Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS není od nás
Foto: Tiskové zprávy UM/Hans AndersonAstronomové před necelým rokem na obloze objevili kometu, která nepochází z naší Sluneční soustavy. A i když stále nevíme odkud přesně se tento mezihvězdný objekt vzal, rozhodně není od nás.
Ať už k jejímu zrodu došlo kdekoli, bylo to mnohem chladnější prostředí. Podmínky, které vedly ke vzniku naší Sluneční soustavy se velmi liší od toho, jak se planetární systémy vyvíjely v různých částech naší galaxie.
Nové zjištění totiž odhalilo, že kometa 3I/ATLAS je pozoruhodně bohatá na specifický typ vody, která obsahuje deuterium.
Voda se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku, odtud její vzorec H2O. V typických molekulách vody však tyto atomy vodíku obsahují v jádru pouze jeden proton. Ve vodě komety obsahuje vysoký poměr molekul vody deuterium, formu vodíku se standardním protonem a jedním neutronem. Tyto těžší formy vody existují i na Zemi, ale v mnohem menším množství, než jaké je u komety 3I/ATLAS.
Množství deuteria ve vodě je v porovnání s běžným vodíkem vyšší než cokoli, co jsme dosud viděli u jiných planetárních systémů a planetárních komet. Naměřený poměr byl 30krát vyšší než u jakékoli komety v naší sluneční soustavě a 40krát vyšší, než je hodnota nalezená ve vodě v našich oceánech.
Tyto poměry vědcům jasně sdělují podmínky, které panovaly v místě vzniku těchto nebeských objektů. To jim umožňuje porovnat místo zrození komety 3I/ATLAS s naší sluneční soustavou v době, kdy se formovaly planety a komety. Konkrétně tento výsledek znamená, že 3I/ATLAS pochází z něčeho chladnějšího a navíc s nižší úrovní radiace.
Tato kometa je jasným důkazem, že jakékoli podmínky, které vedly ke vzniku naší sluneční soustavy, nejsou ve vesmíru všudypřítomné. A i když to může znít jako samozřejmost, je to jedna z těch věcí, které je nutné dokázat.
Tato práce jasně ukazuje, že tímto způsobem bude možné charakterizovat budoucí mezihvězdné objekty a dozvědět se více o tom, co se děje v planetárních systémech mimo naši sluneční soustavu.
Zdroj: Michiganská univerzita; vědecká studie byla publikovaná v časopise Přírodní astronomie DOI10.1038/s41550-026-02850-5; Luis Salazar Manzano, hlavní autor nové studie a doktorand na katedře astronomie Michiganské univerzity aTeresa Paneque-Carreñová, docentka astronomie na Michiganské univerzitě a spoluvedoucí autorka nové studie;
