Bavorsko | Svět2000

Posmrtná pitva odhalila důvod smrti malých ptakoještěrů

30. 9. 2025 Iveta Mauci 4 min read 386 Zobrazení 150 mil. let, 150 miliony let, Bavorsko, prehistorie, ptakoještěři, Solnhofenská plošina

Evoluce Nové Paleontologie

Dlouhých 150 milionů let se ukrývali hluboko pod zemí v oblasti Solnhofenské plošiny. Území dnešního Bavorska, které patří k nejznámějším nalezištím zkamenělin na světě.

Díky vápenci se v této oblasti zachovalo v téměř dokonalém stavu nespočet tvorů z období svrchní jury. Tedy z doby, která tady na Zemi probíhala před zhruba 150 miliony lety. Pocházejí odtud všechny exempláře prehistorického ptáka Archaeopteryxe, ale také amoniti, ryby, krabi a dokonce i medúzy a mořské lilie. Tihle všichni uvízli v bahně tehdejších tropických lagun.

Mezozoikum bylo obdobím plazů. Často je také označováno jako dobou obrů. V povědomí nám všem dominují mohutní dinosauři, obludní mořští plazi a pterosauři(ptakoještěři) s obrovskými křídly.

Ve většině případů paleontologové nalézají velké tvory, ale ve vzácných případech, jako tomu bylo u nálezu malých ptakoještěrů, se příroda uvolila, že zachová také drobné obyvatele těchto ztracených světů. A tak lagunové usazeniny, které jsou proslulé svými nádherně zachovalými fosiliemi, odhalila mnoho exemplářů pterosaurů, létajících plazů druhohor.

Paleontologové z Leicesterské univerzity navíc zjistili příčinu úmrtí dvou mláďat pterosaurů, která je překvapující. Jejich zjištění totiž odhalují, že tito létající plazi tragicky zahynuli při silných bouřích. Ty ala také můžou za to, že nejen pro ně, ale i pro ostatní fosilie vytvořily ideální podmínky pro jejich zachování.

Přesto zde leží záhada: ačkoli Solnhofen přinesl stovky fosilií pterosaurů, téměř všechny velmi dobře zachované fosilie patří velmi malým, nebo velmi mladým jedincům. Naproti tomu větší, či dospělí pterosauři se na tomto místě nacházejí jen zřídka. Pokud se přeci jen nějaká objeví, jsou zde pouze fragmenty jako jsou izolované lebky nebo končetiny. Tento vzorec je v rozporu s očekáváním: větší a robustnější zvířata by měla mít větší šanci na fosilizaci než křehká mláďata.

Pterosauři měli neuvěřitelně lehké kostry. Duté, tenkostěnné kosti jsou ideální pro let, ale špatné pro fosilizaci. Šance na zachování jedné z nich je už teď malá a nalezení fosilie, která by vám řekla, jak zvíře zemřelo, je ještě vzácnější. Objev dvou mláďat pterosaura se zlomenými křídly pomohl tuto záhadu vyřešit. Tyto drobné fosilie, ačkoli snadno přehlédnutelné, jsou silným důkazem o dávných tropických bouřích a o tom, jak formovaly fosilní záznam.

Dva jedinci, ironicky přezdívaní Lucky a Lucky II, vědci patří k rodu Pterodactylus, prvnímu pterosaurovi, který byl kdy vědecky pojmenován. S rozpětím křídel menším než 20 cm patří tato mláďata k nejmenším ze všech známých pterosaurů.

Nalezené kostry jsou kompletní, kloubové a prakticky nezměněné od doby, kdy uhynuli. Až na jeden detail. Oba vykazují stejné neobvyklé zranění: čistou, šikmou zlomeninu pažní kosti. Lucky i Lucky II měli levé i pravé křídlo zlomené způsobem, který naznačuje silnou kroutivou sílu, což naznačuje pravděpodobně spíše důsledek silných poryvů větru než srážky s tvrdým povrchem.

Katastroficky zranění pterosauři se ponořili do hladiny laguny, utopili se v bouřících vlnách a rychle klesli k mořskému dnu, kde byli rychle pohřbeni velmi jemným vápenným bahnem, které zvířila smrtící bouře. Toto rychlé pohřbení umožnilo pozoruhodné zachování jejich fosilií.

Stejně jako Lucky I a II, kteří zemřeli teprve několik dní nebo týdnů, se v solnhofenských vápencích nachází mnoho dalších malých, velmi mladých pterosaurů, kteří se zachovali stejným způsobem jako Luckie, ale bez zjevných známek traumatu kostry. Protože tito mladí pterosauři nebyli schopni odolat síle bouří, byli vrženi do laguny. Tento objev vysvětluje, proč jsou menší fosilie tak dobře zachované. Jejich smrt byla přímým důsledkem bouře. Zdá se, že větší a silnější jedinci dokázali bouři přečkat.

Po staletí se vědci domnívali, že ekosystémy laguny Solnhofen byly obydlené malými pterosaury. Nyní archeologové vědí, že tento názor je hluboce zkreslený. Mnoho z těchto pterosaurů vůbec nepocházelo z laguny. Většina z nich byla nezkušená mláďata, která pravděpodobně žila na blízkých ostrovech, které bohužel zasáhly silné bouře.

Na obrázku jsou zobrazeny kosterní rekonstrukce dvou mláďat rodu Pterodactylus v letové poloze, přičemž zlomené kosti jsou vyznačeny červeně. UV snímky odhalují zřetelné zlomeniny kostí horní části paží. Pro lepší měřítko je zobrazena silueta myši domácí (Mus musculus).

Mládě
Kostra *Pterodactyl*a, přezdívaného Lucky, bylo osvětleno UV světlem. Jak část, tak i protějšek ukazují jemné kosti tohoto drobného pterosaura a zachycují zlomené křídlo v mimořádných detailech.

Lucky II, další mládě Pterodactyla, zakonzervované jako část a částečný protějšek pod UV světlem. Stejně jako druhý jedinec má zlomené křídlo, což poskytuje vzácný vhled do toho, jak i ti nejmladší pterosauři utrpěli zranění.

Zdroje: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0960982225010371; https://www.eurekalert.org/news-releases/1096908