Existuje něco jako psychopat?

Každý fanoušek skutečných kriminálních seriálů chápe, že psychopaty obklopuje tajemství, píše IFL Science. Není přesně jasné, v čem spočívá jejich přitažlivost, ale rozhodně je něco fascinujícího na jinak nenápadných nebo charismatických postavách, lidech, s nimiž můžeme žít v blízkosti, mluvit s nimi v kanceláři nebo sedět vedle nich ve vlaku, kteří se ukáží být schopni těch nejbezcitnějších a nejzvrácenějších činů. Vnitřní svět těchto osob působí nevyzpytatelně, což je předurčuje k našim morbidním spekulacím a interpretacím: Co si mysleli? Jak to mohli udělat? Proč, to jen udělali, proč?

Ale navzdory všudypřítomnosti těchto děsivých lidí v populární kultuře je na „psychopatech“ nejúžasnější to, že ve skutečnosti neexistují. Nebo bych měl říct, že ne v tom smyslu, jak je obvykle chápána.

Na TikToku právě koluje video, které vysvětluje, jak „psychopati“ reagují na stres. Záběry zveřejnil uživatel @everythigmentalissues v červnu 2023 a už získaly přes 7 milionů zhlédnutí. Neznámý psycholog (ve skutečnosti se jedná o doktora Ramaniho Durvasulu, amerického klinického psychologa) v něm vysvětluje, jak podle výzkumu psychopati neboli lidé s „antisociální poruchou osobnosti“ reagují na stres jinak než všichni ostatní.

Podle tohoto videa to všechno souvisí s naším autonomním nervovým systémem, částí našeho těla, která reaguje na ohrožující situace. Když mozek rozpozná nebo tuší hrozbu, amygdala vyšle signál do hypotalamu, který zase dá signál autonomnímu nervovému systému, aby se připravil k akci. Učiní tak tím, že spustí reakci sympatického nervového systému, který uvolní do krevního oběhu adrenalin (adrenalin). To je to, co rozbuší naše srdce a způsobí, že jsme ve střehu. V podstatě nás to připravuje na reakci boj, útěk nebo zamrznutí. Nebo to tak má fungovat.

Podle TikToku psychopati nereagují zcela stejně. Podle doktora Durvasula, když „normální člověk“ poruší nějaké pravidlo nebo udělá něco trapného či neslušného, „nabije se“ a zvýší se mu tepová frekvence. „Psychopat však takové vzrušení nemá,“ říká. „Proto jsou schopni lhát při testech na detektoru lži – tak jim to projde.“

Nakonec doktor Duvasula uvádí, že psychopati „nemají výčitky svědomí, když udělají něco špatného“, a nestresují se „stejným způsobem“ jako ostatní lidé. Dochází k závěru, že „psychopati a do jisté míry i sociopati nepřemýšlejí o následcích“.

Zdejší vysvětlení je jistě fascinující a odpovídá výsledkům některých empirických výzkumů (i když v příspěvku žádný není uveden). Problémem je, že zároveň věci zjednodušuje do té míry, že jsou zavádějící.

Na TikToku právě koluje video, které vysvětluje, jak „psychopati“ reagují na stres. Záběry zveřejnil uživatel @everythigmentalissues v červnu 2023 a už získaly přes 7 milionů zhlédnutí. Neznámý psycholog (ve skutečnosti se jedná o doktora Ramaniho Durvasulu, amerického klinického psychologa), který v něm vysvětluje, jak podle výzkumu psychopati neboli lidé s „antisociální poruchou osobnosti“ reagují na stres jinak než všichni ostatní.

Podle tohoto videa to všechno souvisí s naším autonomním nervovým systémem, částí našeho těla, která reaguje na ohrožující situace. Když mozek rozpozná nebo tuší hrozbu, amygdala vyšle signál do hypotalamu, který zase dá signál autonomnímu nervovému systému, aby se připravil k akci. Učiní tak tím, že spustí reakci sympatického nervového systému, který uvolní do krevního oběhu adrenalin (adrenalin). To je to, co rozbuší naše srdce a způsobí, že jsme ve střehu. V podstatě nás to připravuje na reakci boj, útěk nebo zamrznutí. Nebo to tak má fungovat.

Podle TikToku psychopati nereagují zcela stejně. Podle doktora Durvasula, když „normální člověk“ poruší nějaké pravidlo nebo udělá něco trapného či neslušného, „nabije se“ a zvýší se mu tepová frekvence. „Psychopat však takové vzrušení nemá,“ říká. „Proto jsou schopni lhát při testech na detektoru lži a vždy jim to projde.“

Nakonec doktor Duvasula uvádí, že psychopati „nemají výčitky svědomí, když udělají něco špatného“, a nestresují se „stejným způsobem“ jako ostatní lidé. Dochází k závěru, že „psychopati a do jisté míry i sociopati nepřemýšlejí o následcích“.

Zdejší vysvětlení je jistě fascinující a odpovídá výsledkům některých empirických výzkumů (i když v příspěvku žádný není uveden). Problémem je, že zároveň věci zjednodušuje do té míry, že jsou zavádějící.

Jsou psychopati opravdu „tam venku“?

Za prvé, a to je důležité, pojem „psychopat“ není uznáván mnoha psychology. Například Diagnostický a statistický manuál (DSM), kategorizační bible americké psychologické komunity, psychopatii do své diagnostické klasifikace nezahrnuje a odborná sdružení jako Světová zdravotnická organizace (WHO), Americká psychiatrická asociace a mnoho dalších tento termín také nepoužívají. Důvodů je několik, ale jeden z důležitých se týká představy „zlého člověka“ a možnosti léčby/pomocí.

Definice „zlého člověka“ se opírá o cyklickou logiku, kdy zlé činy provádí zlý člověk prostě proto, že je zlý a dělá zlé věci. Je to neužitečné a vysvětluje to jen velmi málo. Diagnóza „psychopat“ přináší stejný výsledek, ale s medikalizovaným pozlátkem. Tento termín je emocionálně zatížený a hrozí, že jedinci, který prožívá duševní poruchy, dá nálepku, která ho postaví mimo možnost pomoci.

„Výraz „psychopat“ zdaleka není užitečným popisem,“ napsal Gabriel C. S. Gavin v časopise Psychology Today, „‚psychopat‘ vyvolává dokonalý obraz někoho, komu byste nechtěli zoufale pomoci, někoho stejně nelidského jako ti, kteří byli dříve označeni za zlé“.

Tento termín také mačká dohromady různá chování a činnosti, které jsou ve skutečnosti zcela samostatné. Gavin poznamenává, že je to pohodlná síť, kterou lze roztáhnout na kohokoli od sériových vrahů a pachatelů genocidy až po bankéře z Wall Street nebo toho bývalého, který vás naštval. V posledních letech se však tento termín začal spojovat i s kriminálními kategoriemi.

„Pojem psychopatie byl v minulosti používán jako souhrnný termín pro nejrůznější duševní stavy,“ řekl pro IFLScience doktor Mach Xander, psycholog a konzultant v oblasti duševního zdraví, který se zaměřuje na zlepšování výsledků a postupů při léčbě různorodých komunit, „a v novější historii byl používán v kriminologii ve snaze předpovědět budoucí kriminální chování.“

Podle Macha má toto spojení mezi klinickou diagnózou a kriminální kategorizací negativní důsledky. „Měření ‚psychopatie‘ se obecně jeví jako velmi slabý prediktor kriminálního chování,“ dodal.

„Získání vysokého skóre na škále psychopatie v systému trestního soudnictví by mohlo být snadno použito k vyvození empiricky pochybných závěrů, že dotyčná osoba nebude reagovat na léčbu a/nebo není schopna rehabilitace. Podle mého názoru toto srovnání podporuje stigmatizaci duševního zdraví, zejména pokud jde o diagnózy osobnosti. To může vytvářet další překážky pro lidi při hledání důstojné a vhodné péče o jejich duševní stav(y).“

Jak tedy psychologové a psychiatři přistupují k typům lidí, které bychom považovali za „psychopaty“? Inu, zde se uplatní antisociální porucha osobnosti (ASPD), kterou doktor Durvasula zmiňuje v TikToku. Lidé s ASPD jsou často odolní vůči pravidlům, ignorují dobro a zlo, lžou, manipulují a projevují málo lítosti. Tato porucha však spíše než jako konkrétní kategorie, jako je „psychopat“, funguje jako spektrum, což znamená, že se může pohybovat v rozmezí závažnosti od příležitostného špatného chování až po vyloženě kriminální činnost a opakované porušování pravidel.

Důležité je, že někdo může mít „psychopatii“, ale nemusí být „psychopat“. Lidská osobnost je spíše komplexní a mnohostranná, než aby se dala snadno označit za tu či onu věc. Nebo, jak poznamenal Dr. Scott Barry Kaufman na Twitteru (nebo X, nebo jak tomu teď říkáme):

„Psychopati neexistují. Existují jen lidé s různou úrovní typicky projevených psychopatických osobnostních rysů. Totéž platí pro všechno, co je uvedeno v DSM. Lidé nejsou dichotomické kategorie; každý z nás v určitém okamžiku vyjadřuje určitou úroveň každé klasifikace.“

Odhaduje se, že ASPD trpí 0,6 až 3,6 procenta dospělých. V mnoha případech mají lidé s touto poruchou také doprovodné duševní poruchy, jako jsou deprese, úzkost, bipolární porucha a zneužívání návykových látek.

Existují také problémy s dosavadním výzkumem psychopatie obecněji. Za prvé, jak vysvětlil doktor Mach:

„Mezi diagnózami osobnosti je tolik překrývání symptomů a tolik zkreslení 1) v historii těchto diagnóz a 2) v tom, které diagnózy jsou komu přiřazeny, že je opravdu těžké brát mnoho zjištění jako úplné a přesné reprezentace. (Sakra, dokonce se překrývají i symptomy osobnostních diagnóz a dalších stavů, jako jsou mánie, hypománie, ADHD, poškození mozku/dysfunkce atd.)“

Mach také upozornil, že „velká část vědeckých prací v této oblasti se týká cisgenderových mužů. A diagnosticky cis muži mají 3x větší pravděpodobnost, že jim bude diagnóza stanovena“.

„Podobně i další osobnostní diagnózy, jako je histriónská a hraniční porucha osobnosti, jsou častěji diagnostikovány u cis žen – přestože agrese a mezilidská manipulace mohou být vysoce převažujícími rysy těchto poruch.“

• Kolaps masivní hvězdy způsobil nejjasnější a nejdelší gama záblesk
• Kočky jsou oblíbenými mazlíčky, ale jejich moč při značkování může být velmi nepříjemná, vědci našli důvod zápachu
• Tvar neuronu může mít hodně společného s tvarem střev a obezitou

Zásadní je, že osoby s ASPD nejsou bez naděje. V závislosti na jednotlivci je k dispozici celá řada léčebných postupů, které mohou podle Macha zahrnovat „léčbu zaměřenou na trauma, dialektickou behaviorální terapii, kognitivně behaviorální terapii a léčbu užívání návykových látek (protože užívání návykových látek může být častou komorbiditou zhoršující ostatní příznaky)“.

Obsah tohoto článku nemá sloužit jako náhrada odborného lékařského poradenství, diagnózy nebo léčby. S případnými dotazy týkajícími se zdravotního stavu se vždy obracejte na kvalifikované zdravotnické pracovníky. 

Všechny „vysvětlující“ články jsou potvrzeny ověřovateli faktů jako správné v době publikování. Text, obrázky a odkazy lze později upravit, odstranit nebo přidat, aby byly informace aktuální.