„Španělský Stonehenge“ se podruhé za 3 roky vynořil z vodního hrobu

Foto: RUBEN ORTEGA MARTIN/RAICES DE PERALEDA

Minulý týden se vynořily zprávy z roku 2018 o opětovném výskytu takzvaných „hladových kamenů“, kvůli extrémním podmínkám sucha v Evropě. Evropa je opět uprostřed historicky velkého sucha. Nyní starověké místo známé jako „španělský Stonehenge“, ponořené pod vodní nádrží po celá desetiletí, bylo od roku 2019 podruhé plně odhaleno, kvůli nízké hladině vody v nádrži, napsal Atlas Obscura.

Místo je také známé jako Dolmen Guadalperal, kruhové seskupení 150 velkých vertikálních žulových kamenů (nazývaných ortostaty), které se datují mezi 2000 a 3000 př.n.l. Římské artefakty nalezené na místě, mince, keramické fragmenty a brusný kámen, však naznačují, že mohlo být použito ještě dříve. Tým vedený německým archeologem Hugo Obermaierem objevil památník v roce 1926 poblíž města Peraleda de la Mata.

Mezi nalezenými artefakty bylo 11 seker, pazourkových nožů, keramiky a měděného razidla. V nedaleké osadě pravděpodobně sídlili lidé, kteří pomník postavili, vzhledem k přítomnosti domů, skvrn od dřevěného uhlí a popela, keramiky a kamenů na broušení seker. Obermaier restauroval některé žulové kameny na jejich příslušná místa a vytvořil reprodukce rytin, které byly publikovány v roce 1960.  

Vertikální kameny tvoří vejčitou komoru (dolmen) navazující na dlouhou 21 metrů (69 stop) chodbu. U vchodu do chodby je velký stojící kámen neboli „menhir“, vytesaný něčím, co vypadá jako had. Komora byla pokryta hromadou zeminy a štěrku obklopená dalším kruhovým prstencem.

Podle Atlas Obscura, přesný účel místa zůstává předmětem diskuse, ale s největší pravděpodobností byl používán jako solární chrám, obchodní stanice podél řeky Tagus nebo pohřební enkláva. 

Když byl neporušený… lidé by vešli tmavou úzkou chodbou zdobenou rytinami a jinými dekoracemi, pravděpodobně by nesli pochodeň. To by vedlo k přístupovému portálu do prostornější hlavní komory, která měla průměr kolem 16 stop, kde by byli mrtví uloženi k odpočinku. Je také pravděpodobné, že památník byl orientován kolem letního slunovratu, což umožnilo jen na několik okamžiků v roce svítit slunci na předky komunity. Výstavba tak velkého prostoru s tak těžkými materiály by vyžadovala velké úsilí a vynalézavost.

V roce 1963 nařídil španělský diktátor Francisco Franco stavbu přehrady pro vytvoření nádrže Valdecañas. Masivní projekt znamenal, že zaostalé oblasti Španělska nyní měly vodu a elektřinu, ale dolmen a pozůstatky římského města Augustobriga, byly pohřbeny pod vodou spolu s obydleným městem. Obyvatelé byli přemístěni.

Obyvatelé viděli špičky dolmenu vyčnívající z vod nádrže již dříve, ale v roce 2019 dvě velké vlny veder přinesly velké sucho, které se přehnalo přes Evropu a snížilo hladinu vody tak drasticky, že byla celá struktura poprvé od té doby plně viditelná. NASA dokonce zveřejnila satelitní snímky, které ukazují „španělský Stonehenge“ z vesmíru.

Foto: 1080 WILDLIFE PRODUCTIONS

Foto: 1080 WILDLIFE PRODUCTIONS

A nyní Evropu opět sužuje sucho a Dolmen of Guadalperal je vidět v celé kráse. Ponoření ve vodě po celá desetiletí nebylo dobré pro porézní žulové kameny, z nichž některé vykazují známky eroze a praskání, zatímco jiné se převrátily. Někteří požadovali, aby španělská vláda přesunula kameny na trvale suchou zemi, zatímco jiní se obávají, že by to mohlo způsobit další škody, zvláště pokud by byl proces uspěchaný.

V  nedávném článku  archeolog AJ Villa González také kritizoval „masivní příliv turistů, a to navzdory dvouhodinové procházce bahnitým terénem, ​​aby se tam dostali“. Lidé nejen procházeli soukromým pozemkem, ale také riskovali své zdraví kvůli „intenzivnímu horku a složitosti terénu“. Španělská vláda prohlásila místo za kulturní zajímavost a vypracovává plán ochrany na zachování památky pro budoucí generace.

Zdroj: atlasobscura