Podsvětí Yucatánu pohánějí drobné jeskynní krevety
Foto: Fernando Álvarez; CC BY; Tiskový zdroj EurekAlertPod deštnými pralesy Yucatánu se nachází skrytý podzemní svět. Rozsáhlá síť zatopených propadlin a anchialinních jeskyní.
Jde o neuvěřitelně krásné místo s panenskou přírodou jež ukrývá mimořádně rozsáhlý jeskynní systém, který po miliony let sloužil jako evoluční útočiště. Přežití tohoto temného podzemního světa je zcela závislé na zdraví světa nahoře.
Živočichové zde žijí ve svém vlastním světě. Nemají žádné otevřené spojení s povrchem. Jde o unikátní podvodní systémy, ve kterých se mísí sladká voda se slanou. Ovlivněné pouze přílivem a odlivem. Tyto pozoruhodné jeskynní krevety patří do starobylé linie, která na Zemi přežila od dob dinosaurů a její příbuzní se rozprostírají po celém světě. Od Středomoří až po Austrálii. Nyní však čelí moderní, bezprecedentní hrozbě.
Potravní sítě uvnitř temnoty
Ve většině povrchových ekosystémů živí část potravního řetězce rostliny, které pohání sluneční světlo. V hlubinách anchialinních jeskyní si příroda musela najít jiné cesty. Místo fotosyntézy se tento ekosystém spoléhá na chemosyntetickou cestu, kdy se organická hmota z deštného pralesa rozkládá a prosakuje porézní vápencovou horninou, čímž se do vod jeskyně dostává metan.
Metanotrofní bakterie tento metan spotřebovávají k výrobě energie a růstu. A zde přicházejí na řadu krevety Typhlatya. Tyto krevety jsou vybavené specializovanými škrábacími přívěsky a jsou přizpůsobené k spásání se na těchto bakteriálních podložkách.
Díky tomu, že přeměňují mikrobiální růst na živočišnou biomasu, fungují krevety Typhlatya jako „klíčový druh“, který do jeskynního potravního řetězce přivádí základní živiny. Slouží jako hlavní počáteční článek, kterým se živí větší podzemní predátoři.
Stabilní izotopy odhalují ekologické niky
Aby vědci lépe pochopili, jak tyto krevety přežívají, použili analýzu stabilních izotopů. Aby vědci zjistili, co přesně krevety jedí, zkoumali uhlíkové a dusíkové podpisy v jejich tkáni.
Zjištění ukázala, že různé druhy rodu Typhlatya žijící na Yucatánu si vydobyly své vlastní jedinečné potravní niky, které jim umožňují klidné koexistence.
Například Typhlatya mitchelli se živí převážně rozkládající se vegetací a nitrifikačními bakteriemi, které se nacházejí v mělčích částech jeskyní. Zatímco Typhlatya dzilámensis se zdržuje hlouběji v jeskyních poblíž halokliny (zóny, kde se mísí sladká a slaná voda) a využívá organický materiál zachycený v této vrstvě. A Typhlatya pearsei se hojně živí metanotrofní bakteriální biomasou, která se nachzí poblíž stropu jeskyně.
Je zajímavé, že strava krevet zůstává stabilní v období dešťů i sucha, ale mění se v závislosti na regionální geografii. Například v závislosti na rozdílu mezi hlubokými, izolovanými propadlinami „Prstence cenotů“ a rozlehlými, silně propojenými tunely „Karibské jeskynní oblasti“.
Foto: Fernando Álvarez; CC BY; Tiskový zdroj EurekAlert
Foto: Fernando Álvarez; CC BY; Tiskový zdroj EurekAlert
Foto: Fernando Álvarez; CC BY; Tiskový zdroj EurekAlertOhrožený svět
Rychlé zalidňování a výstavba Yucatánského poloostrova s sebou nese odlesňování, znečištění a vážné zhoršování životního prostředí. Protože tyto jeskyně závisí výhradně na organické hmotě prosakující z deštného pralesa, jakékoli poškození povrchového prostředí přímo ničí „vertikální integritu“.
Zdroj: mořský biolog Fernando Álvare, hlavní autor; Podzemní biologie; https://www.eurekalert.org/news-releases/1124568; vědecká studie DOI 10,3897/subtbiol.55,164068
