Stíhací letoun, který měl změnit osud druhé světové války
7. července 1945 se uskutečnil první a jediný motorový let japonského raketového stíhacího letounu Mitsubishi J8M Shusui. Jednalo se o zajímavou konstrukci, která byla licenční i nelicenční kopií slavného německého Messerschmittu Me 163B Komet, píše Onet.
Putování dokumentace
V roce 1944 Japonci, ohromeni výkony Kometu, který teoreticky nemohli zachytit žádní spojenečtí stíhači, legálně zakoupili v Německu kompletní technickou dokumentaci, motor a kopii modelu Me 163B. Nacházel se pravděpodobně na japonské ponorce Ro-501, která 30. března 1944 opustila německý Kiel a 13. května byla potopena v Atlantiku. Naproti tomu výkresy a motory byly na japonské ponorce I-29, která opustila Lorient ve Francii 16. dubna 1944 a 14. července doplul do Singapuru. Odtud měla ponorka pokračovat do Japonska, ale 26. července 1944 byla potopena poblíž Filipín. Z celé zásilky se zachovaly pouze údaje o složení raketového paliva a návod k obsluze Cometu, které na břeh v Singapuru vynesl člen nákupní komise. I přes tyto zásadní nedostatky bylo rozhodnuto o rekonstrukci samotné konstrukce letounu a motoru.
Výroba letounu
Stavbou letounu byla pověřena továrna Mitsubishi, která měla vyrábět stroje pro armádní i námořní letectvo operující z pozemních základen. Protože chyběly základní aerodynamické údaje, pracovníci Technického institutu námořního letectva určili profil křídla a provedli další výpočty draků letadel. Motor také volně vycházel z německého prototypu, protože veškerá dokumentace k němu byla ztracena. Celkově byl pohonný systém navržen od základu, přičemž bylo navrženo pouze chemické složení paliva, které mělo reagovat s okysličovadlem v pevném poměru a určitým způsobem.
Letoun byl zalétán 26. prosince 1944, nejprve v podobě lehkého dřevěného kluzáku s označením MXY8. Pilotem byl vybrán nadporučík Toyohiko Inuzuka z 312. námořní letecké skupiny. Zkoušky s kluzákem proběhly hladce. Reakce na řízení byly dobré a samotná konstrukce byla hodnocena jako stabilní a příjemná pro let. Dne 8. ledna 1945 provedl velitel Inuzuka klouzavý let kovového prototypu, který byl v podstatě stejný jako cílový stíhací letoun, ale postrádal motor a výzbroj, na jejíž místo byl instalován balast.
První let
Následně byly postaveny dvě kovové kopie motoru J8M1. Průběh prvního letu motoru byl dramatický. Vzhledem ke krátké dráze letiště Oppama byly palivové nádrže naplněny jen z poloviny. Letoun vzlétl normálně na vlastní pohon a ve výšce 10 m se mu nepodařil zasunout vzletový podvozek. V tomto okamžiku došlo k poruše ocasního kola, které se nechtělo zasunout. Nejednalo se o významný problém, takže pilot pokračoval ve stoupání a dosáhl úhlu 45 stupňů. Ve výšce 350-400 m došlo k náhlému zastavení motoru. Ukázalo se, že kohouty palivového potrubí v přední části nádrže přestaly nabírat palivo, které během prudkého stoupání vytékalo do zadní části pouze z poloviny naplněné nádrže. Pilot vyrovnal let a při klouzavých krouženích nad letištěm se dvakrát pokusil nastartovat motor. Ucpané potrubí však stále nedodávalo palivo. Při třetím kroužení se proto pokusil vypustit zbytek jedovatého a výbušného raketového paliva, ale ani to se mu nepodařilo. Inuzuka se rozhodl přistát s palivem na palubě, ale ne na ranveji, podél níž se shromáždili důstojníci a případný výbuch letadla by je mohl ohrozit, ale na travnatém poli vedle ranveje. Dodatečný manévr a vstup do čtvrtého okruhu způsobil, že letoun ztratil výškovou rezervu a rychlost, takže pilot nebyl schopen přeletět strážní věž stojící na okraji letiště a zachytil ji křídlem. J8M1 zaskřípal na začátku stoupacího pole a převrátil se na záda. Navzdory rychlé záchranné akci byl pilot, který byl vyproštěn z rozdrcené kabiny, tak těžce zraněn, že následujícího rána v nemocnici zemřel. Příčinu havárie se mu předtím podařilo okomentovat jako „hloupou chybu“.
Krátce po havárii se začal připravovat k letu druhý prototyp J8M1, ale motor určený pro něj explodoval na dynamometru, což znemožnilo další lety.
Přesto byl letoun používán pro klouzavé lety, protože další zkušební pilot, major Jošitsugu Aramaki z armádního letectva – které rovněž uvažovalo o zavedení stroje do svého letectva – potřeboval získat zkušenosti s novým strojem.
Zahájení sériové výroby
Navzdory nedostatečnému pokroku s motory byla zahájena sériová výroba letounu, i když celkem bylo smontováno pouze sedm letounů. J8M s raketovým pohonem měl být zpočátku vyzbrojen dvěma kanony ráže 30 mm a klasickým způsobem sestřelovat americké bombardéry. Jak se však rychle zjistilo, vyvíjející se rychlost Šusui 890 km/h by byla příliš vysoká na to, aby byl čas na přesné zaměření kanonů. Kapitán Masao Jamašita tedy navrhl taktiku sebevražedného útoku. Místo kanonů měly být v letounu instalovány dvě výbušné nálože a v pilotní kabině tlačítko detonátoru. Pilot měl na výběr buď zasáhnout nepřátelský bombardér přímo, což by mělo za následek explozi zbývajícího raketového paliva, nebo odpálit výbušniny během těsného průletu hustou formací Američanů.
Osud letounu Mitsubishi J8M Shusui
Japonská kapitulace přerušila formování speciální sebevražedné jednotky na bázi výše zmíněné 312. námořní letecké skupiny. Výcvik k obsluze J8M zahájilo 16 letců a 25 členů technického personálu. Vzhledem k absenci bojových letounů byl převážně teoretický, i když piloti měli k dispozici několik lehkých kluzáků MXY8, které vyvinuly rychlost až 300 km/h.
- Od spánku k dramatu: Po 800 letech vybuchuje sopka Litli-Hrútur
- Historie tetování, od mumií a ledového muže po současnost
- Jak toxický je alkohol? Nový výzkum odhaluje 60 nemocí souvisejících s alkoholem
Druhý zkušební prototyp J8M byl krátce po skončení války zničen Japonci. Tři sériové bojové letouny byly nalezeny a zrekvírovány americkou armádou. Z nich jeden spadl přes palubu při přepravě do Spojených států, další byl po prozkoumání technickou rozvědkou sešrotován a třetí putoval do leteckého muzea Planes of Fame v Kalifornii, kde je dodnes.