Děsiví podvodní humanoidi a příšera z Bermudského trojúhelníku, co je o nich známo

Ještě relativně nedávno jsme si mysleli, že v mořích a oceánech není nikdo chytřejší než delfíni a všechny příběhy o mořských pannách a jiných humanoidních podvodních tvorech jsou jen výmyslem našich pověrčivých předků. Ukázalo se však, že pod vodou žijí mořské panny a další mnohem děsivější humanoidi, napsal Svět poznání.

Známý autor knih „Bermudský trojúhelník“ a „Beze stopy“ C. Berlitz se domnívá, že v oblasti zlověstného trojúhelníku může v podvodních jeskyních přebývat neobjevená podmořská civilizace. Jako jeden z důkazů uvádí Berlitz úryvek ze zprávy potápěče z Miami, který měl v roce 1968 možnost setkat se pod vodou se strašlivou mořskou „opicí“.

Zde je několik podrobností o tomto senzačním setkání: „Byli jsme těsně u okraje kontinentálního šelfu,“ píše potápěč ve své zprávě, „jižně od majáku Great Isaac. Speciální desetimetrový potápěčský a záchranný člun mě pomalu táhl na laně, zatímco jsem zkoumal písčité dno, které bylo v hloubce 11-13 metrů. Byl jsem dostatečně hluboko, abych mohl pozorovat dno i před člunem. Najednou jsem uviděl něco zakulaceného, jako želvu nebo velkou rybu. Abych si zvíře dobře prohlédl, sestoupil jsem hlouběji. Otočilo se a podívalo se na mě. Mělo to obličej opice, hlavu nataženou dopředu. Krk měla podstatně delší než želva a čtyřikrát delší než člověk. Když se na mě příšera dívala, prohnula krk jako had. Její oči podobné lidským byly mnohem větší. Tvář toho tvora připomínala opici, jen s očima uzpůsobenýma k životu pod vodou. S posledním ostražitým pohledem na mě se tvor vzdálil, jako by ho tlačila nějaká síla.

Podle Berlitze měl potápěč štěstí, že se mu podařilo uniknout do podvodní jeskyně, protože na Bahamách kolují legendy o hadovitém tvorovi, který žije pod vodou v jeskyních a příležitostně požírá lidi. Zajímavé je, že podle mnoha japonských rybářů žijí v pobřežních vodách jejich země humanoidní obojživelníci. Říká se jim „kappa“ a na zádech mají krunýř jako želva. Připomeňme, že jistý potápěč v Bermudském trojúhelníku také viděl tvora podobného želvě. Mohlo to být totéž co kappa?

Mořské panny nejsou mýtus

Mořské panny a vodníci se vyskytují ve folklóru mnoha národů naší planety a dokonce i ve starých kronikách a knihách. Například v roce 1531 byla v Baltském moři ulovena mořská panna. Tato kuriozita byla okamžitě poslána jako dar polskému králi Zikmundovi II. Bohužel mořská panna třetí den zemřela, ale ještě předtím měl král a jeho dvůr možnost si záhadného tvora podrobně prohlédnout.

V roce 1608 mořskou pannu spatřili námořníci na lodi Henryho Hudsona. Ti podali popis tohoto záhadného stvoření: „Měla ženská záda a hruď… její kůže byla velmi bílá… měla dlouhé černé vlasy a ocas jako delfín“.

Toto setkání s mořskou pannou samozřejmě nebylo jediné, od dávných dob námořníci hlásili pozorování takových bytostí. Hladoví po ženské společnosti si námořníci nemohli pomoci a věnovali mořským kráskám pozornost.

V roce 1619 byli svědky „mořského muže“ dva dánští královští radové, kteří se plavili z Norska do Švédska. Při procházce po palubě spatřili jakéhosi podivného humanoidního tvora plujícího podél jejich plavidla. Námořníci se ho rozhodli chytit. Do kusu slaniny ukryli velký hák připevněný k silnému lanu a návnadu hodili do vody. Tvor návnadu chytil a byl vytažen na palubu. Vydávalo tak vysoké a hrozivé skřeky, že vyděšení námořníci hodili „mořského muže“ zpět do moře.

Při návštěvě Angoly v roce 1701 vyjádřil italský misionář otec František pochybnosti o reálnosti mořských panen, které podle domorodců žijí v jejich jezeře. Speciálně pro něj jednu vylovili sítí a odnesli ji do kazatelovy chýše. Misionář ji pečlivě prozkoumal, podrobně popsal ve svém deníku a oznámil, že o den později zemřela. Nejvíce ho zajímalo, zda mají mořské panny duši, protože domorodci tyto tvory jedli.

Mořské panny přinášely majitelům kočovných cirkusů slušné peníze. Nejčastěji se vystavovaly mumie mořských panen za mírný poplatek. Některé z nich se dochovaly dodnes a zjistilo se, že jsou to padělky. Někdy však byly lidem předváděny i živé exempláře. V roce 1738 londýnský deník Daily Post informoval o zajetí mořské panny v zátoce poblíž města Topsham (Devon). Poté byla vystavena veřejnosti v Exeteru, Bristolu a Bathu. V roce 1758 byla mořská panna vystavena ve velkém akváriu na veletrhu Saint-Germain v Paříži. Podle očitého svědka byla krmena chlebem a rybami.

V roce 1830 sbírali obyvatelé ostrova Benbecula v Hebridách mořské řasy, když spatřili podivného tvora, který se proháněl poblíž břehu. Vypadalo jako malá holčička s dlouhými černými vlasy. Jemná bílá kůže a velká prsa mořské panny naplnily muže neuvěřitelným nadšením a pokusili se ji chytit, ale byla příliš rychlá. Mořská panna byla příliš rychlá, a tak po ní jeden z teenagerů hodil kámen.

Mořské panně se podařilo schovat pod vodu, ale kámen ji zachytil. O dva dny později kámen mořskou pannu odtáhl na břeh jezera. Na mrtvolu se přišli podívat všichni obyvatelé ostrova. Její horní polovina se téměř podobala lidské, ale spodní polovina končila obrovským rybím ocasem. Silná podobnost s člověkem přiměla místní úřady, aby nařídily zhotovit pro nebožku rakev a ušít rubáš. Zanedlouho se konal nejneobvyklejší pohřeb na světě – pohřeb mořské panny… Pokusy najít její hrob v naší době skončily marně.

Rozmanitost podvodních humanoidů

Ve výčtu starých zpráv o setkáních s mořskými pannami bychom mohli pokračovat, ale rozsah tohoto článku nám to nedovoluje. Přejděme k novějším skutečnostem. Jedna z nich byla publikována ve sborníku „XX. století: kronika nevysvětlitelného. Rok po roce“. Gennadij Borovkov z Rigy vyprávěl o senzačním setkání s podmořskými obyvateli Černého moře. „Stalo se to v Anapě. Potopil jsem se do hloubky sedmi nebo osmi metrů, ležel jsem na dně a čekal na kořist. A najednou – otupělý! Ze zelenkavé hlubiny ke mně plavali obrovští tvorové. Úplně bílé a s lidskými obličeji, bez masek, bez potápěčské výstroje, s velkými rybími ocasy. Ta před ostatními třemi mě uviděla, zastavila se, zírala na mě obrovskýma vypoulenýma očima, pokud byly lidské, přes brýle špatně rozeznatelné. Ostatní k ní připlavaly. A ta první mávla rukou! Ne ploutví, ale rukou, i když s pavučinou mezi prsty, mým směrem! Teď na mě všichni začali zírat a neplavali blíž než na tři metry. A najednou, jako na povel, rychle vyplavali zpátky na volné moře, pohybujíce jen svými mohutnými ocasy. Když zmizeli, vyletěl jsem z vody jako špunt, nasedl do motorového člunu a uháněl ke břehu.

Existuje spousta fotografií a videí, na kterých jsou mořské panny vyobrazeny. Nedávno se na jednom z federálních kanálů objevilo video natočené dronem u pobřeží Kalifornie. Je na něm zachycena ne jedna, ale celé hejno mořských panen. Tato stvoření někde plavou a vyhazují ruce z vody, jako plavci používající techniku motýla. Mají poměrně dlouhá těla, zakončená rybím ocasem. Nevím, ale myslím, že je obtížné a docela nákladné je napodobit. Upřímně řečeno, je to působivé!

Existují i další videa mořských panen, na první pohled velmi autentických. Rád bych však připomněl video natočené v březnu 2013. Dokument o podmořském výzkumu byl natočen na batyskafu při potápění poblíž Grónska. Na videu sedí zády k průzoru oceánograf s plnovousem a něco říká. Najednou se za ním zvenčí dotkne průzoru ruka s pěti prsty s pavučinami. Kameraman překvapeně vykřikne, vousáč se rychle otočí, ale podvodní „host“ okamžitě zmizí.

Zpomalené video zachycuje velkou hlavu bez vlasů s obrovskými zapadlými očními důlky. Dojem z tohoto podvodního tvora je poněkud děsivý, zejména proto, že oceánologové odhadují jeho velikost na čtyř- až pětinásobek lidské bytosti. Tento humanoid byl natočen v hloubce asi 1000 metrů. Bohužel jeho spodní část kameře unikla: zda je tam rybí ocas, není známo. Videozáznam byl ověřen a relativně nedávno byl zpřístupněn veřejnosti.

Existence tohoto videa, stejně jako dalších videozáznamů a fotografií, vede k závěru, že podvodní humanoidi se značně liší. Patří sem jejich velikost, přítomnost či nepřítomnost ochlupení na hlavě, stavba těla a rysy obličeje.

Napsat komentář