12/11/2024

Atomová kuřata: Tajná zbraň studené války

Tajné projektyTOP 10Válečná zóna
rooster, chicken, headFoto: rottonara/Pixabay

Jaká je nejpodivnější zbraň studené války? Silným uchazečem o tento titul se zdá být britský atomový důl, vyvinutý v rámci programu Modrý páv. Jeho základním prvkem bylo hejno slepic, které mělo velmi důležitou roli, napsal server WP Tech.

Jak bránit NATO proti sovětské invazi? Před lety se myšlenka použití jaderných zbraní ve velkém v případě konfliktu zdála zřejmá. Jak technologie pokročila, jaderné hlavice byly nacpány všude, kde se dalo. Našly si cestu nejen k velkým raketám a bombám, ale také ke zbraním používaným na mnohem nižší úrovni, jako je bezzákluzové dělo Davy Crockett nebo dělostřelecké granáty vystřelované z houfnic Big Annie.

Byly také vyvinuty jaderné doly a jeden z programů vývoje zbraní měl v Británii kódové označení Blue Peacock. Mezi mnoha dalšími zbraňovými programy se Blue Peacock vyznačoval velmi neobvyklým řešením navrženým inženýry: použitím atomových slepic.

Atomová minová pole

Program Blue Peacock požadoval, aby bylo západní Německo zaminováno takovými minami, které by mohly být spuštěny na dálku elektrickým impulsem, ale jako podstatná součást plánu by mohly být samočinné, když jsou odpojené a explodovat po osmi dnech.

Předpoklady se zdály rozumné: některé miny měly omezit hybnost útoku a jiné – explodující po nějaké době, kdy narušitelé obsadili oblast, měly dezorganizovat zadní část fronty, přerušit komunikaci, zásobovací linky nebo přemístit následné jednotky na frontu.

Jako miny měly být použity vhodně upravené jaderné bomby Modrý Dunaj (Blue Danube) o hmotnosti přes 7 tun a síle až 40 kt. Byly uzpůsobeny pro roli malých min, vybaveny příslušnými roznětkami a také bezpečnostním systémem, který měl způsobit detonaci, pokud by s minou někdo manipuloval. Reagovaly na pohyb, dekompresi a záplavy.

Problém byl v tom, že po zasypání do země v podmínkách německé zimy mina rychle vychladla, což bránilo správné činnosti její elektroniky.

Ohřívání kuřetem

Ukázalo se velmi neobvyklé řešení. Inženýři z Royal Armament Research and Development Establishment (Výzkum královské výzbroje a vývojového pracoviště) přišli s nápadem použít místo komplikovaných a nespolehlivých topných systémů živá kuřata. Jak zjistili, uvnitř dolu bylo dost místa, aby tam bylo možné umístit několik ptáků spolu se zásobou jídla.

Vše bylo založeno na kuřecí teplokrevnosti. Normální teplota těchto ptáků je kolem 41-43 stupňů Celsia. V praxi je tedy slepice dobrým topičem – dobře izolovaným vrstvou prachového peří a schopným efektivně vytápět své okolí.

Nerealizovaný projekt

Výsledkem bylo, že několik slepic uzavřených na malém prostoru mohlo produkovat dostatek tepla, aby udržely součásti dolu v provozu několik dní, a to i během zimy. Myšlenka byla považována za vynikající a jako součást zkušební šarže v roce 1954 bylo objednáno prvních 10 atomových dolů vyhřívaných kuřetem, ale britské ministerstvo obrany se rozhodlo od projektu odstoupit. Nakonec byly postaveny pouze dva prototypy.

Důvodem však v žádném případě nebyly slepice, protože po technické stránce se projekt zdál bezchybný. Šlo o něco jiného, o význam atomových minových polí. Zatímco vyhlídka na přeměnu Německé pláně v atomovou poušť Brity netrápila, obavy vyvolala vidina mračna radioaktivního prachu, který by podle odborníků zasáhl i Velkou Británii. V roce 1958 byl program Modrý páv oficiálně ukončen.

Atomové doly a otázka Polska

Konec programu neznamenal definitivní opuštění jaderných min. Silným zastáncem této zbraně se v následujících letech ukázal být jeden z německých velitelů generál Heinrich Trettner, který předpokládal, že je lepší vyhodit do povětří polovinu Německa, než ji dát Rusům. Úkol byl pro něj snazší, protože rozvoj techniky znamenal, že doly byly menší a nemusely se vytápět.

Výsledkem byl systém jaderných minových polí známých jako Trettnerův pás podél západoněmeckých hranic. Pro jeho propagaci mj. specializované jednotky Polské lidové armády – Pozemní jednotky, jejichž použití by pravděpodobně skončilo masakrem Poláků. K přímé konfrontaci naštěstí nikdy nedošlo.