Sobota, 13 dubna, 2024
NovéPříroda/FaunaVědaVideoVšechny článkyZajímavosti

Geniální podvodníci: Chobotnice v tisíci kostýmech a želvy, které si pozvou večeři přímo do tlamy

Příroda a evoluce vymyslela neuvěřitelné mechanismy, jak se mohou zvířata i rostliny bránit před nebezpečím, nebo které mohou využít pro úspěšnější lov potravy. Některé jsou prostší a některé jsou opravdu propracované a pozoruhodné. Jedním z takových mechanismů je přírodní fenomén známý jako mimikry, tedy schopnost organismů, jak píše Biology Online, imitovat či napodobit jiné organismy nebo neživé předměty, a to z důvodu vlastního prospěchu.

Falešné oči motýlů

Křídla motýlů a můr mohou být díky pestrým a propracovaným vzorům úžasně krásná. Pro krásu ale neslouží, pomáhají těmto živočichům jako obrana před hladovými predátory, píše Natural History Museum.

U mnoha druhů motýlů a můr se vyvinulo něco, co vypadá jako oči navíc. Tyto výrazné znaky na křídlech se často označují jako oční skvrny nebo falešné oči a mají nejrůznější barvy a velikosti.

Oční skvrny se objevují jak na dospělých jedincích, tak na larvách a jsou často dobře odlišitelné od ostatních vzorů křídel živočichů. Tyto nápadné znaky jsou obvykle kruhové a skládají se ze soustředných kroužků kontrastních barev.

Předpokládá se, že ne všichni motýli a můry používají své oční skvrny stejným způsobem. Existují dvě hlavní teorie, jak fungují jako obrana proti predátorům.

Podle první se vyvinuly k zastrašování. Předpokládá se, že oční skvrny jednoduše napodobují oči predátorů. V tomto případě fungují jako odstrašující prostředek pro predátory, protože útočníci si myslí, že najednou čelí většímu a potenciálně nebezpečnému zvířeti.

Dalším využitím očních skvrn je spíše než úplné zabránění útoku odlákání pozornosti predátorů. Značky podněcují útočníka, aby se zaměřil na části těla hmyzu, které nejsou pro jeho přežití životně důležité – například okraje křídel. Oční skvrny mohou sloužit k upoutání pozornosti. Pokud predátor zasáhne hlavu, motýla nebo můru okamžitě usmrtí. Je tedy možné, že slouží k odvedení pozornosti predátora od životně důležitých částí těla

Návnada přímo v tlamě

Tuto strategii, které se říká agresivní mimikry (protože slouží k usnadnění útoku na oběť) využívá kajmanka supí. Navzdory svému silnému skusu se tyto sladkovodní želvy maskují mezi mrtvým dřevem a bahnem na dně řek a jezer a v otevřené tlamě si mnou malý výrůstek na jazyku.

Na jazyku zvířete je připevněn krví naplněný přívěsek, který má růžovou barvu a tvar červa. Jeho kroucením – při naprostém klidu zbytku těla – napodobuje pohyb a vzhled červa. Želva se chová jako pravý rybář, výrůstek připomínající červa láká ryby přímo do její tlamy, a ta tedy pouze vyčkává, až se ryba chytí návnady a stane se její večeří. Kajmanka supí navíc dokáže zadržet dech na 50 minut v kuse, což jí dává dostatek času na čekání.

Někdy také mají tyto želvy v dospělosti hřbet pokrytý řasami. Když jim tento materiál vyroste na krunýři, hlavě a končetinách, pomáhá želvám splynout s bahnitým říčním dnem, takže jsou pro ryby téměř neviditelné.

Jeden kostým pro přežití na mořském dně nestačí

Tento fascinující tvor byl objeven v roce 1998 u pobřeží Sulawesi v Indonésii na dně bahnitého ústí řeky, píše Marine Bio.

Ačkoli je mimikry v přírodě běžnou strategií přežití, je chobotnice maskovaná přeci jen něčím výjimečná. Nepřevléká se pokaždé do stejného kostýmu. Je prvním známým druhem, který přebírá vlastnosti více druhů a navíc je dokáže velmi rychle měnit dle potřeby. Mezi tvory, které napodobuje, patří například jazyk obecný, ryba známá také pod názvem mořský jazyk. Tuto plochou jedovatou rybu napodobuje chobotnice tak, že nabere rychlost, stáhne všechna ramena k sobě do tvaru listu a vlní se přitom na způsob plovoucí ploché ryby.

Aby napodobila perutýna, vznáší se chobotnice nad dnem oceánu s široce roztaženými pažemi, které vlají kolem jejího těla, aby získaly podobu jedovatých ploutví této ryby. A napodobovat umí také třeba mořské hady. Chobotnice se schová do otvoru na dně moře, vystrčí jen dvě paže (na kterých jsou vidět černé pruhy) a vlní je v opačných směrech, čímž napodobuje hadí pohyb.

Vědci se domnívají, že tento tvor se může vydávat také za písečné sasanky, rejnoky, krevety kudlanky a dokonce i za medúzy. Navíc je chobotnice natolik inteligentní, že dokáže rozpoznat, za kterého nebezpečného mořského tvora se má vydávat, který bude pro jeho aktuálního možného predátora představovat největší hrozbu, píše Marine Bio.


Zdroje: Biology Online, Natural History Museum, Howstuffworks.com, Earth Archives, National Geographic

Napsat komentář