3. 6. 2026

Nejtvrdší a nejsilnější biologický materiál na Zemi? Zuby chroustnatky

NovéPříroda/FaunaVědecké objevy
Foto: Ilustrační/Openverse

Tvorové, kteří se živí řasami rostoucími na přílivových skalách mají tak tvrdé zuby, že jsou odolné proti jakémukoliv opotřebení. To, co vědci zjistili, inspiruje nové způsoby pro výrobu pokročilých materiálů.

Zuby těchto měkkýšů se skládají jak z magnetitových nanotyčinek, tak z organického materiálu, které jsou nejen tvrdší a tužší než lidská zubní sklovina, ale také tvrdší než vysoce uhlíkové oceli, tvrdší než nerezová ocel a dokonce i oxid zirkoničitý a oxid hlinitý – pokročilá inženýrská keramika vyráběná za vysokých teplot.

David Kisalius, vědec z Kalifornské univerzity v Irvinu odhalil proces, který je specifický pouze pro chroustnatky. Může za to železo, které váže proteiny RTMP1, které jsou transportovány do nově se tvořících zubů prostřednictvím nanoskopických tubulů zvaných mikroklky. Místo a čas ukládání proteinů je přesně řízen, což zajišťuje, že si tvorové vyvinou tvrdou, silnou a odolnou zubní architekturu.

Zuby chroustavek vyrůstají každých pár dní a jsou lepší než materiály používané v průmyslových řezných nástrojích, brusných médiích, zubních implantátech, chirurgických implantátech a ochranných povlacích, a to i přesto, že jsou vytvořené při pokojové teplotě a navíc s nanoměřítkovou přesností. Z těchto biologických procesů se máme hodně co naučit!

Na celém světě existuje více než 1000 druhů chroustnatek které se většinou vyskytují v pobřežních přílivových oblastech. Měkkýši zkoumáni v této studii patří mezi větší, kteří žijí v severozápadních pobřežních oblastech Spojených států a u pobřeží Hokkaida v Japonsku. Výzkumný tým zjistil, že proteiny RTMP1 existují v chroustavkách na různých místech po celém světě, což naznačuje určitý biologický proces v regulaci ukládání oxidu železa.

Tyto speciální proteiny, které se původně nacházely v tkáních obklopujících nezralé, nemineralizované zuby, byly směrovány nanostrukturovanými tubuly do každého zubu. Jakmile se proteiny dostanou dovnitř, vážou se na předem sestavené struktury z chitinových nanovláken, strukturálního biopolymeru, který řídí architekturu magnetitových nanotyčinek v zubech. Současně se do každého zubu uvolňuje železo uložené ve feritinu, dalším proteinu nacházejícím se v tkáni vně zubů, kde se váže na RTMP1, což vede k přesnému ukládání nanoměřítkového oxidu železa, který během zrání zubu dále roste do vysoce uspořádaných magnetitových nanotyčinek, které nakonec vedou k ultratvrdým zubům.

„Spojením biologických a materiálových vědeckých přístupů prostřednictvím úžasného globálního úsilí jsme odhalili, jak se od základů vytváří jeden z nejtvrdších a nejsilnějších biologických materiálů na Zemi,“ řekl David Kisailus.

Zajímavosti: Kisailusovy příspěvky k této práci byly financované Úřadem pro vědecký výzkum amerického letectva. 

Zdroje: https://www.eurekalert.org/news-releases/1093680; https://faculty.sites.uci.edu/kisailuslab/news/, https://faculty.sites.uci.edu/kisailuslab/; https://scholar.google.com/citations?view_op=list_works&hl=en&hl=en&user=aDscrHYAAAAJ;


Už žádné šrouby a matice, ale nové nikl-titanové spoje

NovéTechnologieTOP 10
screw, thread, technologyFoto: Ilutrační/PIRO4D/Pixabay

Technologie ILM nabízí změnu konstrukcí mechanických spojů ve výrobě pro letectví, robotiku a biomedicínská zařízení.

Jako kostky Lega, nebo suché zipy. ILM spojuje dvě tělesa tím, že přenáší sílu a omezuje pohyb. Až dosud byl tento způsob spojování pasivní a vyžadoval patřičnou sílu.

Nové, nikl-titanové spoje, můžou po deformaci změnou teploty obnovit svůj původní tvar.

Řízení technologie spojování pomocí změn teploty otevírá nové možnosti pro inteligentní, přizpůsobivé struktury bez ztráty pevnosti, nebo stability. Navíc s většími možnostmi flexibility a funkčnosti.

Slitina s pamětí

V rámci spolupráce Texaské univerzity A&M a Národní laboratoře Sandia, vědci významně zdokonalili novou technologii spojování. Propojené metapovrchy (ILM), které jsou navržené tak, aby zvýšily pevnost a stabilitu konstrukce ve srovnání s tradičními technikami, jako jsou šrouby a lepidla. A to pomocí slitin s pamětí tvaru (SMA).

„Aktivní ILM mají revoluční potenciál změnit konstrukci mechanických spojů v průmyslových odvětvích vyžadujících přesnou a opakovatelnou montáž a demontáž,“ řekl Abdelrahman Elsayed, odborný asistent na katedře materiálové vědy a inženýrství v Texas A&M.

Dvě navrhované verze ILM v různých stavech zapojení.Foto: Dr. Ibrahim Karaman/Texas A&M Engineering/Tiskový zdroj EurekAlert
Dvě navrhované verze ILM v různých formách spojení.

Použití ILM

Praktické aplikace zahrnují návrhy rekonfigurovatelných komponentů pro leteckou a kosmickou techniku, u nichž je třeba díly několikrát sestavit a rozebrat.

Aktivní ILM by také mohly poskytnout flexibilní a přizpůsobitelné klouby pro robotiku, které by zlepšily její funkčnost. V biomedicínských zařízeních by mohla pacientům nabídnout lepší možnosti pro schopnost přizpůsobení implantátů a protéz pohybům těla a teplotám.

Efekt tvarové paměti

Součástky využívají efekt tvarové paměti SMA k obnovení tvaru ILM přidáním tepla. Vědci doufají, že na těchto zjištěních využijí superelastický efekt SMA k vytvoření ILM, které vydrží velké deformace a okamžitě se zotaví i při velmi vysokých úrovních deformace.  

Dosažení superelasticity ve složitých 3D tištěných ILM umožní lokalizovanou kontrolu strukturální tuhosti a usnadní opětovné připojení pomocí vysokých uzamykacích sil.

Vědci navíc očekávají, že tato technologie bude řešit dlouhodobé problémy spojené s technikami spojování v extrémních prostředích.

Zdroj: EurekAlert, Science Direct_ Materials & Design


Warning: Undefined array key "sssp-ad-overlay-priority" in /data/web/virtuals/326454/virtual/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 276