bodů“, událostí, které by pak mohly způsobit mnohem rychlejší zrychlení tempa oteplování.

Tyto spouštěcí body jsou různé, ale všechny jsou dost děsivé. Například náhlé uvolnění velkého množství metanu v důsledku tání arktického věčně zmrzlého ledu, které by výrazně zesílilo skleníkový efekt, nebo změna cirkulace vod ve světových oceánech, která by narušila způsob distribuce tepla v atmosféře. Dále hrozí rychlé zhroucení velkých částí ledových příkrovů v Antarktidě a Grónsku, což by v krátké době vedlo k většímu než předpokládanému zvýšení hladiny moří, nebo nasycení světové mořské vody oxidem uhličitým, což by eliminovalo hlavní přírodní filtr tohoto skleníkového plynu.

UCAR poznamenal, že žádná z těchto událostí není v nejbližších desetiletích extrémně pravděpodobná – ale „nepravděpodobné“ neznamená „nemožné“ a „pravděpodobně ne v dohledné době“ neznamená „nikdy“.

Peklo na zemi

Pokud průměrná globální teplota bude o 4°C vyšší než před průmyslovou revolucí, začne Země vypadat jako děsivá dystopická pekelná krajina, kterou by si jen těžko představoval i Hollywood. V roce 2014 zveřejnila Světová banka zprávu, ve které popisuje důsledky toho, že se Země ohřeje na takovou úroveň, a jsou vskutku děsivé. Prakticky všechna světová pobřežní města budou ztracena v mořích, zavládne nedostatek potravin a vody a nové strašné nemoci vyhubí obrovské části populace. Ty oblasti světa, které se nebudou péct v téměř nekonečných vlnách veder, budou neustále ohroženy megalomanskými bouřemi a neustálými záplavami a oceány se okyselí, což povede k úbytku obrovských populací mořských živočichů. Stručně řečeno: peklo na Zemi.

Možná řešení

Ale máme i dobré zprávy: Technologie a know-how, které umožňují částečně nebo dokonce zcela zabránit důsledkům změny klimatu, již existují. Pokud jde o zpomalení růstu globální teploty v důsledku lidské činnosti, klimatologové v podstatě přesně vědí, co je třeba udělat: postupně vyřadit fosilní paliva ve prospěch obnovitelných zdrojů energie, realizovat nové stavební a průmyslové projekty se zaměřením na energetickou účinnost, přejít z benzinových vozidel na elektrická a omezit kácení lesů (které slouží jako další obrovský přírodní filtr oxidu uhličitého). Otázkou samozřejmě je, zda světové vlády přijmou potřebná opatření a především, zda se podaří donutit energetické společnosti, které ze současného stavu profitují, aby změnily svůj kurz.

Stojí také za zmínku, že i kdyby se vliv skleníkových plynů z průmyslové činnosti okamžitě zastavil, globální nárůst průměrné teploty by pokračoval přirozenou cestou (přinejmenším do příští doby ledové, která však nastane až za 50 000 let nebo déle). To znamená, že kromě opatření ke snížení našeho vlivu na klimatické změny by bylo rozumné přijmout také opatření k přizpůsobení se přirozeně probíhajícímu oteplování – například opatření, jako je zlepšení protipovodňových a odvodňovacích systémů, přizpůsobení zemědělství změnám v délce vegetačních období a větší vyčlenění prostředků na hospodaření v lesích.

Boj proti změně klimatu bude zkrátka vyžadovat trvalé a mnohostranné úsilí celého lidstva – úsilí, na němž závisí naše budoucnost na této planetě.