K čemu Rusové používají historické houfnice „stalinské éry“?
Foto: Houfnice D-1 z roku 1943/Open source ilustrační fotoRuská armáda vytahuje ze skladu své archaické tažené houfnice D-1
Zastaralé vybavení se díky úsilí ruské armády ocitlo na bojištích Ukrajiny. Jedním z příkladů je tažená houfnice D-1 přijatá sovětskou armádou již v roce 1943. Zatímco ruské propagandistické videa jsou plné nadšení myšlenkou „bojovat jako předci“ a označují to za „skvělou zbraň Stalinovy kvality“, operátoři těchto děl jsou nadšení o něco méně, napsal Defense Express.
Ale jak chtějí Rusové tuto zbraň použít? Ukázalo se, že nepřistoupili k nějakým sofistikovaným možnostem a plánují s tím střílet na silné body ukrajinské armády, náznak pochází z několika nezávislých zdrojů Defense Express.
Vlastně není divu, protože D-1 byl během 2. světové války známý tím, že zvyšoval schopnost jednotek prolomit nepřátelská opevnění a obranné pozice. Přesto je dnešní účinnost této zbraně v podmínkách aktivního boje protibaterií diskutabilní, protože účinný dostřel této houfnice je pouze 12,39 km.
A typická ruská „kanonádová taktika“ zde také nebude fungovat, protože neexistuje žádná záruka, že by tak stará zbraň byla schopna odolat rychlosti střelby, kterou tato taktika předpokládá. Také je tu malý rozsah palby, který tlačí dělostřeleckou četu k tomu, aby byla rychlá a mobilní protože by jinak při zpětné palbě byla mrtvá, a mobilita D-1 rozhodně není příliš dobrá, alespoň podle moderních standardů.