Světově známá komunita divokých šimpanzů se rozdělila a začalo smrtící násilí
Foto: Ilustrační DaFranzos/PixabayRčení, že takhle se k sobě nechovají ani zvířata už neplatí. Největší skupina šimpanzů známá také díky dokumentární sérii Netflixu „Chimp Empire“, překvapila svým agresivním chováním. Obzvláště pozoruhodné je, že šimpanzi zabíjejí bývalé členy skupiny.
Šimpanzi se po dvaceti letech společného soužití trvale rozdělili na dvě skupiny. Jde o první jasně zdokumentované trvalé rozdělení. Následující roky přinesly hodně násilí mezi oběma skupinami. Vědecké závěry vycházejí z třiceti let nepřetržitých terénních pozorování šimpanzů Ngogo, kteří žijí v národním parku Kibale v Ugandě.
Komunita byla během prvních dvaceti let výzkumu soudržná. Jednotliví šimpanzi se pohybovali mezi flexibilními podskupinami, neboli „klastry“ a udržovali si sociální vazby napříč komunitou. U šimpanzů je známá dynamika štěpení a slučování typická pro tento druh, kdy se jedinci dočasně oddělují a znovu se scházejí.
V roce 2015 tým zaznamenal první známky rozdělení. Západní a centrální klastry se stále více vzájemně vyhýbaly. Tato změna se shodovala se změnou v hierarchii dominantních samců, ke kterému došlo rok po úmrtí několika dospělých samců, kteří fungovali jako mosty mezi skupinami a udržovali tak pohromadě větší komunitu.
Šimpanzi, kteří se dříve objímali, se najednou začali mezi sebou zabíjet. Obzvláště pozoruhodné bylo, že šimpanzi zabíjeli bývalé členy skupiny. Nastala tak nová éra, kdy nové skupinové rozdělení převažuje nad vzájemnými vztahy a spolupráci.
U mnoha druhů primátů se velké skupiny pravidelně dělí na menší, což často snižuje konkurenční boj o zdroje. U šimpanzů je však trvalé štěpení mimořádně vzácné. Genetické důkazy naznačují, že k němu dochází zhruba jednou za 500 let.
Válka ve zvířecí a lidské říši
Autoři ve své studii popisují pozorované chování jako zpochybnění hypotézy, že lidské války, včetně občanských válek, jsou primárně poháněné kulturními rozdíly skupinových identit, jako jsou etnické nebo náboženské rozdíly.
Pokud dynamika vztahů sama o sobě může vést k polarizaci a smrtelným konfliktům u šimpanzů bez jazyka, etnické příslušnosti nebo ideologie, pak u lidí by tyto kulturní markery mohly být druhořadé ve vztahu k něčemu základnějšímu,“ říká Sandel. „Pokud je to pravda, pak bychom mohli mít potenciál omezit společenské konflikty v našich osobních životech, a to mi dává naději. Jak naše studie uzavírá, příležitosti k míru můžeme nalézt v malých, každodenních aktech smíření a shledání mezi jednotlivci.“