„Gigantické trysky“, které vystřelily do vesmíru, jsou nejsilnějším bleskem, jaký byl kdy zachycen

Tento blesk nad Oklahomou byl jedním z nejvzácnějších a nejsilnějších na Zemi
Obloha ztmavne, padá hustý déšť a vzduchem zapraská blesk. Ale místo toho, aby blesk udeřil dolů k zemi nebo se propnul bokem mezi mraky, udělá tento blesk něco neočekávaného: vyšlehne přímo nahoru z vrcholu mraku a vystřelí 80 kilometrů k obloze a pokryje spodní okraj vesmíru, napsal server Livescience.
Takové šrouby se nazývají gigantické trysky. Jedná se o nejvzácnější a nejvýkonnější druh blesku, který se vyskytuje jen 1000krát ročně a vyzařuje více než 50krát více energie než typický blesk. A nyní vědci právě objevili jediný, dosud nejsilnější, gigantický blesk.
Ve studii zveřejněné 3. srpna v časopise Science Advances, výzkumníci analyzovali gigantický blesk, který vystřelil z mraku nad Oklahomou v roce 2018. Studiem vyzařování rádiových vln tryskáče pomocí satelitních a radarových dat tým zjistil, že blesk přenesl přibližně 300 coulombů energie z vrcholu mraku do spodní ionosféry, vrstvy nabitých částic, které oddělují zemskou horní atmosféru od vesmírného vakua, neboli zhruba 60násobek 5-coulombového výstupu typického blesku.

„Přenos náboje je téměř dvojnásobný oproti předchozímu největšímu gigantickému výtrysku a je srovnatelný s největším, jaký byl kdy zaznamenaný u úderů z mraku na zem,“ napsali vědci ve studii.
Zachytit tak podrobné údaje o masivním úderu blesku vyžadovalo stejně masivní zásah štěstí. Amatérský vědec se sídlem v Hawley v Texasu natočil blesk kamerou při slabém osvětlení 14. května 2018 a sledoval, jak gargantuovský výboj vystřelil z vrcholu mraku, než se spojil s nabitými částicemi v ionosféře, asi 96 km nad zemí.
Vědci, kteří analyzovali záběry, zjistili, že k výtrysku došlo velmi blízko středu velkého pole pro mapování blesků (LMA) – sítě pozemních rádiových antén používaných k mapování míst a časů úderů blesku a bylo to obrovské štěstí ho zachytit. Tryskové letadlo bylo také v dosahu několika meteorologických radarových systémů a také satelitní sítě sledující počasí.
S těmito zdroji vědci studovali v kombinaci velikost, tvar a energetický výkon gigantického výtrysku v bezprecedentních detailech. Výzkumníci zjistili, že nejfrekventovanější emise rádiových vln tryskáče (druh, který jsou LMA vytvořeny k detekci) pocházejí z malých struktur zvaných streamery, které se vyvíjejí na samé špičce blesku a vytvářejí „přímé elektrické spojení mezi mrakem“, horní a spodní ionosféra,“ uvedl v prohlášení vedoucí autor studie Levi Boggs, vědec z Georgia Tech Research Institute.
Nejsilnější elektrický proud mezitím tekl značně za fáborky, v úseku zvaném vedoucí. Data také ukázala, že zatímco streamery byly relativně chladné, s teplotou zhruba 204 stupňů Celsia, vůdce byl horce spalující s teplotou více než 8 000 stupňů F (4 426 C). Tento rozpor platí pro všechny údery blesku, nejen pro gigantické tryskáče, napsali vědci.
Proč tedy blesk někdy šlehá nahoru místo dolů? Vědci v tom stále nemají úplně jasno, ale pravděpodobně to zahrnuje nějaký druh blokády, která brání blesku uniknout spodkem mraku. Gigantické výtrysky jsou typicky pozorovány v bouřích, které neprodukují mnoho bleskových úderů mezi mrakem a zemí, dodal tým.
„Z jakéhokoli důvodu obvykle dochází k potlačení výbojů z mraků do země,“ řekl Boggs. „V nepřítomnosti výbojů blesku, které běžně vidíme, může gigantický výtrysk zmírnit nahromadění přebytečného záporného náboje v oblaku.“
Gigantické tryskáče jsou také nejčastěji hlášeny v tropických oblastech, poznamenal tým. Díky tomu je rekordní tryskáč nad Oklahomou ještě pozoruhodnější. Proud nebyl součástí systému tropické bouře. K pochopení těchto epických převrácených blesků je zapotřebí více výzkumu a mnohem více štěstí.
Zdroj: Livescience