hadí jed

Čím více informací mají vědci o tom, jak si zvířata poradí s odolností vůči hadímu jedu, tím více nástrojů mají vědci pro výrobu nových protijedů. Queenslandská univerzita se proto zaměřila na australské scinky. Vědci zjistili, že si „doslova“ vyvinuli molekulární pancíř, který brání hadímu jedu v paralýze funkce jejich svalů.

Profesor Bryan Fry z Fakulty životního prostředí uvedl, že odhalení toho, jak přesně se scinkové vyhýbají smrti, by mohlo ovlivnit biomedicínské přístupy k léčbě uštknutí lidí.

Jde o evoluci a přizpůsobení. Australští scinkové umí odolávat jedu díky drobným změnám ve svalovém receptoru, který se nazývá nikotinový acetylcholinový receptor, který je obvykle cílem neurotoxinů, které se na něj vážou a blokují nervově-svalovou komunikaci, což způsobuje rychlou paralýzu a smrt.

Je to ohromující příklad přirozeného protiúderu. Scinkové si v tomto vazebném místě vyvinuli mutace, aby zabránili přichycení jedu. Je to důkaz masivního evolučního tlaku, který jedovatí hadi vyvíjeli po svém příchodu a rozšíření po australském kontinentu.

Je neuvěřitelné, že stejné mutace se vyvinuly i u jiných zvířat, jako jsou mangusty, které se živí kobrami. Funkčním testováním vědci potvrdili, že australský vačnatec velký (Bellatorias frerei) si vyvinul přesně stejnou mutaci rezistence, která dává medojedovi jeho slavnou odolnost vůči kobřímu jedu.

Vidět stejný typ rezistence, jak se vyvíjí u ještěrky a savce, je docela pozoruhodné, kdy evoluce se neustále trefuje do stejného molekulárního terče.

Zdroje: https://www.eurekalert.org/news-releases/1093582; https://news.uq.edu.au/2025-08-how-aussie-skinks-outsmart-lethal-snake-venom; https://www.mdpi.com/1422-0067/26/15/7510