Královna Kastilie zešílela láskou ke svému manželovi
Královna Jana I. Kastilská vešla do dějin jako Juana Šílená. Historici se shodují, že její šílenství není pomluvou nepřátel, ale skutečnou duševní chorobou, napsal Svět poznání. Juana byla provdána za Filipa Hezkého na základě numerologického výpočtu a zbláznila se láskou ke svému muži.
Jana byla čtvrtým dítětem ve šťastném manželství Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského. Stejný legendární vládnoucí španělský pár, který vstoupil do dějin jako „katoličtí králové“. Byli to oni, kdo zajistil výpravu Kryštofa Kolumba. A právě za doby Isabelly a Ferdinanda zuřila inkvizice a došlo ke krutým represáliím proti Židům a muslimům.
Šťastné manželství?
Na dvoře těchto fanatických katolíků vládla ponurá, posvátná atmosféra, která zanechala hlubokou stopu v Juanině osobnosti. Přirozeně veselá a jasná princezna si během let oblíbila samotu. A jak ukázala blízká budoucnost, stala se schopnou absolutně bezohledné, fanatické lásky …
Dříve na dvoře burgundského vévody Filipa vládla radost a zábava. V roce 1496 dorazila 17letá Jana jako manželka panovníka na dvůr, který se nacházel v Nizozemsku. Mladá žena se štěstím nemohla vzpamatovat, jako by si neuvědomovala, že její manželství bylo uzavřeno dohodou rodičů. Tak se snoubili představitelé dynastie Trastamarů s Habsburky. Filipovi se neříkalo Hezký nadarmo. Tento silný mladý muž, který byl jen o rok starší než Juana, byl rozený Don Juan.
Španělská princezna si nejprve myslela, že je na nějaké nepřetržité oslavě života. Všude kolem se bavilo a hodovalo a manžel byl tak sladký, tak zdvořilý, tak laskavý. Jana se do něj bláznivě zamilovala. Dívala se mu do očí, skákala kolem svého manžela jako pes a doslova šílela, když tu Fiiip nebyl.
Nyní se pro ni stal Bohem její manžel. Od dětství byla vedena k bezohledné lásce k Bohu. Jenže tady byl v bezmezné lásce problém, Filip měl rád ženy a ženy milovaly jeho. A nic ho nenaštvalo více, jako psí oddanost namyšlené manželky. Chtěl trávit čas jako, abych tak řekl, průměrný středověký panovník: v nečinných záležitostech a sexuální zábavě. Na jeho královském dvoře se to jen hemžilo zhýralými oblíbenci…
Líbánky skončily, Juana znala cenu zábavy, která vládla na dvoře jejího manžela. Nejprve flirtovala se svým manželem, pak tropila skandály a hrozila nožem, že podřeže hlavy tupých kuřat, jeho milenek, jako slepice. Philip zděšeně vycouval, vyděsila ho opravdová vášeň jeho Španělky. Pravda, ke své ženě neztratil určitou náklonnost: Juana byla považována za nejkrásnější z pěti dětí Isabelly a Ferdinanda, které se dožily dospělosti. Husté blond vlasy princezny a její zelené oči se vlastně nemohly nelíbit. Filip tak navzdory všemu často chodil do ložnice své ženy: Juana v letech 1498 až 1507 porodila šest zdravých dětí. Všichni byli předurčeni zemřít jako dospělí. Takže pokud o tom nepřemýšlíte, toto manželství by mohlo být považováno za prosperující.
Rozum nemohl odolat
A pak se Juana stala následovnicí trůnu. V roce 1497 její bratr, Infante z Asturie, nečekaně zemřel. Poté byla dědičkou zvolena další starší princezna, Isabella z Asturie. Ale v roce 1498 zemřela při porodu. Dítě, které se jí narodilo, Miguel, byl na krátkou dobu dědicem tří korun – portugalského otce a obou Španělů. Ale dítě ale v roce 1500 zemřelo. Juana byla další v pořadí, teď už tak nějak v seniorském věku.
Mezitím se k Juaniným rodičům donesly zvěsti o jejím nestabilním duševním stavu. Katoličtí králové samozřejmě nevěřili, že by se jejich zbožná dcera mohla zbláznit. Po smrti následníků trůnu se ale okolnosti změnily. Juan a její manžel se přestěhovali z Nizozemska do Španělska, aby byli blíže místnímu dvoru. A pak si Isabella, její matka, uvědomila, že zvěsti o šílenství její dcery mají velmi reálný základ.
Přesto královna v roce 1502 sepsala závěť, podle níž určila svou dceru jako svou jedinou dědičku v Kastilii. Ale výslovně stanovila, že stát jménem její dcery bude řídit a vládnout její otec Ferdinand II. V případě, že je Juana neschopná. V poslední vůli Isabelly nebyl zeť vůbec zmíněn. Pochopitelně: toužil po spojenectví s Francií, se kterou Španělsko válčilo, ale…
Filipa to všechno tak rozlítilo, že uprchl z nenáviděné Kastilie do svého milovaného Burgundska. Abychom byli upřímní, byl také zahnán od ponuré, posvátné atmosféry dvora katolických králů a od jejich touhy postrkovat ho jako dítě a držet co nejdál od bláznivé, bezcitné manželky.
Juana, šílená láskou, chtěla spěchat za svým zbožňovaným uprchlíkem. Rodičům se ji ale podařilo zadržet. Věřili, že by dědička trůnu měla zůstat u dvora. Navíc princezna čekala dítě. Isabella a Ferdinand přinutili svou dceru trávit čas v modlitbě…
Horší a horší…
Juana, osvobozená od břemene, spěchala ke svému manželovi. Nezastavilo ji ani to, že by se mohla setkat s Filipem, musela přejít nepřátelskou Francii. Rodiče ji samozřejmě nechtěli pustit, ale stav jejich dcery je vyděsil: začala odmítat jídlo, přestala se mýt a upadla do těžké deprese.
Dlouho očekávané setkání s manželem ale Juaně radost nepřineslo. Philip byl jako obvykle několik dní pozorný a zdvořilý. A pak se znovu chopil starého života. Opilství, hýření, ….milenky.
Juanina psychika už to nezvládala: vybíjela si vztek na jednom z Fešákových oblíbenkyň, rozsekala si obličej nůžkami a ostříhala ženě vlasy. Philip poslal šílenou manželku pod zámek. Ta nepřetržitě křičela, dožadovala se svého manžela a všem bylo naprosto jasné, že ztratila rozum. Tato okolnost však mazaného Filipa jen potěšila – pochopil, že pokud se jeho bláznivá žena stane královnou, bude vlastně Kastilii vládnout on.
Brzy se Filipovy sny splnily – Isabella Kastilská zemřela. A pár se znovu přestěhoval do Kastilie. Před odjezdem musel Filip Krásný splnit řadu šílených požadavků své ženy. Z družiny byly například odstraněny úplně všechny ženy.
Juana byla uznána jako královna, ale jak se očekávalo, nechtěla a nemohla vládnout. Mezi jejím manželem a otcem proto vypukl boj o moc, zatímco Juana opět zůstala bez vlády. Její manžel už neutíkal za milenkami, ale zcela se věnoval dvorním intrikám. Až se najednou problém, jak se říká, vyřešil sám. Filip Krásný v roce 1506 náhle zemřel. Proslýchalo se, že ho otrávil jeho tchán.
Zbožňovaná mrtvola
Juana, která byla tehdy znovu těhotná, byla zcela rozrušená smutkem po manželovi. Nenechala ho pohřbít, neustále plakala a držela se Filipova těla. Když mrtvola začala zapáchat, služebným se Juanu nějak podařilo od něj odtáhnout. Podařilo se jim jí vysvětlit, že tělo potřebuje nabalzamovat.
Nabalzamovaný mrtvý muž byl uložen do rakve a Juana šla s tělem svého manžela do vzdálené hrobky králů v Granadě, aby se tam s ním “úplně” rozloučila. Ze zvyku odstranila ze své družiny všechny ženy, aby se nepokusily svést polorozpadlou mrtvolu. Během dlouhé a těžké cesty se šílená žena neustále dožadovala otevření rakve, aby mohla padnout s polibky k Filipovým nohám. Cestou se zastavovali jen v klášterech i když podle vdovy i jeptišky mohly flirtovat s mrtvými.
V roce 1507 porodila Juana své poslední dítě, dceru Kateřinu. Tato dívka neměla štěstí. Zůstala se svou matkou. Juana četla své dceři Písmo svaté. Hlavní zábavou bylo sledování výhledu z okna. Šílená žena tvrdila, že s ní zesnulý manžel mluvil prostřednictvím dítěte…
V roce 1525 se však Kateřině podařilo její matce utéct, aby se mohla provdat za portugalského krále. Dívka se zpočátku chovala poněkud neadekvátně, ovlivněno nešťastným dětstvím, ale v průběhu let podivnosti zmizely …
V roce 1516 Karel, syn Juany, budoucí královny, navštívil matku se svou sestrou Eleonorou a žasli nad její chudobou a nečistotou. Žena jedla jen chléb a sýr. Zbytky, které jí zůstaly u dveří. 46 let, až do své smrti v roce 1555, strávila Juana Šílená v zajetí a formálně zůstala královnou. Byla pohřbena vedle svého manžela v královské hrobce v Granadě.