Tento portugalský ostrov jen těsně unikl nenápadné zkáze
Foto: Ricardo Ramalho/Tiskový zdroj EurekAlertDěsivé na celé situaci bylo, že se vše odehrávalo velmi nenápadně. Magma se zemskou kůrou pohybovala nejen rychle, ale velká část její cesty byla tichá, takže pro seismology bylo obtížné předpovědět, jestli nakonec opravdu dojde k erupci.
Doslova jako z pekla štěstí měl portugalský ostrov São Jorge, který se nachází na Azorských ostrovech. Když ho v březnu 2022 postihlo tisíce zemětřesení vyvolané rozsáhlým výlevem magmatu, na povrch se tehdy z hloubky více než 20 km pod zemskou kůrou tlačila magma nebývalého obsahu. Jako zázrakem se zastavila pouhých 1,6 km pod ostrovem.
Velká část výstupu tohoto magmatu na povrch proběhla jen s malou seismickou aktivitou, přičemž většina zemětřesení nastala až poté, co magma přestala stoupat. Magma vystoupala na povrch během pouhých několika dní. Studie však naznačila, že jí bylo dost na to, aby naplnila 32 000 bazénů o velikosti olympijských rozměrů.
Rekonstrukce s husí kůží
Místo zkázy přišlo zvětšení. Aby vědci přesně zmapovali místa, kde docházelo k zemětřesením, zrekonstruovali detailní podzemní pohyb magmatu pomocí seismometrů na souši, na atlantickém mořském dně a ke všemu také přidali data ze satelitů a GPS. Díky tomu zjistili, jak se pohybovala zem v dané době.
Satelitní data ukázala, že se povrch sopky zvedl o 6 cm, což potvrzuje, že magma pronikla do mělké kůry. Intruze se však zastavila před dosažením povrchu, což vedlo k tomu, co vědci nazývají „neúspěšnou erupci“. Takové intruze pomáhají růstu ostrovů a bezprecedentně přesné mapy zemětřesení z této studie ukazují, jak k tomu dochází.
Magma stoupala skrz jeden z hlavních zlomových systémů ostrova. Zlomovou zónu Pico do Carvão. Studiem geologických stop po dávných zemětřeseních vědci již dříve zjistili, že tento zlomový systém už v minulosti způsobil velká zemětřesení. Místo jediného velkého zemětřesení však neklid způsobený stoupajícím magmatem způsobil mnoho malých zemětřesení seskupených podél tohoto zlomu.
Vědci dospěli k závěru, že zlom pomohl vést magma vzhůru a zřejmě také umožnil únik plynů a tekutin do stran, čímž se snížil tlak magmatu a zastavilo jeho výstup. Zlom fungoval jako dálnice i jako únikový východ. Pomohl vzedmutí magmatu, ale mohl také zabránit nevyhnutelné erupci.
Zjištění ukazují, že k velkým intruzím magmatu může docházet rychle a s omezeným varováním a že velké geologické zlomy můžou silně ovlivnit, zda magma vybuchne nebo se zastaví v podzemí, což jsou klíčové poznatky pro zlepšení předpovědí sopečného nebezpečí.
Zdroj: UCL Londýn; https://www.eurekalert.org/news-releases/1125005; Nature Communications DOI 10.1038/s41467-026-71668-6; Dr. Stephen Hicks z UCL Earth Sciences, hlavní autor studie; Profesorka Ana Ferreira, spoluautorka z UCL Earth Sciences; Dr. Ricardo Ramalho, spoluautor z Cardiffské univerzity; vedoucí autor studie Dr. Pablo J. González ze Španělské národní výzkumné rady (IPNA-CSIC) na Tenerife
